Hlavní obsah

Randy Lanier závodil za nelegální peníze z prodeje marihuany

Foto: Netflix

„Můj syn se narodil v lednu 1987. Zašel jsem si do bistra, abych si dal něco k jídlu, než ho poprvé navštívím. U pultu mají televizi,“ začíná Randy Lanier své vyprávění v dokumentu Přes trávu k vavřínům na Netflixu. „Profesionální závodník Randy Lanier byl obviněn z mezinárodního pašování drog. Federální agenti dnes provedli zátah v Lanierově domě v Jižní Floridě,“ zní ze zpravodajství. „Bože, dělají zátah u mě doma a běží to živě v televizi,“ pokračuje. „Život se mi míhal před očima, tehdy jsem si řekl, že uteču.“

Článek

Až neuvěřitelný životní příběh automobilového závodníka Randyho Laniera vypadá jako vystřižený z amerického filmu, je ale skutečný. V Česku skoro neznámý jezdec se narodil 22. září 1954 v Lynchburgu ve Virginii a ve třinácti letech se spolu se svými rodiči přestěhoval na Floridu za lepším životem. Od dětství toužil po závodní kariéře, ale tehdy ještě netušil, co všechno Florida umožňuje.

V patnácti letech si s pomocí svého otce našel brigádu na stavbě, ale životní příležitost na sebe nenechala dlouho čekat – v 70. letech v Americe pokračovala móda hippies, mládež se bavila užíváním drog, a jelikož Randy Lanier byl hipíkem s dlouhými vlasy, lidé po něm chtěli sehnat „trávu“. Chopil se příležitosti a vydělával prodejem marihuany stovky dolarů týdně zejména na koncertech.

Foto: Netflix

Závodnická kariéra Randyho Laniera odstartovala ve stařičkém Porsche 356 Speedster z roku 1957

Zprvu sám marihuanu nekouřil, ale zakrátko podlehl naléhání kamarádů a stal se hipíkem v říši fantazie, jak sám říká, a zkoušel i psychedelické drogy. Nelegální byznys s prodejem drog všech druhů navíc v Americe vzkvétal, a Lanier si tak už v sedmnácti letech vydělával až pěti tisíc dolarů týdně, díky čemuž si mohl dovolit koupit loď. Jenže pak jeden z kamarádů přišel se zajímavým nápadem – doplout na Bahamy a propašovat do USA další marihuanu.

Z drobného dealera se stal pašerák – dovezených 340 kilogramů trávy na Floridě obratem prodal za zhruba 10 tisíc dolarů. Byla to snadná práce s velkou odměnou. Odstěhoval se od rodičů a další marihuanu skladoval ve svém prvním domě až do incidentu se svým kamarádem a jeho komplicem, kteří k němu přišli se zbraní a snahou jej okrást. Prodej drog byl nebezpečný byznys a hrdina našeho příběhu už nechtěl být jeho součástí.

Foto: Netflix

Randy Lanier v šampionátu IMSA Camel GT 1984 závodil spolu s Billem Whittingtonem, kvůli čemuž koupil dva speciály March 84G – Chevrolet GTP

V pozdních 70. letech si vzpomněl na svou lásku k závodění, vyrazil na automobilovou výstavu v Miami a vrátil se s „modrým kusem šrotu“ – rezavým čtyřválcovým Porsche 356 Speedster z roku 1957 za 7 500 dolarů. S autem, díky němuž odstartoval svou závodní kariéru. V roce 1978 se zúčastnil prvního amatérského závodu ve West Palm Beach a zvítězil. Žádná odměna a výsledek, který se nedostal ani do místních novin, v něm ale podpořily zápal pro závodění a přihlásil se do šampionátu Sports Car Club of America (SCCA).

Z Randyho Laniera se začal rychle stávat zkušený závodník. Jenže všechny ty nové motory, převodovky a další díly nebyly levné a Lanier věděl, jak vydělat spoustu peněz. Vrátil se ke starému podnikání, koupil větší loď a přivezl do Ameriky přibližně sedm tun marihuany za jeden milion dolarů. Díky nelegálním ziskům financoval vlastní závodění, vyhrál jihovýchodní amatérský šampionát a mohl začít přemýšlet o profesionální kariéře.

Foto: Netflix

Randy Lanier svým řidičským uměním i odhodláním přitahoval spoustu pozornosti a objevoval se i v reportážích ze závodů

Lanier se pro závodění narodil a jeho vytrvalost se rovnala jeho rychlosti. V roce 1981 debutoval v seriálu IMSA Camel GT a v roce 1982 se stal jedním z jezdců Ferrari, když onemocněla průkopnice ženského závodění Janet Guthrie a tým North American Racing Team potřeboval náhradu. Šéfové jej nechali zajet několik kol na klopeném oválu v Daytoně a byli tak ohromeni, že mu okamžitě nabídli místo. V ostrém závodě sice odstoupil kvůli závadě převodovky, ale na Ferrari udělal dojem. V červnu toho roku s Ferrari startoval i v legendárním závodě 24 hodin Le Mans a v následujícím roce se vrátil zpět do Daytony, kde se jeho tým umístil na druhém místě.

