Hlavní obsah

Testy: Subaru BRZ je důkazem, že skutečné řízení má pořád své místo

Foto: Jakub Deml

Subaru BRZ

Do interiéru toho modrého auta usedám už pomalu jako domů. Subaru BRZ jsem měl za několik let svojí kariéry půjčené několikrát, vždy bylo modré a vždy jsem po jeho vrácení pociťoval podobný smutek, jako když vás opustí holka, kterou máte vážně rádi. Protože jste-li v duchu alespoň trochu opravdovým řidičem, BRZ budete mít hodně rádi. A BRZ bude mít hodně rádo vás.

Článek

Jen co za mnou zaklapnou bezrámové dveře a boční okno automaticky povyjede pod gumové těsnění, mám pocit, jako bych do auta dokonale zapadl. Je to jako mechanické cvaknutí doprovázející sloučení dvou bezchybně opracovaných kovových součástek a vnitřní prostor auta mě náhle objímá svou upřímnou jednoduchostí. Není tu žádné místo ani žádné prvky navíc, zároveň tu ale není ničeho nedostatek. Z tuhého sedadla těsně objímajícího celou figuru působí vše na svém místě, rozloženo s ohromným smyslem pro ergonomii.

Pedály mám dostatečně na dlouhé nohy, abych pravé chodidlo bez problému vytočil na meziplyn při brždění a kolenem neokopával sloupek volantu. Ten by mohl jít přitáhnout ještě o nějaký centimetr blíže k tělu, ale i tak mám kompaktní kulatý věnec v takřka optimální pozici. Smysl a určení auta jasně poodhalují taky budíky. Rychloměr zabírající ve spoustě aut dominantní pozici krčí se tady v rohu a největší budík uprostřed je věnován otáčkoměru – právě otáčky jsou totiž v BRZ extrémně důležité. Neméně důležitá je třeba i teplota oleje zobrazovaná na displeji digitálního palubního počítače.

Foto: Jakub Deml

Nic navíc a vše na svém místě

Nohu na spojku a tlačítkem u řadicí páky probírám k životu motor. Jelikož se jedná o Subaru – byť vyvinuté v kooperaci s Toyotou – pod nizounkou přední kapotou se budí plochý čtyřválcový boxer o objemu dvou litrů. Svůj nástup do služby dá motor najevo typicky hrubým mručením a řadicí pákou s velmi přesným a krátkým chodem dávám jedničku, zapadne tam, kam má, s mírným škubnutím celého auta.

Místo, kde BRZ přebírám, se nachází prakticky na výpadovce z Prahy, takže neztrácím ani vteřinu a úterním odpolednem, ještě než stihne zhoustnout doprava, se vydávám směrem na západ. Nezbytný přesun je sice trochu nuda, ale zároveň naprostá pohoda – jednou z výsad sportovního kupé od Subaru je totiž fakt, že se s ním dá úplně v klidu jezdit denně. Podvozek, ač v rámci faceliftu pro loňský rok o něco přituhl, je pořád relativně komfortní. V kabině není nadbytečný hluk, a pokud se smíříte s mechanicky tuhým chodem řazení, nestojí nic v cestě mezi BRZ a každodenním ježděním do práce. Vím, že spotřeba se u sportovního auta zpravidla neřeší, ale možnost jezdit běžné trasy těsně přes šest litrů benzínu na sto stojí alespoň za krátkou zmínku.

Foto: Jakub Deml

Jeďte kamkoliv a bez obav. Ani po stovkách kilometrů nezačne otravovat

Těch pár kilometrů po dálnici se zdá jako věčnost, ale vytoužené okresky se konečně blíží a já jedu na svoje obvyklá a oblíbená místa. Ještě než se rovná silnice přede mnou začne motat po okolí Karlštejna, nastává krátká chvilka na cvičení z dynamiky motoru. Ano, snad všichni moc dobře víme, jaký poprask způsobil dvousetkoňový dvoulitr v roce 2012, když bylo BRZ společně se sesterskou Toyotou GT86 uvedeno na trh. Všichni ti nadšenci fňukající po návratu charakterních atmosférických motorů začali najednou hromadně prskat, že je „Toyobaru“ pomalé. A víte co? Ono pomalé vůbec není.

Rozhodně nebudu tvrdit, že by se při zrychlení v přímce nenašlo místo pro nějakých 20-30 koní, ale v rámci sportovního svezení, zachování „nepřehnané“ okreskové rychlosti a celkového sladění auta je 200 koní úplně přesně akorát. První polovina otáčkoměru, kdy se ručička drží pod hodnotou čtyř a půl tisíc, je vhodná hlavně do města. Teprve nad ní se placatý dvoulitr pořádně probere, začne chrčet do interiéru a s lačností po otáčkách graduje na výkonu, přičemž se nezastaví ani s protnutím sedmi tisíc. Odtud se na mě rozsvěcí taky kontrolka řazení, kterou jsem si sám nastavil na hodnotu 6800 otáček.

