Hlavní obsah

Zlatý skarabeus od Citroënu znovu vyrazí na pouť přes Saharu

Foto: Citroën

Citroën Scarabee d'Or

Touha po dobrodružství je tím, co spojuje člověka se jeho strojem už od nepaměti. Málokdo už dneska ví, jaká auta se vyráběla před sto lety, ale na úžasný příběh pěti pásových terénních vozů značky Citroën jen tak nezapomenete. Překonat tři tisíce dlouhou nehostinnou poušť je nadlidským úkolem ještě dnes. Zdánlivě nemožné se přesto podařilo v automobilech z roku 1922.

Článek

Vloni jsme oslavili stoleté výročí  od založení tradiční francouzské značky, kterou nejlépe charakterizuje jedno jediné slovo – inovace. André Citroën, zakladatel pařížské automobilky, byl nejen podnikavý, ale extrémně pokrokově smýšlející člověk. Továrna, která původně za první světové války vyráběla vojenskou munici, začala hned zkraje dvacátých let vyrábět automobily takovým způsobem, jak to neuměl nikdo jiný v celé Evropě.

Sám zakladatel společnosti odcestoval do Spojených států, aby nahlédl pod pokličku pánům s cylindry z Dearbornu v Michiganu. Tehdy už dávno běžela sériová pásová výroba černých Modelů T od Fordu. André Citroën se tehdy rozhodl, že svá auta bude vyrábět tak, jak to dělají v Americe. A to v továrně sídlící jen pár bloků od Eiffelovy věže.

Foto: Citroën

Sto let značky Citroën se oslavilo i u nás v Česku

André Citroën mění automobilový svět

Značka Citroën je plná nevšedních nápadů a inovací ve výrobě. Vždyť už druhý existující model Citroënu - vůz B2 - chrlila továrna z města nad Seinou v počtu dvou set kusů denně. Tolik aut nevyrobí v dnešní době takový Morgan ani za měsíc! Principy výroby a konstrukce vozů André Citroëna byly nesmírně pokrokové. V druhé polovině dvacátých let už měla všechna auta ocelové karoserie, zatímco ve světě se běžně používala oplechovaná výdřeva.

Foto: Citroën

Citroën Traction Avant byl neobyčejně pokrokový vůz vyvinutý ještě v první polovině třicátých let, přesto se úspěšně prodával i mnoho let po válce

Ve třicátých letech přišel Traction Avant, vůz hned několika patentovaných prvenství. Někdy bychom se v něm měli na Garáži projet. Měl pohon předních kol, což nebylo úplně běžné, vedle něj používalo obdobnou koncepci jen československé Aero, britský BSA Scout a jen hrstka automobilů v zámoří. Traction Avant měl samonosnou karoserii a moderní hřebenové řízení. Zkrátka automobilka Citroën měnila dějiny a přinášela vždy to nejzajímavější ze světa automobilových konstruktérů.

Foto: Citroën

Citroën Scarabee d'Or a za ním ostatní vozy výpravy napříč Saharou roku 1922

Zlatý skarabeus a jeho dokonalá replika

André Citroën si pochopitelně jako každý šéf své firmy potrpěl na dobrou publicitu. A neváhal do ní investovat nemalé finanční prostředky. V roce 1922 uspořádali Francouzi velkou výpravu. Pět vozů ze série B2 dostalo speciální úpravy a připravilo se i s posádkami na náročnou pouť, která vedla napříč pouští Sahara z alžírského Touggourtu až do 3 200 kilometrů vzdáleného Timbuktu v Mali.

Každý z automobilů měl své poetické francouzské pojmenování. Vedoucí pásový vůz Citroën B2 cestovatele a dobrodruha George-Marie Haardta dostal název Scarabee d’Or neboli Zlatý skarabeus. Za ním putovaly pouštními dunami citroëny stejné konstrukce Croissant d’Argent (Stříbrný půlměsíc), Tortue Volante (Létající želva), Boeuf Apis (Posvátný býk) a jako poslední jel v této neobvyklé karavaně vůz Chenille Rampante (Plazící se housenka). Karavana vozů se speciálními pryžovými pásy typu Kégresse musela být opravdu bizarní podívaná pro kočovné beduíny s velbloudy, které na své cestě mohli cestovatelé potkat.

