Na dvoumístná kupé už se skoro zapomnělo, BMW Z4 Coupé dnes díky tomu koupíte za rozumné peníze

Kupátek (E86) na bázi oblíbené první generace BMW Z4 (E85) vzniklo jen něco málo přes sedmnáct tisíc kusů. To odpovídá ani ne desetině celkové produkce. Auto mohlo klidně skončit jako koncept pro autosalon, ale dílem náhod a odvážných rozhodnutí vedení mnichovské automobilky se dostalo v roce 2006 do výroby. Stavělo se pouhé dva roky a nyní je docela atraktivní cestou, jak koupit vzácné, přesto rozumně dostupné sportovní auto.

A přesně to jsem na sklonku léta udělal i já. Zelené hravé Mini jsem prodal dobrému kamarádovi a přemýšlel, zda přece jen zase něco nového nevyzkoušet. Svodům malého mnichovského (vyráběného ve Spartanburgu, USA) kupé jsem nakonec neodolal a minimálně měsíc večer co večer ležel v inzerátech. Aut je na prodej málo, a když navíc chcete něco solidního, s historií a nebourané, musíte si tu správnou nabídku za adekvátní cenu, jakou jste ochotni zaplatit, tak říkajíc vysedět.

V případě pravého „em-kového“ kupé to platí dvojnásob, ostatně dvojnásobně se tu i platí. Totiž, toto auto se nabízelo ve dvou provedeních – Z4 Coupé 3.0 Si a Z4 M Coupé. Na M verzi mi rozpočet letos bohužel nezbyl, ale ve skutečnosti ani nevím, jestli bych nyní, po prvních pár stovkách kilometrů s verzí Coupé 3.0 Si, do dnes velmi drahého M Coupé doopravdy šel. Je těžší o sto kilogramů a není zas až tak dramaticky rychlejší, byť soundracku jeho motoru (S54) se nic jiného s rodokmenem značky BMW nevyrovná.

Varianta 3.0 Si je univerzálnější a hodí se nejen na ty nejhladší asfaltky. Z4 M Coupé byla o poznání tvrdší.  Pod kapotou 3.0 Si naleznete motor (N52) ve specifikaci, kterou jste si mohli koupit například v BMW 130i. Z4 je kompaktnější, menší a ještě o trochu lehčí. Tenhle třílitr s ním nemá příliš práce. A ruku na srdce, zrychlení z 0-100 km/h za 5,7 sekundy i maximálka 250 km/h … to ve skutečnosti nemám ani kde pořádně využít, natož pak pravé M, které tu stovku pokoří ještě o pár desetin rychleji.

Adrian Van Hooydonk, tehdejší šéf designového oddělení BMW, takto mluvil v dobovém tiskovém materiálu. Chtěli opravdu vytvořit auto, které bude vnějšími rozměry malé, aby si jej řidič oblékl, ale byl obklopen v podstatě luxusem, který nabízí skutečně jen drahá auta třídy Gran Turismo. A já si myslím, že se jim to povedlo. Kdysi jsem vlastnil BMW Z3 Coupé a to auto bylo svým charakterem hodně jiné. Mělo kvalitní, kůží čalouněná sportovní sedadla, ale jinak bylo takové dost plastové, žádný luxus zde čekat nešlo. Působilo snad ještě víc jako designový koncept než nástupnická Z4 Coupé, pro kterou jsem se nyní po letech rozhodl.

Záleží hodně na specifikaci auta. Zatímco předchůdce (model Z3) zas až tolik individualizací nenabízel, byť pár zákazníků dokázalo zaškrtnout v katalogu příplatků i kůží čalouněnou palubní desku a další vychytávky, u Z4 je i základní design takový hodnotnější, auto vypadá přece jen trochu dráž, než ve skutečnosti je. Vzhledem k malému počtu vyrobených kusů si dnes mezi ojetinami úplně vybírat barvy a individualizace nemůžeme, ale o to víc je potřeba s nákupem nespěchat a na tu „svou“ variantu BMW Z4 Coupé si v inzerátech počkat.

Já věděl, že nechci konfiguraci, kde je palubní deska obložena umělou napodobeninou hliníkového dekoru, a tu má bohužel většina nabízených aut. Navíc je dobré si počkat na verzi se sportovními sedadly, ideálně s manuálním ovládáním, jelikož ta elektrická vás automaticky posadí v autě o kousíček výš, což se mi také nelíbí. Nakonec se tedy povedlo objevit Z4 Coupé v dvoutónovém interiéru a s palubní deskou potaženou kůží. Vše je obšito kontrastní nití, auto uvnitř vypadá opravdu hezky. To vše souvisí s tím, co uvádím nahoře. BMW Z4 Coupé (E86) je designovka, je to auto, s nímž se chcete nějakým způsobem identifikovat a mít ho opravdu rádi. A veškeré detaily jsou proto důležité. Nebyl jsem si jist, zda bych si zrovna tehdy objednal tmavou metalickou barvu odstínu „Carbonschwarz“, ale čím déle se na auto nyní doma dívám, tím víc se mi tato temná modrá metalíza líbí. Není to vděčná barva na mytí a údržbu, ale má něco do sebe. Dala se koupit i na jiných vozech BMW té doby.

