Ten nejvzácnější jednorožec: Dvanáctiválcové ferrari bez turba, hybridu… Úchvatný stroj jsme řídili v příšerných podmínkách

Podmínky si ale člověk nevybírá, takže jestli chci v rámci akce Ferrari Passione Brno aspoň trochu nasát atmosféru jednoho z posledních maranellských dvanáctiválců - příhodně pojmenovaného Ferrari 12Cilindri - nemám na vybranou. Další příležitost už nebude. Teď, nebo nikdy.

Dostávám do ruky klíčky, které dávají dost okázale najevo, že nejste úplně obyčejný člověk. Jsou velké asi jako zapalovač Zippo a přes celou čelní plochu je na nich vyveden znak automobilky. Inu, nic pro introverty. Stejně jako zbytek auta, který má vskutku fantastické proporce.

Design si bere to nejlepší z legendární Daytony, ale to vám, fajnšmekrům, jistě nemusím připomínat. Naživo vypadá 12Cilindri stejně úchvatně jako na fotkách. Nízký čumák, dlouhatánská kapota, kabina posunutá skoro až nad zadní nápravu a svalnaté boky. Lepší definici pro dokonalé sportovní auto asi nenajdete, což v konkrétním případě ještě umocňuje výrazný lak Giallo Montecarlo.

Za volantem dostanu krátkou instruktáž, během níž jsem z výrazů lidí od Ferrari vytušil jedno hlavní sdělení: „Hlavně to nerozbij.“ Tohle auto má totiž klasickou koncepci ryzího sporťáku. Dvanáctiválcový motor je uložený podélně vpředu, ale když mrknete do galerie, uvidíte, že tenhle 6,5litrový cvalík je posunutý hodně za přední nápravu.

Inženýrům z Maranella se z něj podařilo vydolovat 830 koní při 9 500 otáčkách, v 7 250 otáčkách nastupuje nejvyšší točivý moment 678 newtonmetrů. A všechno bez jakéhokoli turba nebo hybridní výpomoci. Tohle je poctivá mechanika a jeden z posledních jednorožců, který v dnešní předpisy sešněrované době mohl vzniknout.

Všechna porce pak směřuje přes automatickou dvouspojkovou převodovku Magna PT výhradně na zadní kola. Když přes výrazné boule na kapotě koukám na hluboké kaluže na silnici, polévá mě studený pot. Naštěstí je tady přesně pro tyhle situace jízdní režim Wet.

Samotný volant má příjemně tenký věnec a je osázený jak přístrojovka vesmírného modulu. Klasické páčky stěračů a blinkrů byste tady hledali marně, prostor za volantem je vyhrazený masivním pádlům řazení. Všechno se přesunulo na volant, ani na samotné startování nemusíte dávat ruce pryč.

Prstem přejíždím přes dotykovou plošku, startér zavrní, dvanáctiválec hlasitě vyštěkne a ustálí se na chraplavém volnoběhu. S kovovým cvaknutím řadím první kvalt a auto se hladce dává do pohybu. V klidném tempu se ferrari pohybuje jako komfortní GT. S tou ohromnou zásobou výkonu se motor převaluje lehce nad volnoběhem a tlumiče skvěle pohlcují nástrahy zapomenutých silniček.

Interiér jako by se zrodil pro nekonečné roadtripy po Evropě. Je pečlivě smontovaný a vyrobený z vytříbených materiálů, kterých je radost se dotýkat. Nešetřilo se tady kovem, kvalitní kůží (tu najdete i třeba na stropě) ani karbonem. Sedačky jsou elektronicky nastavitelné ve všech podstatných směrech a kromě výhřevu a ventilace mají i širokou nabídku masáží jak v nějaké luxusní limuzíně.

Co by to ale bylo za svezení ve ferrari, kdyby celý příběh končil jen u hladké kůže na stropě. Tohle ferrari totiž stejně dobře zvládá i mnohem svižnější tempo. Stačí trochu víc přitlačit na plyn a 12Cilindri nechá naplno promluvit svůj potenciál.

Motor okamžitě reaguje na sešlápnutí pedálu a ručička otáčkoměru se v mžiku dere vzhůru k omezovači v 9 500 otáčkách. Sání motoru přidává na hlasitosti a pozadu nezůstává ani výfuk. Bang! Tahám za pravé pádlo, zadní kola se snaží najít aspoň nějakou trakci, ale pod náporem výkonu se jim to příliš nedaří.

Volant namířím k apexu a vůz se okamžitě stočí do zatáčky. Ferrari si k agilitě pomáhá natáčením zadní nápravy, takže mi snad odpustíte to otřepané klišé, že tohle auto umí číst vaše myšlenky.

Přestože Ferrari 12Cilindri oslňuje designem i technickými parametry, jeho největší kouzlo se skrývá jinde. Je o ryzích emocích, které dokáže přinést i při ploužení kolonou. O tom, jak snadno splynete v jeden celek. O všech těch věcech, jež žádná tabulka nedokáže pojmout.

Je to skvělé auto na každý den, jež je zároveň připomínkou dob dávno minulých. Nejenom svým designem, ale i koncepcí, kterou už tak trochu odvál čas. A přesně to z něj dělá tak výjimečný stroj. Který stojí minimálně deset milionů…

Autor: Ondřej Lilling