Ojetiny do 100 000 Kč

Tentokrát tu máme další kousek s cenovkou do 100 000 Kč. Jedná se o Mazdu 2 druhé generace a nebojíme se ji prohlásit za nejzábavnější malé auto v téhle cenové relaci. Pokud stavíte zážitek z jízdy nad všechno ostatní, vlastně ani nemusíte hledat jinde.

Omezený rozpočet je asi jasným důvodem, proč někdo hledá auto na trhu ojetin. Ačkoli průměrně Češi utrácejí za ojetiny stále víc, tak pořád je dost těch, kteří prostě na auto víc než sto tisíc korun nemají. Dá se za to ale něco koupit? A co třeba tahle Toyota?

Ve své době to bylo nejlevnější plnohodnotné auto se samočinným řazením na českém trhu. V bazarech jich ale moc nenajdete. Corsa s automatem se začíná stávat vzácností, které je škoda se zbavovat, pokud pořád funguje.

Samočinné řazení získává na popularitě. Které auto ale vybrat, když na nové s automatem prostě nemáte a váš rozpočet nesnese víc než nákup za sto tisíc korun? Zkusili jsme vybrat pět nejlepších ojetin z této cenové kategorie.

Problémy s elektronikou v počátečních letech a následné obvyklé potíže zanedbaných ojetin stojí za nepříliš dobrou pověstí téhle Astry. Ale zas tak špatné auto to není a v relaci do 100 000 Kč nakonec moc lepších aut v této třídě nebude.

Citroën Xantia si sice pamatuji z dětství, ale nějak je v paměti pokryt nánosem úplně jiných aut. Přesto jsem nabídce na svezení neodolal a zauvažoval, zda to pro některé řidiče není zajímavá ojetina i dnes.

Na to, že automobilky mezi sebou sdílí motory i celé podvozkové platformy, jsme si už dávno zvykli. Občas jsou podobné výpůjčky z hlediska uživatele vyloženě pro dobro věci, jindy spíše k vzteku. Volvo řešilo své nejmenší modely přes sdílení s partnery již v hluboké historii. Spolupracovalo s firmou DAF v Nizozemsku, pak s japonským Mitsubishi na projektu S40/V40 během devadesátých let a nakonec s Fordem i Mazdou. Z této spolupráce nakonec vzešla tři velmi povedená auta.