Foto: Jakub Deml

V přímce se nepřetrhne. Lépe je mu v zatáčkách

Jak bylo řečeno – BRZ není v přímce nijak brutálně rychlé a se zrychlením z nuly na sto za 7,6 sekundy žádnou velkou parádu neuděláte, jenže o tomhle to vůbec není. Přede mnou se konečně objevuje první ze zatáček a já už moc dobře vím, že se celý mechanický orchestr teprve chystá na hlavní dějství.

Šlapu na tuhý pedál brzdy, který teprve pod jistým a silným stiskem předvede mohutný a perfektně dávkovatelný nástup. Patou dvakrát střihnu rychlý a co možná nejpřesnější meziplyn – přesnost je ale jenom na mně, neboť vymoženosti jako automatické meziplyny BRZ rozhodně nemá. Na roztočenou dvojku posílám auto tuhým a přesným řízením do oblouku, přičemž karoserie s nízkým těžištěm reaguje naprosto okamžitě a bez sebemenšího náznaku nedotáčivosti. Na výjezdu zase plynule sešlapávám plyn až k podlaze a nechám zadní kola spojená samosvorným diferenciálem, aby s lehounkým náznakem přetáčivosti vystřelila vůz ven.

Foto: Jakub Deml

Každým obloukem jede BRZ bez náklonu a s naprostou jistotou

Už jen první hezky projetá zatáčka zvedá řidičský adrenalin na maximum a vidina těch dalších, které teprve čekají, evokuje nadšení. Šasi je neuvěřitelně agilní, točivý motor úchvatně hravý a stačí několik kilometrů ve svižném tempu, aby mi auto přirostlo a já byl skrz sedačku a volant schopen vnímat každý jeho pohyb a vrtoch. Coby celek působí BRZ naprosto neuvěřitelně vyladěně. Tuhý a špičkově vyvážený podvozek na úzkých pneumatikách přede mnou nic neschová a přesně koreluje se schopnostmi motoru. Drobný nedostatek výkonu při akceleraci v přímce je náhle pryč a zbývá už jen jadrný projev a ochota k vytáčení do rudého pole. Každé přeřazení pak prochází přes těsně poskládanou kulisu a v páce cítím „zaskočení“ kvaltu na jeho přesně vymezené místo.

Stabilizaci a kontrolu trakce mám pochopitelně dávno vypnutou. Vzhledem k výkonu, ale hlavně díky čitelnosti celého auta mám z BRZ dojem absolutní jistoty. Tohle kupé rozhodně nechce nikoho „pokousat“, naopak chce svým puristickým a nezastřeným přístupem každého řidiče zlepšit a spoustu věcí naučit. Chcete driftovat? Předpoklady tu pochopitelně jsou, ovšem s BRZ se nedriftuje na sílu, ale na přesnost. Na suchém a rovném asfaltu se zadek jen na přidání plynu neodporoučí. Musíte pracovat s přenosem hmotnosti a kinetickou energií, ovšem i tady se dočkáte drtivě přesného a nezáludného chování.

Pár set kilometrů uplynulo jako voda, ručička palivoměru se každou chvíli chystá rozsvítit oranžové hladové oko a já se se zapadajícím sluncem v zádech opět blížím k matce měst. Ani na několikáté setkání BRZ nezklamalo. V siluetě malého a nizounkého japonského sporťáku se skrývá tolik řidičské radosti, kolik jen může pravověrný nadšenec potřebovat. Existují auta rychlejší, ale málokdy jsou tak nezkaženě upřímná. Stejně tak existují i auta purističtější, ale málokdy si je lze pořídit coby jediné do domácnosti. BRZ kombinuje oba světy a chce každému ukázat, že řízení má pořád své místo i ve sporťáku „prostého lidu“.

Krom toho je tu ještě jedna příjemná skutečnost, týká se ceny. Ceníkových a konečných 820 tisíc (plus tedy 12 tisíc jako příplatek za barvu) sice není nízká suma, ale vzhledem k unikátnosti konstrukce, kdy BRZ nestojí na žádné z modulárních platforem, se nejedná o nijak drastickou částku. Hledáte-li auto na opravdové řízení, není nutné dále přemýšlet.

Motorplochý čtyřválec boxer, 4 ventily na válec, uložený vpředu podélně
Plněníatmosférické, přímé i nepřímé vstřikování
Zdvihový objem1998 cm3
Výkon200 koní (147 kW) při 7000 ot./min.
Točivý moment205 N.m při 6400-6600 ot./min.
Převodovkašestistupňová manuální
Pohonzadních kol, samosvorný diferenciál Torsen
Pohotovostní hmotnost 1235 kilogramů
Akcelerace 0-100 km/h 7,6 sekundy
Maximální rychlost 226 km/h
Spotřeba (město/mimo město/kombinovaná) 8,7/6,4/7,5 litrů/100 km
Kola a pneumatiky 215/45 R17
Objem palivové nádrže 50 litrů
Rozvor2570 mm
Rozměry (délka/šířka/výška)4240/1775/1285 mm
autowebAUTOWEBaUtOwEb

Reklama