Hlavní obsah

Pontiac Bonneville Brougham – Obyčejná amerika

Foto: Martin Tolar
27. 6. 2021

Nevím proč, ale připadám si jako v seriálu Kojak. Přitom tam se Pontiac Bonneville nikdy výraznější role nedočkal, ale vypadá zkrátka jako takový ten tuctový obyčejný sedan stojící v pozadí záběru.

Článek

V roce 1958 Pontiac uvedl nový velký sedan, který se stal jeho vlajkovou lodí a nahradil modely Star Chief a Executive. Dostal jméno Pontiac Bonneville po slavných solných pláních, kde se často lámou rychlostní rekordy. A také po konceptu, který koncern GM uvedl o čtyři roky dříve, ovšem s technikou Chevroletu Corvette. V roce 1957 se navíc prodával Pontiac Star Chief Bonneville jako vrcholný model. Mne ale dnes zajímá až šestá generace, protože právě tu jsem měl možnost projet a nafotit.

Pontiac uvedl tuto verzi na trh v roce 1977, vyráběl ji v Michiganu a nabízel ji jako kupé, sedan a kombík Safari. Já mám možnost vyzkoušet si právě klasický čtyřdveřový sedan z roku 1979, který mi přijde jak ze seriálu Kojak nebo podobných sedmdesátkových kriminálek. Přitom by se mi spíš měl vybavit Polda a bandita, konkrétně druhý díl, kde černý Trans Am nahání Sheriff a další policisté právě v sedanech Bonneville této generace.

Foto: Martin Tolar

Nenápadný sedan na nenápadném pozadí. A nefotíme nakonec při natáčení kriminálky v nějaké rozpadlé industriální zóně?

Auto bylo kratší a lehčí než předchůdce, tím se také zlepšila i spotřeba, která tehdy po ropné krizi v Americe začala zajímat více řidičů. Koncern GM na to reagoval v roce 1980 zlepšením aerodynamiky a snížením hmotnosti svých modelů. Konkrétní Bonneville zdobí kola z Chevroletu Caprice, která mají trochu hot rod vzhled, a sedan s nimi rázem vypadá trochu ostřeji. To mi naopak připomnělo scénu z animáku Auta, kde vážený starý Hudson Hornet jezdí na zdobných chromovaných kolech, ale má doma ještě podobnou sadu závodních disků, když se chce ujistit, že na tu ostrou jízdu ještě má.

Na místo Pontiac netrpí

Navzdory menším rozměrům je uvnitř více místa, hlavně hlavy a nohy cestujících vzadu jsou na tom lépe. I zavazadlový prostor narostl do svého objemu. Příjemně se mi přes tříramenný volant kouká na velmi přehlednou a dobře čitelnou přístrojovku, v dáli na špičce kapoty pak na vévodící malý znáček. Světlé plyšové čalounění interiéru navíc vzbuzuje dojem, že je auto mnohem prostornější než ve skutečnosti.

Foto: Martin Tolar

V8, jinak to tenkrát snad ani nešlo

Koncepce je klasická a na americké poměry tradiční. Pod velkou přední kapotou je pořádný vidlicový osmiválec, který ale pohání zadní kola. Jde o platformu GM B-body, na které stál i Buick LeSabre, Chevrolety Impala a Caprice, Oldsmobile 88 a Pontiac Catalina (levnější hůře vybavený model v nabídce). Bonneville taky jezdí jako typický americký křižník. Podvozek má houpavější charakteristiku s výraznějšími bočními náklony, prudké změny směru mu moc nesedí. Díky tomu je ale neskutečně komfortní a zpříjemní každý kilometr na cestě. Jízda pohodlným autem se zkrátka neomrzí. Ono řízení také není nijak přesné a citlivé, ovšem s posilovačem jde samozřejmě lehounce.

Sprinter na pláně v Bonneville to opravdu není

Rozsah objemu motoru byl široký, od 231 cui (3,8 litru) po 403 cui (6,6 litru). V tomto případě jde o zlatý střed 300, tedy pětilitr s výkonem 135 koní. Spojený je s automatem Hydra-matic 200, který provázejí pověsti o jeho nespolehlivosti. Tady funguje hladce, ale podle řady recenzí jde o výjimku. Podle mnohých majitelů je ale i tento motor na velký sedan příliš slabý. Jenže Bonneville není navzdory jménu žádný sprinter a dynamika mi i s menší porcí koní přijde dostatečná. Jistě, pár poníků navíc by umožnilo burnout na každém semaforu, ale kdo tak reálně jezdí? Současné naladění Pontiacu mi přijde tak akorát na příjemnou projížďku. Snahou výrobce v té době bylo mít hlavně co nejlehčí motor s menšími emisemi a přijatelnější spotřebou. A ano, 12 litrů tehdy byla pro Američany přijatelnější spotřeba.

Od roku 1981 se vyráběl nástupce Parisienne, zatímco sedmá generace Bonneville zamířila o segment níž a nahradila typ LeMans. V roce 2005 napsal osud i definitivní tečku za příběhem modelu Bonneville, který byl vystřídán modelem G8. Stejně to ale nebyl ten pravý Bonneville, už v osmdesátých letech se totiž tento model propadl do střední třídy. Já měl ale vlastně štěstí, že jsem se mohl pokochat a užít si svezení v ještě pořádné velké americe se vším všudy. Škoda jen, že je potkáte tak málo.

Na této platformě GM šlo o nejhůře prodávané modely, ačkoliv třeba časopis Road and Track jej velmi chválil jako promyšlený a sofistikovaný model. Navíc byl docela levný a dostupný, což samozřejmě neplatí o dnešní situaci na trhu v Evropě. Tady počítejte s cenami nad sto tisíc korun, ale je problém vůbec nějaký Bonneville této generace na prodej najít (momentálně jsem nenarazil na žádný). Prý jde ale o ideální auto pro mladé nebo začínající veteránisty.

Reklama

Sdílejte článek
Související témata: