Hlavní obsah

Hezký zvuk nových aut? Ne, stačí umělost, dunění a pazvuky!

Foto: Archiv redakce
27. 6. 2017

Zvuk je pro mě důležitá součást zážitků za volantem. Možná je to dáno i tím, že pocházím z muzikantské rodiny a můj hudební sluch není zcela špatný. Proto již musím vykřičet do světa, že to, co předvádějí automobilky v poslední době, mi způsobuje krvácení z uší.

Článek

Pamatujete si na první novodobé Mini Cooper S? Pro mě je to první auto, u kterého jsem zaznamenal, že lidé začali kladně hodnotit průvodní zvukové projevy, konkretně prskání a střílení do výfuku. Jistě to nebylo první auto, které podobné kejkle dělalo, ale u tohoto malého knedlíku s kompresorem to působilo roztomile a zajímavě. A navíc, jen tak jste na silnici nenašli jiný sportovní vůz, jenž by se projevoval podobně. 

Foto: Archiv redakce

Ovšem pak přišly nesmyslné emisní limity v čele s nereálným měřením spotřeby a emisí, automobilky začaly stále více používat přeplňování a najednou to máme všude kolem sebe. Prskání při přeřazení, hukot a následné střílení při ubrání plynu, dunění v nízkých otáčkách a mnoho dalších zvukových projevů. Občas to vypadá, že ve výfuku sedí opice, která v náhodném sledu fouká do trombónu, mládí do bubnu a švidlá na basu. Výsledkem toho všeho není pěkný zvuk, jako spíše hluk a pazvuky.

A tím to bohužel nekončí. Chytly se totiž ještě nové způsoby, jak vytvořit hluk. Ať už jde o reproduktory ve výfuku, různé membrány mezi motorem a kabinou, které posílají více divných zvuků do interiéru, anebo ta nejjednodušší cesta - pustit počítačové vytvořený zvuk do reproduktorů uvnitř auta.

Nejsnadněji se to vše prezentuje na příkladu emkových BMW. Motory těchto vozů byl vždy skvostné - unikátní atmosférické jednotky se čtyřmi, šesti, osmi či deseti válci, které díky samostatným škrtícím klapkám pro každý válec vydávaly úžasný zvuk od motoru doprovázený pěkným decentním zvukem výfuků. A zejména poslední jednotky byly dotaženy k dokonalosti. Z desetiválce v M5 E60 běhal mráz po zádech a melodie osmiválce v M3 E92 mi dodnes vykouzlí úsměv na tváři. Jenže pak přišlo přeplňování, konkrétně BMW X5 M s oturbeným osmiválcem. A zákazníkům se zvuk nelíbil. Žádné překvapení, turba z principu nemohou znít tak dobře, jako atmosférické stroje, byť existují výjimky. BMW se ale rozhodlo jednat a začalo do emkových modelů dávat umělý zvuk z reproduktorů. Je to přeci levnější, než si vyhrát s naladěním výfuků. A když už to měli, začali to dávat do úplně všech "emek". Přišla tedy nová M3 s relativně obyčejným přeplňovaným šestiválcem a najednou to bylo jako ve špatném snu. Pod plynem slyšíte průměrnou videohru z počátku milénia, doprovázenou hlukem, prskáním, syčením a střílením po ubrání plynu. Ve srovnání s předchozím melodickým libozvučným ušlechtilým vysokootáčkovým atmosférickým osmiválcem je to jít na koncert Coldplay, kde vám místo toho pustí minimal techno.

Foto: Archiv redakce

A nelze to svádět jen na přeplňování, je totiž mnoho příkladů, kdy i motor s turbem zní skvěle. Pamatuji si na svezení v Nissanu Skyline R34, z jehož zvuku jsem měl husí kůži. Byl velmi melodický a zároveň intenzivní. A navíc nemusíme chodit od BMW ani tak daleko, model 340i s výfukem M performance vlastně zněl velmi hezky, rozhodně melodičtěji a méně uměle, než samotná M3. A nemusely být ani otevřeny klapky naplno - znělo to jednoduše jako správný bavorský řadový šestiválec v každém z režimů.

Bohužel, v dnešní produkci je to kapka v moři. I auta, od kterých byste to čekali opravdu delikátní zvukový projev, umějí zklamat. Nedávno jsme měli jednu takovou rozepři v redakci, a to ohledně Alfy Romeo Giulia Quadrifoglio. Části redakce se zdál zvuk dobrý, druhá část ale tento názor nesdílela. Já patři do té druhé části, protože Alfa, od které byste čekali dechberoucí koncert šestiválce, ve výsledku zněla prostě jen brutálně, temnými hlubokými tóny, velmi intenzivně, ale ne hezky či melodicky. Po chvíli v nejostřejším režimu mě v tom začala bolet hlava ze všeho toho dunění, což se mi v M3 E92 nestane ani když má otevřený výfuk. Byl to jednoduše zvuk, který zaujme, ale po chvíli začne obtěžovat. Zejména v nízkých otáčkách bych to přirovnal k hřebíkům nasypaným do mixéru.

Byl jsem tedy nadšen, když jsem před pár týdny zkoušel Škodu Octavia RS 245. Všechny ostatní benzínové RS při přeřazení s automatem DSG prskají, což už mě přestává bavit, nicméně chápu ten důvod - podobně jako v rallyových vozech se automobily snaží udržet turba při řazení roztočená naplno. Avšak RS 245 už nic podobného nemá, díky mnoha změnám v motoru a výfuku. Jistě, člověk, který nejezdí moderními auty každý den, to může vnímat jako ztrátu výrazného zvukového prvku, ale vězte, že když podobými stroji jezdíte běžně již několik let, začne vás to otravovat a budete rádi, že to tam již není.

A pak mě potěšilo ještě jedno auto ze staré školy. Bentley Mulsanne, které jste mohli vidět v posledním díle našeho pořadu. Jeho zvuk nebyl intenzivní, výrazný, ani nikterak zvlášť melodický. Byl však přesně takový, jaký by ve výkonné limuzíně být měl. Nevtíravý, upozaděný, ale přitom mocný. Z toho obrovského, věkem prověřeného osmiválce, který točí maximálně jen 4500 otáček, šla již podle zvuku cítit síla, nadvláda nad autem a ušlechtilost. Byl to rovněž hluboký tón, ale přitom hezký, výrazněji slyšitelný jen v plném zápřahu.

Tím vším chci říci jediné - pojďme se vykašlat na adorování prvoplánových, často uměle či zcela cíleně vytvořených pazvuků. Pojďme oslavovat auta, které ještě mají opravdu krásný mechanický zvuk, které si na nic nehrají. Zvuk nesmí působit lacině. Raději tedy méně divadla, ale pěkný, vyladěný tón. Ale možná bych chtěl v době, kdy vítězí marketing či povrchní prvoplánovost, a na spalovací motory je pohlíženo skrz prsty, jednoduše příliš.

Nový pořad o autech Garáž.cz!

Nezapomeňte sledovat ani třetí díl pořadu o autech z dílen Garáž.cz. Tentokrát uvidíte překonání magické třísetkilometrové rychlosti v Bentley, sběratele nákladních Tatrovek či třeba legendární dvanáctiválcové BMW! Sledujte nás zde!

autowebAUTOWEBaUtOwEb

Reklama