Hlavní obsah

GAZ M-20 Poběda: dal základ Volze a ohromil finské taxikáře

Foto: Shutterstock

GAZ M-20 Poběda

21. 5. 2019

Jedno z prvních futuristicky vyhlížejících aut Sovětského svazu nese označení GAZ M-20 Poběda a během své éry přineslo několik moderních výbavových prvků, okouzlilo finské taxikáře, dalo život unikátní terénní verzi M-72 a stalo se předobrazem legendárního modelu GAZ 21 Volha. Jaké problémy sužovaly výrobu, co čekalo majitele v zimních měsících a jak se s autem jezdilo? Máme pro vás stručný pohled do historie přelomového sovětského fastbacku.

Článek

GAZ M-20 Poběda byl první osobní automobil v Sovětském svazu se samonosnou karoserií, což bylo ve své době neobvyklé, protože většina vozů využívala žebřinového rámu. Sériová výroba Pobědy začala 28. června 1946, tedy po Velké vlastenecké válce, proto tehdejší novinka dostala jméno Vítězství (Poběda). Samotnou karoserii bychom dnes označili jako fastback, ovšem v 50. letech šlo o neobvykle tvarovanou siluetu, zvláště pro Sovětský svaz velice futuristickou. Jistou zvláštností je čelní sklo ve tvaru písmene V, zatímco zadní sklo je atypicky zaoblené. GAZ M-20 Poběda jako jedno z mála aut na světě neměla vystupující zadní ani přední blatníky – opět šlo v době vzniku o neobvyklé konstrukční řešení.

Problémy na sebe nenechaly dlouho čekat a nastaly hned ze začátku výroby – lisovací formy na plechové díly měly příliš složité tvary, a proto se začaly produkovat menší části, které se postupně svařovaly a brousily.

Pod kapotou pracoval benzinový čtyřválec s rozvodem SV – tedy agregát s ventily na bocích válců, který byl v některých detailech unifikován se šestiválcem modelu GAZ-61. Motor o objemu 2,1 litru poháněl zadní nápravu, vyprodukoval 50 koňských sil, rozhýbal auto na nejvyšší rychlost 105 kilometrů za hodinu a spotřeboval asi 11 litrů paliva na 100 kilometrů při stabilní rychlosti 60 kilometrů za hodinu. V 50. letech se o řazení staral třírychlostní manuál z modelu GAZ 12 ZiM. Technici vůbec poprvé v dějinách Sovětského svazu představili u Pobědy hydraulický brzdový systém, který ovládal bubnové pakny. GAZ M-20 Poběda přinesla několik novinek – šlo například o topení s ventilátorem, dva přední elektrické stěrače a boční blinkry.

Foto: Auto Max Czech

Motor v prakticky prázdném motorovém prostoru

Světlo světa spatřila také terénní verze Pobědy postavená na podvozku armádního „jeepu“ GAZ-69 – vznikla (do poloviny 50. let) v omezeném počtu 4 677 kusů. Šlo o komfortní terénní automobil nesoucí označení GAZ M-72, nicméně pojmenování Poběda se u modelu M-72 oficiálně nepoužívalo i přes shodnou karoserii s modelem M-20. V rámci prototypů vznikl také sedan – ten se od Pobědy lišil přední maskou a dalšími částmi karoserie, avšak do sériové výroby nepostoupil.

Vůz GAZ M-20 Poběda se vyráběl až do roku 1958, omezený počet aut také sjížděl z montážní linky v Severní Koreji. Licenčně se Poběda pod názvem Warszawa M20 produkovala mezi lety 1951 až 1973 v Polsku, kde se vyrobilo celkem 254 472 vozidel. Později tu vznikl i Sověty zavržený sedan, nicméně šlo o vlastní polskou konstrukci.

Foto: Autowp.ru

Warszawa M20 – licenční verze z Polska

Plynulost jízdy Pobědy je srovnatelná se současnými automobily vyšší třídy. Auto sice nemá posilovač řízení, ovšem s volantem zatočíte pomocí jednoho prstu. Výhled z místa řidiče trochu omezuje kapota a ještě horší je pohled dozadu – to kvůli malému středovému zpětnému zrcátku a atypickému zadnímu oknu. Celková konstrukce nabídne dostatek prostoru nad hlavou, uvnitř nenajdete téměř žádné plasty a vrcholem luxusu je rádio, které měly některé vozy z výroby.

Jelikož byla synchronizovaná jen druhá a třetí rychlost, museli jste pro hladké řazení jedničky nejprve zvolit dvojku, nechat sešlápnutý pedál spojky, a díky synchronům dvojky se dala zařadit jednička bez škrtání. První verze Pobědy dokonce neměly synchronizovaný žádný převod, proto bylo nutné měnit kvalty s meziplynem. Síla motoru a odstupňování převodů však umožnily řidiči rozjezd i na druhý rychlostní stupeň.

Foto: Auto Max Czech

Jednoduchý interiér s ohromným věncem volantu

V zimních měsících v Sovětském svazu vycházel k autu jeho šťastný majitel s vědrem (případně se dvěma) horké vody. První várka sloužila na prolití kvůli zahřátí bloku motoru, druhé vědro se nalilo do chladicího systému. Před startem bylo nutné ještě vytáhnout táhlo sytiče, poté pootočit klíčkem v zapalování a rozpohybovat nožní startér.

Spolu s Moskvičem 400 šlo o první osobní automobil exportovaný ze Sovětského svazu. Vývoz probíhal do Finska, kde si jej zamilovali taxikáři, a také do dalších skandinávských zemí. Pobědy jste mohli potkat také v Belgii, Rakousku, Německu, Maďarsku, Bulharsku, Rumunsku, Anglii, USA, ČSSR a v dalších zemích. GAZ M-20 měl úspěch i na závodních okruzích, kde jezdily Pobědy s upravenou (nižší) střechou. Raritním kouskem je Poběda Sport, která se vyznačuje velmi aerodynamickou karoserií.

V padesátých letech minulého století stála Poběda v SSSR okolo 16 až 20 tisíc rublů. Běžný občan na takové auto prakticky nikdy nedosáhl – pro srovnání Moskvič 401 (nižší třída) stál devět tisíc rublů a GAZ 12 ZiM (limuzína vyšší třídy) 40 tisíc rublů. GAZ M-20 Poběda vznikla v celkovém počtu 235 999 vozů, z toho 14 222 kusů byly kabriolety a 37 492 kusů vozidla taxislužby.

Zajímavosti:

  • Několik dílů v nejnovějších Volhách pochází ještě z Pobědy – jejich označení v katalogu začíná číslem 20
  • Zrychlení z nuly na sto trvá sériovému vozu 45 vteřin
  • Přední maska auta měla po modernizaci v roce 1955 (označení M-20V) jen tři vodorovná žebra
  • Písmeno M v názvu znamená Molotovec, podle Vjačeslava Michajloviče Molotova – celý oficiální název tedy zní „Molotovec dvacátý model“
  • Předchůdcem Pobědy byl GAZ 11-73 a nástupcem GAZ 21 Volha
autowebAUTOWEBaUtOwEb