Během těch let se seznámil i s bratry Donem, Billem a Dalem Whittingtonovými, taktéž pašeráky drog, a společně založili Lanierův závodní tým Blue Thunder Racing. Už na začátku si Lanier uvědomoval, že závodění v šampionátu International Motor Sports Association (IMSA) bude drahou zábavou, a tak využil své kontakty v Kolumbii – v prostoru balastních nádrží 90metrové kontejnerové lodě do Ameriky propašoval 50 tun marihuany a vydělal deset milionů dolarů, za něž koupil dva závodní vozy March 84G – Chevrolet GTP a kompletní vybavení pro tým.

Foto: Netflix

Americká vláda se rozhodla vyhlásit pašerákům drog válku, a ti proto museli vymýšlet stále sofistikovanější řešení pro uschování marihuany a dalších drog

Zkušenější soupeři na startu sezony 1984 očekávali, že nový soukromý tým bez sponzorů nebude hrozbou, ale šeredně se zmýlili. Blue Thunder Racing vyhrával závod za závodem, od Watkins Glenu v New Yorku po Lagunu Seca v Kalifornii. Lanierův tým soupeřil s továrním týmem Porsche, a když potřeboval peníze, opatřil si je pašováním drog – před koncem sezony si vypomohl zásilkou 61 tun marihuany. K prvotnímu překvapení všech Lanier získal titul šampiona sezony 1984 a vyhrál svůj první rok ve světě profesionálního závodění s vlastním týmem, a to bez podpory výrobce March Engineering.

Mezitímco mu vítězství v šampionátu IMSA ještě zvýšilo sebevědomí a v soukromém životě na sebe začal přitahovat pozornost utrácením za luxusní zboží, postoupil v následující sezoně do vyšší ligy závoděním ve formulovém šampionátu CART v barvách týmu Arciero Racing s cílem uspět ve slavném vytrvalostním závodě Indianapolis 500. V ročníku 1985 sice prošel nováčkovským testem, ale organizátorská asociace United States Auto Club mu umožnila ukázat se až v následujícím roce.

Foto: Netflix

V šampionátu CART a vytrvalostních závodech Indianapolis 500 závodil v barvách týmu Arciero Racing

Lanierovým hlavním cílem v následujícím Indianapolis 500 sezony 1986 bylo získat titul „nováčka roku“ a s desátým místem v cíli se mu to opravdu povedlo, ale už tehdy si uvědomoval, že závodění je jedinou chvílí, kdy umí zapomenout na problémy s nelegálním podnikáním. Americký prezident Ronald Reagan totiž bojoval proti pašerákům drog doživotním trestem bez možnosti propuštění a v okolí Randyho se stále častěji objevovali agenti FBI a DEA (Úřad pro potírání drog).

Americké orgány zvládaly přesvědčit malé provinilce ke spolupráci při chytání velkých ryb a pravidelně odhalovaly lodě naložené marihuanou, kokainem a dalšími drogami. Smyčka okolo Randyho Laniera se začala stahovat v lednu 1987, když krátce po televizní reportáži uprchl ze Spojených států a opustil svou manželku Pam, dceru Brandie a novorozeného syna Glena.

Foto: Netflix

Jakmile FBI zveřejnila skutečnou totožnost Randyho, slehla se po něm zem až do zatčení na karibském ostrově Antigua

Spravedlnost si jej nakonec našla o devět měsíců později na karibském ostrově Antigua. Jedním z prvních svědků v soudním řízení byl spolupachatel Charles Podesta a svědčila i Pam Lanier, aby ochránila své děti. Sám Randy odmítl spolupracovat a dostal doživotní trest bez možnosti propuštění. O 27 let se však vláda Barracka Obamy rozhodla pro zmírnění trestů nenásilných trestných činů a Lanier dostal prezidentskou milost.

Randy Lanier opustil vězení v roce 2014 a dnes žije se svou ženou Pam od výplaty k výplatě. Dokonce se po 31 letech setkal i s Charlesem Podestou a dodnes jsou přátelé. Uvědomil si totiž, že Charles jej do vězení nedostal, dostal se tam sám díky svým činům. V dnešních dnech se stále pohybuje ve světě aut a je ambasadorem společnosti distribuující lékařskou marihuanu.

Reklama

Sdílejte článek