Existují ještě na trhu levná ojetá řidičská auta?

Aby se automobil stal opečovávaným hrdinou minulosti, potřebuje k tomu nějaký lidský příběh. Jeho závodní bráška vyhrával rychlostní zkoušky rallye anebo podvozek ladil sám mistr Ayrton Senna. Někdy stačí, že se na ventilovém víku motoru objeví ikonická značka Cosworth. Mnohdy i stačí, že ho do nebes vychválil samotný Jeremy Clarkson. Mediální popularita marketingově funguje.

Pravé hrdiny minulosti navíc nesmíme potkávat na každém rohu, jinak pozbudou na vzácnosti. Exkluzivita prodává a zvyšuje cenu. Spousta zajímavých aut nedávné minulosti bývá glorifikována pro své čiré jízdní vlastnosti a nefiltrované zážitky, kterým se nová auta jen stěží mohou vyrovnat. V mnoha případech je tomu skutečně tak. A v jiných to zase neplatí. Zamyslel jsem se, jaké auto z plejády nepřeberného množství ojetin bych si dnes koupil pro radost s pocitem, že možná v budoucnu zkrátka už nebudou. Najdu tedy ještě na trhu sportovně střižené auto oblíbených devadesátek, kde si zážitky za volantem půjde vychutnat bez nutnosti vyloupit banku, či se automaticky zařadit do zástupu početného fanklubu Mazdy MX5?

První generace Fordu Focus už pomalu dosluhuje. Málokterý kousek ještě oplývá skvělými jízdními vlastnosti, protože je zrezlý a geometrii na něm jistě nikdo už roky nekontroloval. Jenže dobrý exemplář koupíte za cenu kolem jednoho sta tisíc korun a údržba na něm nebude přehnaně drahá záležitost. Na Garáži už jsme jeden populární Ford s označením ST představovali. Bylo to Mondeo mého kamaráda, které přesně dokázalo, že opečovávaný patnáctiletý sedan střední třídy může fungovat lépe, než byste čekali. A jako bonus měl pod kapotou šestiválcový motor.

Daleko lépe se však svezete s jeho menším bráškou. Nedávno jsem poslouchal jeden pořad s Chrisem Harrisem a vzpomínal na své vůbec nejlepší svezení při prezentaci nového modelu. Tenkrát byl ještě začínajícím novinářem, ale na rok 1998 a svezení se zbrusu novým Focusem prý nikdy nezapomene. To auto jezdilo přímo dokonale. A já to můžu jedině potvrdit.

Když jsem loni testoval jeden ojetý kousek v mimořádném stavu, jen jsem nechápavě kroutil hlavou, jak dobrý podvozek může mít docela obyčejný automobil. Řídil jsem tehdy sedan a vím, že varianta hatchback jezdívala ještě daleko zajímavěji. Pokud seženete třídveřové ST s docela peprným atmosférickým dvoulitrem, získáte v něm parťáka na každodenní cestování. A žádná z vašich cest už nebude tak nudná jako předtím.

Tohle auto má můj kamarád, jen již v modernizované verzi (P11) vyrobené v roce 1997. Sám jsem po modelu Primera jednu dobu toužil, ale v té době se mně povedlo pořídit si jeho většího sourozence, Maximu QX 3.0 s manuální převodovkou. Maxima byla skvělým autem, ale na nějaké sportovnější svezení byla přece jen už trochu větší a těžší.

Primera bývala v 90. letech takovým bavorákem Dálného východu. Nepotřebovala ani pohon zadních kol na to, aby bylo její šasi vyvážené, vesele reagovala na ubrání plynu uprostřed zatáčky výrazným utáhnutím stopy a neutrálně se protahovala i těmi nejužšími vlásenkami. Dvouvačkové dvoulitry měly zvuk, rády se točily a výkon 150 koní byl v oné době něčím extra. Japonské verze měly i proměnné časování ventilů a nabídly rovnou 190 koní s vyloženě točivou charakteristikou.

S Primerou mého kamaráda jsem se nedávno svezl a výborně jsem se při řízení bavil. Veškeré komponenty jsou zde sladěné, řazení jde přesně i zlehka a hydraulický posilovač nabídne dostatek citu pro vnímání změn povrchů či přilnavosti silnice. Motor má řízný zvuk a je vysloveně radost ho točit přes 6 000 otáček. Pokud se vám ještě podaří nalézt v inzerci zachovalý exemplář první generace Primery eGT (P10), vůbec neváhejte a kupujte. Nebude totiž přehnaně drahý. Tahle auta ze silnic takřka zmizela, přitom svezení s nimi je stále obrovskou radostí.

O malém třídveřovém bavoráku vínové barvy jsme vám už loni přinesli ucelený článek. Od té doby jsem se svezl celou řadou dalších automobilů, ale můj názor na „baby“ BMW se dodnes nezměnil. Zůstal podceňovaným autem, dobovou „řidičtější“ verzí na téma Volkswagen Golf. Uměl se výrazně odlišit použitím pohonu zadní nápravy. Pojem někdejšího „juniorského emka“ se jakoby zlehounka z aktuálního portfolia značky vytrácí. Koupit můžete vzrušující BMW M2 Competition, ale co když chcete něco levnějšího, lehčího s točivým čtyřválcem? Řidiči toužící po tradičním jednoduchém malém sporťáku s pohonem zadní nápravy dnes míří většinou do showroomů Subaru a objednávají čtyřmístná kupé BRZ. BMW podobný model totiž v portfoliu dávno nemá.

Kouzlo Compactu je v jednoduchém podvozku, zadní nápravě z oblíbené osmdesátkové trojky E30 a samosvorném diferenciálu. Dvouvačkový čtyřválec je lehký a sedí těžištěm až za přední nápravou. Hřebenové řízení je přesné a posilovač nekazí radost z kroucení volantem v zatáčkách. Spousta compactů skončilo špatně. Zatímco primery i focusy povětšinou zrezivěly, mnohé compacty dožily svůj život upravené na levný hobby rallycross či okruhové závody plechovek. Jsou k tomu přímo jako stvořené, jen těch zbylých a pěkných je už dnes jako příslovečného šafránu. Zkuste sehnat pěkný exemplář a starejte se o něj. Uvidíte, že za pár let vám na silnici budou lidi ukazovat zdvižené palce, protože bavoráky řady E36 se pomalu, ale jistě stávají na silnicích čím dál tím vzácnějšími. Přeji šťastný lov v automobilové inzerci.