Článek
Netvrdíme, že by Bräckovy závodní úspěchy nestály za řeč – vždyť tenhle švédský rodák prokázal svůj talent už ve Formuli 3000 (kde porážel pozdější hvězdy jako Tom Kristensen, Ricardo Zonta nebo Marc Goosens), pak si v roce 1998 vyjel titul v zámořské IndyCar Series (hodně se mu dařilo i v sérii CART) a o rok později vyhrál legendární Indy 500. Kenny Bräck byl vážně výborný pilot. Ale nejvíc se proslavil něčím docela jiným.
Psal se rok 2003 a jel se poslední závod sezóny IRL na oválu v Texasu. Ve 187. kole Kenny Bräck zaútočil z větrného pytle na třetí pozici Tomase Scheckera, mezi jejich monoposty však v rychlosti kolem 350 km/h došlo ke kontaktu a Bräckovo auto bylo vymrštěno do pletiva lemujícího okraj okruhu. Monopost se roztrhal na prvočinitele a jediné, co zůstalo pohromadě, byla bezpečnostní klec kokpitu pohozená u kraje trati. Nikdo v tu chvíli nedával Bräckovi mnoho šancí na přežití…
Při té strašlivé ráně bylo totiž jeho tělo vystaveno působení silám o rekordní hodnotě 214 G (čímž překonal rekord Davida Purleyho z roku 1977, který v tréninku na GP Velké Británie se zaseknutým plynem narazil do zdi a ze 173 km/h zpomalil na nulu na pouhých 66 cm, takže na něj působilo 179,8 G), tedy zpomalení o hodnotě 214násobku zemské gravitace. Abyste měli srovnání, start kosmické rakety působí na posádku přetížením až 4 G, vojenští a akrobatičtí piloti při 10 G ztrácejí vědomí, přetížení 20 G umí lámat kosti a 50 G i odtrhávat tělesné orgány. 214 G? Tak to musí být jasná smrt.
Jenže Kenny Bräck přežil – k překvapení všech včetně jeho ošetřujících doktorů. Probral se až v nemocnici po pár dnech kómatu kvůli krvácení do mozku, měl také zlámané nohy, rozdrcené kotníky, zlomené obratle, vychýlenou páteř a poškozený zrak, ale přežil. Několik měsíců potom strávil v nemocnici a více než rok rehabilitacemi, kdy se znovu učil ovládat své tělo. A co víc brzy znovu usedl do kokpitu závodního auta!
Kenny Bräck od roku 2018 pracuje pro McLaren, kde pomáhá s vývojem silničních vozů
V roce 2005 nastoupil do závodu Indy 500 jako náhradník za zraněného Buddyho Rice (který po nehodě v Texasu nahradil jeho), a kvalifikaci dokonce vyhrál s průměrnou rychlostí 366 km/h, v závodě pak kvůli poškozenému zavěšení skončil až na 26. pozici. I tak byl jeho návrat za volant velký zázrak. Vyneslo mu to hned několik nabídek od závodních týmů, Bräck však nejspíš cítil, že už mu to stačilo a závodní helmu s rukavicemi pověsil na hřebík. Jeho manželka ho za to určitě pochválila…