Máme spolu první seznamovací měsíc a na první důkladnou údržbu přijde během nejbližších týdnů ještě řada. Na servisní okénko se můžete těšit během října, kdy rád proberu technická specifika i údržbu, kterou nakonec na autě provedeme. Nevypadá to, že by seznam prací měl být dlouhý. Z4 se mi povedlo koupit v Německu s jasně dokumentovanou historií a po relativně nedávném malém servisu, takže se nemusím bát už nyní první kilometry najíždět.

Jízda mi připomíná moje léta se starší Z3 Coupé. Zde snad ještě víc vynikne pocit, kdy jako řidič sedím hned před zadní nápravou a dopředu se dívám přes dlouhatánskou kapotu. Je to moc příjemný pocit řízení sporťáku té úplně klasické koncepce. Zetkové bavoráky mají totiž v sobě DNA starých roadsterů britské školy. A samozřejmě tyto dojmy umocňuje soundtrack řadového šestiválce vpředu. Zvukový zážitek je přesně jako ona britská klasika, ať už reprezentovaná Austinem-Healey 3000 nebo Jaguarem E-Type, jen přenesena do modernější doby.

Propagační materiály opravdu nelhaly. Z4 Coupé je skutečně malé „gé-téčko“, které řidiče obklopí a kde sedím doopravdy velmi nízko. Fantastická je ergonomie. Volant i sportovní sedačka jdou seřídit ve velkém rozsahu, řadicí páku mám hned po ruce, a dokonce i její vzdálenost od volantu není příliš velká. Říkám si, že přesně takto to má ve sportovním voze vypadat. Na pomyslném žebříčku nejlepších manuálních převodovek bavorák přední příčky neokupuje, protože třeba japonská Mazda MX-5 nebo zejména Honda S2000 řadí s kratšími a neuvěřitelně přesnými dráhami. BMW vyžaduje přece jen trošku víc síly, najít si správný grif a být opravdu jemný se spojkou. Přesto je manuální řazení v této Z4 daleko příjemnější než třeba v běžné trojkové řadě ze stejných let. Kulisa je pevnější, dráhy kratší a nakonec se řadí velice pěkně. A to se těším na zlepšení, které přinese výměna oleje v převodovce, kdy konečně po letech vylijeme onu proklamovanou „doživotní náplň“.

První housle hraje v tomto autě jednoznačně motor. Řadový šestiválec s kódem N52 poháněl různé modely značky a v Z4 má jednoznačně nejméně práce. Auto je stále celkem lehké a jednotlivé převody zvoleny dost „do krátka“. A to mě baví, protože na běžné české okresce mám šanci si vytočit klidně dvojku do plna, aniž bych překračoval rychlostní limity. To zejména se sportovními vozy Porsche modernější éry nemám šanci, tam se často řadí z dvojky na trojku v rychlostech, které jdou přes 110 km/h, u 911 Turbo klidně i přes 120 km/h. I výkon 195 kW (265 koní) je tak nějak akorát a víc bych v podstatě ani nevyužil. Motor má navíc díky dvojici DISA klapek upravujících proudění sání velmi hutný střed, kdy maximální točivý moment 315 Nm přichází ještě před dosažením tří tisíc otáček. To je opravdu pozoruhodné a díky tomu se při běžném ježdění nemusí třílitr ani moc točit, stačí se pohybovat stále v pásmu středních otáček.

Jedinou slabší stránkou povedeného auta zůstává elektrohydraulické řízení, které je sice hřebenové a nesmírně přesné, ale takové bez citu, zejména kolem středové polohy. Možná jsem jen zmlsaný, protože často usedám za volanty starších vozů Porsche 911 a tady mi řízení funguje doslova jako prodloužený prst topografické mapy silnice, po které se pohybuji. U BMW toto zažít bohužel nejde, ale všechno je hodně o zvyku. Už jsme najeli nějaké stovky kilometrů a mé původní zklamání postupně vyšumělo. Upřímně řečeno, toto auto stejně nemá smysl srovnávat s vozy z Zuffenhausenu, ty jsou celkově výrazně lepší. Ale samozřejmě také výrazně dražší.

A zde je celá pointa příběhu. BMW Z4 Coupé je totiž v dnešní době velice zajímavá nabídka. Je vzácné, řídí se s osobitým charakterem, má naprosto fantastický motor a většina exemplářů i manuální převodovku. Z dnešního pohledu se jedná o puristické sportovní auto, jakých je jako šafránu. A za ceny pod půl milionu korun za velmi dobré a pečlivě udržované exempláře navíc představuje vynikající hodnotu za vaše peníze. Tehdy konkurenční Porsche Cayman S začíná v podstatě na dvojnásobku. Audi TT, které možná dnes koupíte levněji, zase nemělo tak charakterní jízdní vlastnosti a Nissan 350Z pro změnu trpěl mírnou nadváhou.