Vedoucí vůz, Zlatý skarabeus se dokonce zachoval v původní variantě a Citroën jej má uschovaný v depozitáři firemního muzea. Ale vloni se podařilo vyrobit kompletní a věrohodnou repliku stejného vozu. Celý proces stavby trval ve skutečnosti dlouhé čtyři roky. Na starost si unikátní konstrukci i výrobu vzala studentská asociace „Cars & Men“, která do projektu zapojila na sto šedesát studentů napříč francouzskými univerzitami.

Celý smysl byl nejen ukázat tento výjimečný Citroën světu v rámci oslav stoletého výročí značky, ale také dokázat studentům, že lze díky digitalizaci zvládnout zkonstruovat historický stroj, od kterého se již bohužel nedochovala vůbec žádná původní projektová dokumentace. Studenti museli naskenovat postupně originál, znovu objevit staré konstrukční postupy a vůz se postupně za dohledu čtyřiceti učitelů škol několika různých oborů postupně rodil. Spolupracovali na něm nejen budoucí strojaři, ale také designéři a výtvarníci. Stavba celkově zabrala padesát tisíc hodin a spolykala rozpočet dvou set tisíc euro (v přepočtu zhruba 5 milionů korun).

Foto: Citroën

Citroën Scarabee d'Or při technické pauze kdesi v africké poušti

Pouť přes Saharu bude mít pokračování

Minulý víkend proběhla velká výstava veteránů v Paříži pod názvem Rétromobile. Citroën zde rozhodně nemohl chybět a vystavil právě onu repliku původního Citroënu B2 s pásovým mechanismem na zadní nápravě. Vůbec je celý systém Kégresse, který se jmenuje podle jeho konstruktéra Adolpha Kégresse, velmi pozoruhodný. Jedná se o pružný pryžový pás a nikoli o jednotlivé kovové segmenty jako na pásu tehdejších vojenských tanků.

Pás je drážkovaný a je poháněn z řemenice zadní nápravy přes soustavu několika vodících kladek a dalšího kola řemenice uložené na třetí nápravě vozu. Vůz tak získal daleko větší styčnou plochu s povrchem a do sypkého materiálu se nepropadal. Nakonec si citroëny musely vystačit s motorem jen o síle dvaceti koní ze čtyřválcového motoru o objemu patnáct set kubických centimetrů.

Foto: Citroën

Mapka dávné výpravy

Na výstavě Rétromobile bylo oznámeno, že citroëny do pouště znovu vyjedou. Postaví se ještě jedna replika, tentokrát vozu s původním názvem „Stříbrný půlměsíc“ a budou doprovázeny několika čistě elektrickými vozy Citroën, které teprve přijdou na trh v následujících letech. Cestu tvůrci plánují podniknout totiž až za dva roky. Celou dlouhou trasu by měli tito nomádi zvládnout za kratší dobu, než bylo někdejších dvaadvacet dní. Cesta proběhne mezi 19. prosincem 2022 a 7. lednem 2023.

Obávám se, že kdyby vyrazily dnes, budou historické citroëny z dvacátých let nakonec muset ty současné elektromobily do cíle možná i dotáhnout na laně. Na Sahaře je přeci jen (na rozdíl od nekonečných hromad písku) zatím velmi málo dobíjecích stanic. Přesto přejme Citroënu a všem nadšencům, kteří se do podniku pustili, hodně štěstí. Nechť se „E.Pic“, jak tento výlet v Citroënu pojmenovali, maximálně vydaří a stane se dalším vpravdě epickým dobrodružstvím.

Reklama

Načítám