Hlavní obsah

Ferrari, které jste nikdy neviděli – prototyp 408 4RM

Foto: Ferrari
30. 3. 2019

V 80. letech experimentovalo Ferrari u svých silničních aut nejen s přeplňováním turbodmychadlem, ale i s pohonem všech kol. Na rozdíl od turba, které ozdobilo legendární modely 288 GTO a F40, čtyřkolka se dostala pouze do fáze prototypu, který to nikdy nedotáhl do sériové výroby.

Článek

Ferrari vděčí za část své věhlasné pověsti inženýrovi Mauro Forghierimu. Tento dřívější nadšenec do letectví přijal v roce 1962 nabídku Ferrari a vrhl se na navrhování aut. K ruce měl zkušeného pilota a odborníka na mechaniku závodních aut, Johna Surteese – s jeho podporou vyvinul osmiválcový monopost Ferrari 158, se kterým Surtees získal v roce 1964 titul mistra světa. To Forghierimu zajistilo povýšení na pozici technického ředitele závodního oddělení a u Ferrari nastartovalo období s řadou úspěchů: Scuderia získala pod Forghieriho vedením osm týmových titulů a čtyři jezdecké (1964 Surtees, 1975 a 1977 Lauda, 1979 Scheckter).

Na začátku 80. let ale Ferrari začala tlačit bota v oblasti vývoje silničních aut, která technicky začala poněkud zaostávat za konkurencí. První reakcí bylo přeplňované 288 GTB (1984), původně vyvinuté pro závodní Skupinu B, tou druhou měl být supersport s pohonem všech kol, který v té době začal získávat na důležitosti. Osvědčil se v rallye, úspěšně ho u svých silničních vozů převzalo Porsche (959) i Jaguar (XJ220) a slavné Ferrari si nesmělo dovolit ztratit tempo. Proto povolalo Maura Forghieriho.

Foto: Ferrari

Lepené hliníkové šasi vyvinuté s firmou Alcan bylo velkou technologickou inovací, v produkci se poprvé objevilo u Lotusu Elise

Ten svůj úkol splnil – v roce 1987 ukázal vedení dva funkční prototypy 408 4RM (červený se svařovaným celoocelovým šasi, žlutý s lepeným hliníkovým šasi o 30 % lehčím) s uprostřed umístěným 300koňovým 4,0 V8 s atmosférickým plněním, který přes 5stupňovou manuální převodovku poháněl všechna čtyři kola prostřednictvím planetového diferenciálu, jenž rozděloval točivý moment mezi nápravy v poměru 30 : 70 (ve prospěch zadní nápravy). Kromě toho mělo 408 4RM (4 Ruote Motrici, italsky pohon všech kol) také sofistikované zavěšení s natáčením zadní nápravy a tlumiči vybavenými vzduchovými měchy pro změnu světlé výšky.

Prototypy 408 4RM tak zjevně byly především pojízdnou laboratoří, kde se zkoušely nové technologie. Na sériovou výrobu proto nedošlo, a i když se Ferrari s pohonem všech kol na trhu už objevilo (2011 Ferrari FF a jeho následovník GTC4Lusso), mělo motor vpředu a zcela jinou konstrukci čtyřkolky.

Foto: Ferrari

Pohon všech kol u Ferrari FF využíval pro pohon předních kol druhou převodovku

Co se ale Mauro Forghieri u Ferrari naučil, využil později u Lamborghini, kam ho přetáhl Lee Iaccocca. Že pak Lamborghini představilo v roce 1993 Diablo s pohonem všech kol, tak určitě nebyla náhoda. Další štací Forghieriho se v roce 1992 stala právě oživovaná automobilka Bugatti s velkými plány a supersportem EB110 GT – samozřejmě také s pohonem všech kol. Jak to s ním dopadlo, si můžete přečíst jinde…

autowebAUTOWEBaUtOwEb