Hlavní obsah

Veteráni: Maličká BMW Isetta otevřela cestu ke svobodě

Foto: BMW a.g.

BMW Isetta a útěk z totality. To je ústřední téma dnešního příběhu i krátkého filmu, který BMW po letech natočilo. To pravé auto bylo červeno-bílé a do dnešních dnů se z něj dochoval pouze klíček zapalování

Berlín, 23. května 1963; je mlhavý pozdní večer, v dálce se tyčí betonové kvádry a ostnatý drát dělící hranici Západního a Východního Berlína mostem přes Bornholmské nádraží. Řidič přijede k hraniční bráně onoho dne jako jeden z posledních s tím, že se chce vrátit do Západního Berlína. Do šumu drobných kapek jarního deště klokotá zvuk jednoválcového motoru maličké BMW Isetty 300 a přímo vedle něj se v útrobách auta schovává skrčená postava.

Článek

Je to scéna přímo jako vystřižená ze slavného filmu se Stevem McQueenem, „Velký útěk“. V našem dnešním příběhu figuruje jedno maličké auto vyrobené na západní straně Zdi a spousta odvahy i odhodlání pomoci kamarádovi v nesnázích. Nositelem zmiňovaných ctností byl jistý Klaus-Günther Jacobi, kterému je dnes 79 let a barvitě vypráví dávný příběh mladému reportérovi. Červenobílá Isetta se stala po pádu Zdi slavnou a automobilka BMW na svou bohatou historii nezapomíná. Replika automobilu je k vidění v muzeu Berlínské zdi.

Foto: Rober Rieger / BMW a.g.

Most přes železniční stanici Bornholmské ulice v Berlíně je místem dnešního příběhu

Bláznivé nápady bývají i geniální

Po dokončení Berlínské zdi koncem roku 1961 už nebylo z komunistického tábora úniku. Zeď nechalo postavit vedení Německé demokratické republiky pod heslem „ochrana před fašismem“. Z dnešního pohledu naprosto absurdní prohlášení, jenže skutečně zaštiťovalo stavbu 165 kilometrů dlouhého opevnění, v jehož středu se nacházel pomyslný ostrov svobody – Západní Berlín, který zůstal po válce spojeneckým územím. Do roku 1961 se podařilo mnoha Němcům, nespokojeným s prosovětským režimem, uprchnout na Západ právě přes Západní Berlín. To se podařilo i panu Jacobimu z našeho příběhu. Jenže na Východě nechal své dobré kamarády. Ten nejbližší, Manfred, zůstal nejdéle. „My jsme tehdy totiž věřili, že se poměry jednou zlepší, a tak jsme vytrvávali,“ říká v rozhovoru Klaus-Günther Jacobi. Jenže místo toho se šrouby nesvobody a neustálého špehování pomalu, ale jistě utahovaly.

Foto: Rober Rieger / BMW a.g.

Klaus-Günther Jacobi se setkal s Isettou, s právě takovou, v jaké zorganizoval ilegální převoz kamaráda přes hranice

Do roku 1989, kdy Zeď konečně padla, došlo v souvislosti s jejím překonáváním ke 125 prokazatelným smrtelným incidentům, dalších několik desítek tragických případů ještě stále nemá uzavřené vyšetřování. Většina z obětí byla zastřelena východoněmeckými pohraničníky. Pokusit se přes Zeď dostat bylo nesmírně riskantní. Ale Jacobi měl plán. Na konci 50. let si v Západním Berlíně, kde žil, pořídil konečně své vlastní auto. Stálo 2 550 marek, což byla tehdy pro Západní Němce velmi dostupná cena. Isetta ho doprovázela na spoustu výletů, mimo jiné s ní navštívil třeba i sestru v Paříži. Dnes by byla taková dálková cesta v 13koňové Isettě velkým dobrodružstvím, ale tehdy se jezdilo úplně jinak. Nakonec vzpomeňme třeba na příběh československých závodníků, kteří se i s malou sedmsetpadesátkou Aero Minor Sport dostali z Letňan až do Le Mans.

Foto: Rober Rieger / BMW a.g.

Licenční výrobu malého vozu Iso Rivolty dokázalo BMW technicky zdokonalit. Tohle autíčko motorizovalo část Německa v 50. letech a bylo levnější než VW Brouk

Isetta 300 – parťák v nesnázích

Jacobi měl Isettu jistě moc rád a byla právě tou hlavní inspirací pro odvážný a bláznivý nápad, jak dostat kamaráda z Východního Berlína. Věděl, jak to na hranicích chodí. Protože chlapci žili v blízkosti, měli ještě před výstavbou zdi okoukaný systém, v jakém strážníci fungují, kdy se střídají směny a podobně. V té době se jim ještě dařilo občas do Západního Berlína proklouznout, koupit tam kafe nebo cigarety a prodat je známým po návratu zpět do Východního Berlína. Věděli, že hlídky automobily pečlivě kontrolují, mají psy, neváhají měřit i rozebírat. Kdo by ale podezíral, že by se do útrob miniaturní BMW Isetty vešlo ještě jedno dokonale ukryté tělo urostlého chlapa?

