Hlavní obsah
záhlaví
Hlavní obsah

30 let Subaru SVX: Nepochopená perla souhvězdí Plejád

Foto: Subaru

Subaru SVX při představení v roce 1991; v pastelové žluté barvě dává vyniknout černým detailům sloupků a zvláštně děleným proskleným bočním okénkům

Čas neúprosně letí a sportovní auta, která si pamatuji jako zajímavé ojetiny, se najednou začínají přesouvat do světa regulérních veteránů. Přitom Subaru SVX patří mezi futuristická auta. Předběhlo svou dobu a současně ukázalo japonské značce se souhvězdím Plejád ve znaku, že segment luxusních gétéček nejspíš neopanují. Narodilo se navíc do ekonomické recese počátku devadesátých let.

Článek

Značku Subaru mám stále přímo spojenou se závoděním v rallye, s charakteristickou modrou barvou a sportovními koly lakovanými ve zlaté metalíze. Přitom Subaru vyrábí auta různých segmentů a vždycky se snažilo technikou odlišit od ostatních výrobců. Automobilka používá motory s protilehlými písty typu boxer a pohon všech kol. Inženýři Subaru jsou doslova posedlí nízkým těžištěm a ladí svá auta dodnes podvozkově tak dobře, že se jim v daném segmentu máloco vyrovná. I rodinný kombík nebo středně velké SUV se totiž v podání značky s Plejádami ve znaku řídí skoro jako sportovní automobil.

V osmdesátých letech chtělo Subaru proniknout konečně i na trh skutečných sportovních kupé. Šlo na to svou cestou a s pomocí firmy Italdesign Giorgetto Giugiaro vzniklo nevšední ostře řezané kupé Subaru XT. A na něj navázal koncept SVX, v Japonsku s přídomkem „Alcyone“, což je jméno z řecké mytologie a v moderním pojetí znamená tu nejjasnější hvězdu ze souhvězdí Plejád. Subaru SVX mělo ostatně za cíl sloužit jako vlajková loď automobilky.

Foto: Subaru

Subaru SVX koncept na autosalonu v Tokiu v roce 1989

Dělená boční okénka a Italdesign Giugiaro

Subaru SVX se jako koncept představilo na automobilovém veletrhu v Tokiu v roce 1989, ale do sériové výroby se dostalo právě až v lednu 1991, tedy akorát před třiceti lety. Způsobilo velký zájem, ale podobně jako DMC DeLorean (navržený rovněž Giugiarem) nenacházelo tolik zákazníků, jak by původně automobilka očekávala. Možná bylo zkrátka jen příliš futuristické.

Foto: Subaru

Subaru SVX se v sériové podobě od konceptu příliš nelišil; ve své době to byl velice odvážný design

První věc, která vás na Subaru SVX překvapí, jsou boční okna. Otvírají se jen zhruba od dvou třetin dolů a boční skla jak dveří, tak sloupku za nimi, jsou rozdělena černou lištou. Vršek skel zůstává permanentně zalisován do rámu dveří, v případě oken vzadu, přímo do karoserie. Je to zvláštní řešení, které nikdo poté už nezopakoval. Střecha je lakovaná v černé a sloupky evokují tmavě tónovaný skleněný materiál. Za nimi se však ukrývají klasické sloupky ocelové karoserie. Jedná se jen o zajímavou optiku zvenčí. Výklopné a posuvné střešní okno je naopak plechové, a tudíž neprůhledné, ačkoli byste čekali, že designér zvolí spíše nějakou panoramatickou prosklenou variantu.

Systém otvírání okének by měl v praxi napomáhat nižšímu aerodynamickému hluku, když je za jízdy stáhnete, ale potvrdit tuto tezi neumím. Na nějaké svezení a vyzkoušení v praxi si budu muset ještě počkat. Funkčních vozů Subaru SVX se u nás vyskytuje poměrně málo a já osobně vím snad jen o jednom červeném exempláři, který renovuje specializovaná dílna Subaru/Porsche, kam jezdím se svým autem na servis. Láká mě a také jsem tam částečně odstrojené auto někdy vloni pořádně okukoval.

Foto: Subaru

Subaru SVX má interiér uspořádaný podle letecké ergonomie; použité materiály jsou kůže, alcantara, ale bohužel také i dost obyčejně vypadající tvrdé plasty

Jako kokpit aeroplánu

A zaujal mě především interiér. Vzdáleně mi připomíná Saab 9000, ale asi jen onou letectvím inspirovanou ergonomií. Volant je celkem velký a konvenční, už tehdy vybavený airbagem. Budíky přístrojové desky jsou podobné jako v ostatních japonských vozech z počátku devadesátých let. Středový panel je ovšem pootočený směrem k řidiči. Ovládání větrání a klimatizace má svá tlačítka a malý kulatý displej se zeleným digitálním fontem, přesně jako mívaly staré programovací kalkulačky.

