Hlavní obsah

Americký závodník Harry Schell by letos oslavil stovku

Foto: Tomáš Hyan

Se čtyřválcem BRM P25 dojel pátý na britské Grand Prix v Silverstone (1958)

24. 11. 2021

Harry Schell, první Američan ve Formuli 1, absolvoval pětapadesát Grand Prix mistrovství světa v letech 1950 až 1960. Nejlépe se umístil druhý v nizozemském Zandvoortu v roce 1958 na britském čtyřválci BRM P25 a třetí v Gran Premio di Pescara (další závod MS F1 v Itálii 1957) na šestiválci Maserati 250F, ale také pětkrát startoval z první řady s nejlepšími jezdci své doby. Vystřídal vozy Cooper-JAP, Gordini, Talbot, Cooper-Climax i tovární Maserati, Ferrari, BRM a Vanwall, a přestože nevyhrál Grand Prix započítávanou do mistrovství světa Formule 1, vyjel řadu dalších vítězství a byl neobyčejně oblíbeným a respektovaným závodníkem mezi soupeři i diváky. Ve 24 h Le Mans dojel nejlépe šestý (1953 Gordini T26S), ale pro britský tým Vanwall vyjel vůbec první vítězství (BARC International Trophy 1956 ve Snettertonu).

Článek

Henry O´Reilly Schell, zvaný Harry, se narodil 29. června 1921 v Paříži jako syn závodníků Laury Schella a bohaté Lucy O´Reilly, po rodičích měl americké občanství a velmi dobré finanční zázemí. Po smrti otce Laury vedla Lucy dále rodinný závodní tým, za druhé světové války znovu našla bezpečné útočiště ve vlasti, když se z Paříže vrátila do USA, ale dobrodružný Harry se přihlásil coby dobrovolník nejprve jako střelec k letectvu na sovětsko-finskou frontu a jako správný vlastenec po japonském útoku na Pearl Harbour do U.S. Army!

Po vzoru rodičů toužil vyhrávat. Závodit začal v Evropě; v mistrovství světa F1 debutoval jako první Američan na Velké ceně Monaka 1950, ale na malém Cooperu T12 s dvouválcem JAP 1100 bohužel havaroval, aby pak pokračoval ve Formuli 1 až do své smrti.

S benzinem v krvi

Manželé Laury a Lucy Schell neměli nouzi o peníze. Syn amerického diplomata, narozený v říjnu 1895 v Ženevě, a jeho žena Lucy O´Reilly Schell, dědička velkého jmění coby jediné dítě bohatého podnikatele, si mohli koupit i ty nejdražší automobily, když toužili po dobrodružství. Vyzvali novináře Jacquese Marsillaca z Le Journalu k cestě do švédské Umey, aby s nimi absolvoval hvězdicovou jízdu k Rally Monte Carlo 1932. Jacques souhlasil, byla to výtečná šance na skvělou reportáž, byť v jejich Bugatti 44 tvořil pouze zátěž. Po čtyřech dnech a třech nocích dojeli zpátky do Monte Carla, kde se pak jela soutěž naostro. Manželé skončili sedmí. Lucy už měla za sebou vítězství v Dámském poháru v Rally Monte Carlo 1929 s vozem Talbot a toužila po absolutním prvenství. To se nepovedlo, ale s manželem byli celkově třetí (1935) a druzí (1936), vždy s vozem Delahaye.

Rodinná historie

Francis Patrick O´Reilly, otec Lucy, syn irských emigrantů do USA, vydělal ve stavebnictví a investoval do oceláren v Pensylvánii, než se rozhodl vyjet do světa, aby se v lednu 1896 ve francouzském Brunoy oženil. Dcera Lucy Marie Jeanne přišla na svět v Paříži ještě v témže roce, mládí prožila střídavě ve Francii a USA, než do jejího života zasáhla první světová válka. Zprvu pomáhala v pařížské vojenské nemocnici, ale už na cestách poznala Lauryho, celým jménem Selima Lawrence Schella, který ji doprovázel, když se s matkou znovu uchýlily do bezpečí v USA. O dva roky později se vrátila do Paříže a vzali se. První syn Harry se narodil v roce 1921, druhý Philippe v roce 1926, ale to rodiče neodradilo od divokých kousků. Kupovali si nejlepší vozy, oba jezdili závody a soutěže, Lucy debutovala roku 1927 na Bugatti 37A v Grand Prix de la Baule, od Bugatti a Talbotu přešli na Delahaye, v roce 1936 založili vlastní závodní tým Ecurie Bleue.

