Každé vyrobené auto na okruh a pak do sprchy! Navštívili jsme fabriku Hyundai v Nošovicích

Moderní velkosériová produkce aut zahrnuje vícenásobné kontroly prakticky v celém výrobním procesu. Dneska se už zkrátka ví, jestli byly na autě utaženy všechny důležité šrouby, kdo na jednotlivých stanovištích pracoval nebo co se případně opravovalo.

Než však vyrobený vůz opustí areál Hyundai Motor Manufacturing Czech Nošovice, čeká ho série finálních kontrol a seřizování, což jsme si krok po kroku prošli i my.

Velké finále začíná na takzvané OK lince, kde se kontroluje specifikace vozu, tedy například jestli je automobil skutečně bílý s černým interiérem, má požadovanou výbavu a taky se ladí lícování dílů, seřizují dveře. U elektrovozů kontroloři zkouší AC nabíjení.

V rámci OK linky jsou také stanoviště konfirmace starající se o zápis případných závad a kontrolu jejich vyřešení. Třeba ověření toho, že dříve nahlášené neseřízené dveře už pasují na 100 %.

Následuje přejezd na stanici, kde se nastavuje podvozek, seřizují světla a kódují řídicí jednotky, aby vůz věděl, že má tento agregát a tuto výbavu.

Neméně zajímavým stanovištěm je válcová stanice. Tam se automobil postaví na válce, zkouší se akcelerace až do 120 km/h, zpomalení, brzdění.

Okolní kamery zase vyhodnotí funkčnost a barevnost světel, takže odhalí, jestli svítí všechny lampy a jestli svítí správně (poznají i vadný čip LED osvětlení). Na kamerového hlídače jsou v Nošovicích obzvláště pyšní, protože si jej vyvinuli sami.

Mezi další povinné zastávky patří diagnostické stanoviště, tam počítače zkontrolují spojení se všemi jednotkami a jejich funkčnost, zatímco pracovník prověří případné úniky chladiva klimy nebo provozních kapalin a koukne na kabeláž v motorovém prostoru.

Mezitím je auto zkontrolované i zespodu, zejména se hlídají šrouby, vedení trubek, kabeláže.

Každé vyrobené auto zamíří na 3,3 km dlouhý testovací okruh, ale ještě před tím pracovníci projdou sedačky, pásy a další prvky. Modely s panoramatickým kamerovým systémem nebo head-up displejem navíc čeká kalibrace těchto pomocníků v „garáži“ se zelenou podlahou.

Cestou na dráhu řidič zkusí ostřikovače, stěrače, tempomat, omezovač rychlosti. Užije si otravného zvuku asistenta pro překročení načtené rychlosti a zatopí si. Do toho má dotyčný nastražené uši, aby odhalil potenciální ruchy typu zapomenutá matice nebo drnčící plasty.

Když to má člověk najeté, je to neuvěřitelný fičák, co vše jde prověřit na pár stech metrech vedoucích ke zkušebnímu okruhu.

Dále se testují zrcátka, zámky, rádio, tlačítka, volant, hlasové ovládání nebo klimatizace. Na trati mají řidiči i kopec, kde ožije asistent rozjezdu do kopce, asistent pro sjíždění svahů a zpáteční rychlost.

Druhá část dráhy je podstatně dynamičtější. Akceleruje se na 130 km/h (modely i30 N dokonce na 160 km/h), sleduje se sbíhavost a na speciálním úseku zabrzdí pro aktivaci ABS.

Modely N míří ještě na další kontrolu, ale potom se všechna auta sejdou před sprchou. Jde o tunel, kde se zkoumá vodotěsnost, ta se následně ověřuje testerem vlhkosti. Po sprše zaměstnanci projdou karoserii a hledají případné defekty.

Už konec? Kdepak. Vozy čeká stěžejní kontrola softwaru a jeho zápis do evropského systému, proto je přesně dohledatelné, jaké auto a s jakým softwarem a kdy opustilo nošovický závod.

Úplně na konci systém načte inspekční kartu a prověří, jestli proběhly všechny úkony a testy v rámci výroby. Potom se prověřený Hyundai dočká navoskování podvozku a převozu na logistické parkoviště, odkud odjede k zákazníkovi – vlakem nebo kamionem.

Ač se to z pohledu laika nezdá, tak kontroly výroby a kvality jsou na velmi vysoké úrovni, a to i u cenově dostupných aut typu Hyundai i30. Jde zkrátka o mnoho procesů, kde se propojuje práce počítačů i lidí, bez nichž se velkosériová výroba aut zatím stále neobejde.

A tak to nejspíš zůstane i v budoucnu, byť se poměr automatizace a robotické práce čím dál víc navyšuje.