Rádio se ukrývá pod plastovým deklem a zahraje jistě moc hezky nějakou tu oblíbenou kazetu, pokud vůbec ještě doma nějakou objevíte. Zpočátku jsem se divil, že Subaru SVX už táhne na třicítku, a stává se tak vlastně regulérním veteránem, ale když si vzpomenu na ta kazetová rádia a digitální kalkulačky, které jsem sám zažil jako kluk a dobře si na ně pamatuji, najednou mi věci do sebe zapadají.

Foto: Subaru

Řez automobilem Subaru SVX, které má vpředu umístěný horizontální šestiválec, pohon všech kol a sofistikovaný víceprvkový závěs vzadu

Šestiválcový boxer (skoro) jako v Porsche

Ne, nebudu vás mystifikovat. Není flat six jako flat six a v podání Subaru zní vodou chlazený motor EG33 trochu jinak. Technika byla skutečně moderní se vším všudy. Šestiválcový boxer má dvouvačkové hlavy válců i čtyřventilovou techniku a v neposlední řadě i elektronicky řízenou klapku ovládající délku sacího traktu. Vačkové hřídele byly poháněny ozubeným řemenem, který vedl mezi vačkami výfukových ventilů a vodní pumpou na pravé straně motoru. Vačky sacích ventilů byly na pevno řízené ozubenými převody od těch výfukových.

Převodovka byla v Subaru SVX výhradně automatická, vlastní výroby, respektive navržena v kooperaci s japonským výrobcem převodovek JATCO. Byla čtyřstupňová planetová s hydrodynamickým měničem a nutno říci, že z počátku výroby docela problémová. Kdo Subaru SVX vlastní, pravděpodobně již nějakou repasi převodovky řešil, byť modely vyráběné po roce 1993 fungují údajně daleko lépe.

A absence manuální převodovky byl také hlavní problém, proč se auto neetablovalo tak dobře jako jiná japonská sportovní kupé své doby. Všichni si pamatujeme na vozy jako Toyota Supra, Nissan 300 ZX anebo Mitsubishi 3000 GT, které svého času sedlal i náš nejslavnější hokejista Jaromír Jágr. Subaru SVX stálo vždycky tak trošku stranou. Bylo drahé, ale mělo výkon „jen“ kolem 240 koní, což bylo méně než turbodmychadly dopovaná konkurence, a vážilo nemalých 1 590 kg pohotovostní hmotnosti.

Foto: Subaru

Většina vozů měla střechu lakovanou v kontrastní černé barvě

Pohon všech kol je to, co charakterizuje Subaru

Na druhou stranu mělo Subaru SVX velmi dobré jízdní vlastnosti, vyvážené a docela komfortní odpružení a stálý pohon všech kol. Zajímavostí je, že se do SVX montovaly dva zcela rozdílné mechanizmy, a to podle trhu určení. Pro vozy prodávané na trhu v USA, Kanadě, Švýcarsku a ještě několika evropských zemích používalo Subaru systém s elektronicky ovládanou vícelamelovou spojkou, která přenášela sílu na kola ve stálém poměru 60/40 ve prospěch předních kol. Systém se jmenoval ACT-4 (Active Torque) a Subaru ho používalo pro vozy s automatickými nebo variátorovými převodovkami typu CVT.

Foto: Subaru

Subaru SVX zůstává s pouhými čtrnácti tisíci vyrobenými kusy jeden z nejvzácnějších modelů značky; ceny přeživších exemplářů však naštěstí závratných výšin nedosahují, auto není příliš vyhledávané

Pro domácí japonský trh, Austrálii, Benelux a další evropské země vyrábělo Subaru SVX s pokročilejším systémem pohonu všech kol s mezinápravovým diferenciálem a systém označovalo jako VTD (Variable Torque distribution). Díky mezinápravovému diferenciálu může tenhle systém přenést v extrémní situaci maximum trakce na jedno kolo s nejvyšší adhezí. A v normální situaci putuje více točivého momentu na zadní nápravu než u systému ACT-4. Přitom i vozy vybavené AWD systémem VTD mají vždy čtyřstupňovou automatickou převodovku.

Zkrátka a dobře, dvě zdánlivě stejná Subaru SVX mohou fungovat v praxi docela jinak a záleží, z jaké země původu a jaký přesně model pořídíte. A já jen na samý závěr dodám, že se s tématem Subaru SVX letos neloučím, a pokud se mi podaří nějakému zajímavému exempláři podívat na zoubek a projet se s v něm, rád přinesu obsáhlejší recenzi. SVX je možná opomíjené Subaru, ale rozhodně není všemi zapomenuté.

Reklama

Sdílejte článek