Může se o tom mluvit stále dokola. Televizní zpravodajství nabízí každou chvíli nehezké obrázky zdemolovaných aut z nehod na železničních přejezdech. O jejich následcích na lidských životech ani nemluvě. A přesto k takovým nehodám dochází stále, ba dokonce čím dál častěji. Proč jsou lidé nepoučitelní?
Berlín, 23. května 1963; je mlhavý pozdní večer, v dálce se tyčí betonové kvádry a ostnatý drát dělící hranici Západního a Východního Berlína mostem přes Bornholmské nádraží. Řidič přijede k hraniční bráně onoho dne jako jeden z posledních s tím, že se chce vrátit do Západního Berlína. Do šumu drobných kapek jarního deště klokotá zvuk jednoválcového motoru maličké BMW Isetty 300 a přímo vedle něj se v útrobách auta schovává skrčená postava.
Není pochyb o tom, že z železničních přejezdů by měl mít respekt každý řidič. Jsou to místa, kde se chyby neodpouští a riskantním chováním v jejich blízkosti neohrožuje řidič jen sám sebe, ale i řadu dalších nevinných lidí. I proto jsou v poslední době policisté na přestupky spojené s železničními přejezdy obvzlášť vysazeni.
Reklama