Foto: Rober Rieger / BMW a.g.

BMW Isetta a pan Jacobi na dobovém snímku z vlastního archivu

Jacobi musel Isettu hodně upravit. Podrobný popis je stále k vidění v berlínském muzeu. Byl vyučený automechanik a pracoval pro jednu dílnu. Měl tedy zázemí a mohl postupně odmontovat různé postradatelné díly. Musel i ohnout výfukové potrubí, navařit ochranný plát, aby se „černý pasažér“ nepopálil o výfukové svody, bylo zapotřebí upravit ještě mnoho dalších drobností. Třeba i nádrž na palivo bylo nutné kompletně vymontovat a v den útěku nahradit jen malou dvoulitrovou nádobkou, v níž je přesně jen tolik paliva, kolik vystačí na bleskovou akci.

A jak se ti dva kamarádi vůbec spojili? Žili přece každý na druhé straně tzv. železné opony. Manfred měl ale ještě bratra Hanse a oba si byli podobní jako vejce vejci. A Hans do Západního Německa uprchl v 50. letech, zrovna jako Klaus-Günther Jacobi. Hans se mohl na svůj pas, ač přes mnohá povolení, dostat do Východního Německa a setkat se s Manfredem. A ten pak na jeho pas mohl nepozorovaně přejít do Západního Berlína a setkat se s Jacobim. Jednoho večera ten plán upekli. Pochopitelně, že se Manfred musel vrátit zpět, vrátit zpět pas bratrovi, který na doklad u něj doma čekal.

Celá akce měla ještě jeden háček. Jacobi nesměl své auto do Východního Berlína řídit sám. Nepustili by ho přes hranice. Nejbezpečnější bylo sehnat někoho dalšího, koho s nimi nepůjde nijak propojit. Přihlásil se jeden západoněmecký student, který nebyl v minulosti emigrantem z Východního Berlína jako právě Jacobi.

Foto: Rober Rieger / BMW a.g.

Malé BMW Isetta a velký útěk. Model červeného autíčka stále stojí ve vitríně obýváku pana Jacobiho jako připomínka na tehdejší odvážnou akci

Štěstí přeje odvážným

Přejel hranice, setkal se s Manfredem Kosterem a společně vyjeli kousek za město, na zapadlou polní cestu, kde vše na ilegální přechod připraví. Když už byl konečně Manfred nasoukaný do útrob levé části Isetty, hned vedle motoru, vyrušil je místní zemědělec. Naštěstí nic podstatného neviděl, řidič pohotově předstíral, že právě vyměňuje píchlou pneumatiku. Krve by se v osobě „černého pasažéra“ nedořezal. Na hranici dorazili až krátce před půlnocí. Pes pohraničníků čmuchal a pak štěkal jen pár centimetrů od skrčených nohou pasažéra. Východoněmecký strážník následně svítil baterkou do všech možných míst v automobilu a Manfred věděl, že teď nastal bod zlomu. Buď stráví velkou část života ve vězení, anebo se to povede. Nakonec se brána otevírá, Isetta se s jednoválcovým klokotáním rozjíždí a Manfred Koster, celý upocený vedrem od motoru i strachem o vlastní život, si hluboce oddychne. Isetta zastavila až v parku u Grünthalerské ulice, kde se kamarádi konečně setkali znovu, tentokrát všichni na svobodě. Manfred Koster se ze stísněného úkrytu soukal dobrých pět minut, byl celý zkroucený a bolela ho záda, byl ale nesmírně šťastný.

A BMW Isetta, chytré autíčko z 50. let, které vymyslel Iso Rivolta a značce BMW je licenčně prodal, pro mě osobně získává zase nový význam. Ta auta mají dnes svoji velkou nadšeneckou skupinu, něco jako u nás Velorex. Prodávala se po celém světě a budete překvapeni, že svého času jezdívala i v Kalifornii. Isetta musela být dokonalou protiváhou amerického muscle caru a zajímavým zjevem na širokých ulicích a bulvárech Los Angeles 60. let. A značce BMW v ekonomicky těžké době pomohla přežít do časů její soudobé prosperity.

Použité zdroje: Fotografie Robert Rieger pro BMW a.g, informace z textu Laslo Seydy rovněž pro BMW a.g.

autowebAUTOWEBaUtOwEb