Foto: Tomáš Hyan

Harry Schell na podobizně z roku 1957

Objednali dvanáctiválce Delahaye a jejich jezdec René Dreyfus na Velké ceně Pau 1938 porazil tovární tým Mercedes-Benz. Bylo to symbolické, když nacističtí pohlaváři zakázali Dreyfusovi testovat stuttgartský vůz pro židovský původ. Delahaye proti Mercedesu, Dreyfus proti Caracciolovi, Francie proti Německu…

Peníze nestačí ke štěstí

Neštěsí přišlo v říjnu 1939, Laury Schell zemřel po dopravní nehodě, bylo mu pětačtyřicet, Lucy vyvázla z havárie s vážným zraněním. Rozhodla se, že Ecurie Bleue bude pokračovat, a stala se jedinou ženou, která založila a vlastnila tým pro Grand Prix, jenž po válce vstoupil do F1. Po kapitulaci Francie znovu odjela do USA, kde sponzorovala účast dvou Maserati 8 CTF v 500 mil Indianapolisu 1940, ale když se v jednom voze poškodil motor, střídali se Dreyfus a Le Bégue na druhém (dojeli desátí).

Mechanika jim dělal Luigi Chinetti, tehdy už dvojnásobný vítěz 24 h Le Mans, jenž se stejně jako René Dreyfus rozhodl zůstat v USA. Lucy pomohla Dreyfusovi k získání amerického občanství, Chinetti později uvedl vozy Ferrari na americký trh. René Dreyfus založil francouzskou restauraci Le Chanteclair v New Yorku. V únoru 1954 se tam sešel s Rudi Caracciolou, který byl na autosalonu v New Yorku na premiéře kupé Mercedes-Benz 300 SL. Předválečná historie se uzavřela společnou večeří…

Smutný konec

Po válce se Lucy vrátila do Francie, kde její starší syn Harry začal závodit. Pro Američany byl Francouz, pro Francouze zase Američan, ale dobré finanční zázemí mu umožnilo závodit s různými vozy. Pro matčinu Ecurie Bleue dojel na Talbotu Lago T26C osmý ve Velké ceně Švýcarska 1950 při svém druhém startu v mistrovství světa Formule 1. Při prvním v Monte Carlu sice skončil v hromadné havárii na mokré trati, ale se Stirlingem Mossem (oba na Cooperu) ovládli předzávod Velké ceny Monaka. Jeho prvním továrním týmem byl francouzský Gordini, s vlastními vozy startoval pod hlavičkou Horschell Racing Corporation (založil s bratrem Philem) či tradiční Ecurie Bleue (jméno obnovil v posledních letech kariéry 1959–1960).

Přestože byl znám jako playboy a miláček žen, na závodní dráze byl velmi rychlý, o čemž svědčí starty z první řady. Se sportovními vozy zářil v Sebringu i na Nürburgringu, kde se v květnu 1956 podílel na triumfu Maserati 300S. V Monaku 1955 při jediném startu ve Formuli 1 pro Scuderii Ferrari bohužel odpadl, pak pokračoval v továrních týmech Vanwall, Maserati a BRM.

Poslední sezonu 1960 zahájil na Cooperu T51 s motorem Climax, ale stihl jediný start v MS F1 pro Ecurie Bleue (v Argentině odpadl). Na voze stejného typu pro Yeoman Credit Racing Team se objevil dvakrát. V dubnu odpadl v Goodwoodu, ale zahynul 13. května 1960 při tréninku na International Trophy v Silverstone. Jeho matka Lucy zemřela už 8. června 1952 v Monte Carlu a byla uložena do rodinné hrobky ve francouzském Brunoy, kde odpočívají také manžel Laury a synové Harry a Phil, jenž také krátce závodil.

Reklama

Sdílejte článek