Hlavní obsah

Tatra Kolem Světa – Neprávem opomíjený úspěch automobilky

Foto: Archiv Garáž.cz
10. 1. 2018

V 80. letech se Tatra rozhodla, že je na čase vyslat svůj automobil na další cestu kolem světa. Stejně jako kdysi pánové Hanzelka a Zikmund, i teď mělo vyslání typu 815 podpořit prodeje značky na exportních trzích.

Článek

Píše se druhá polovina osmdesátých let a Československo je stále zmítáno zvůli komunistických politiků, kteří jej obehnali ostnatým drátem. Za něj se jen tak někdo nedostane a o to lačněji jsou mezi lidmi hltány cestopisy. Nad všemi ční zápisky dvojce Hanzelka-Zikmund, kteří s Tatrami 87 a 805 objeli svět a automobilce zajistili skvělou reklamu na spolehlivost jejich aut. Tak proč to nezopakovat?

Foto: Archiv Garáž.cz

Tatra tak oprašuje cestovatelský nápad a tvoří velmi ambiciózní plán na objetí celé zeměkoule. Hlavním cílem je propagace těžkých nákladních aut a jejich úžasných terénních schopností po celém světě, současně s tím i vyzkoušení odolnosti ve všech klimatických a terénních podmínkách. Nápad zodpovědným vedoucím v automobilce i politickým úředníkům vnuknul pozdější účastník Jiří Stöhr a ti nadšeně souhlasili, propagace nového typu 815 se totiž náramně hodila. Přípravy na cestu však trvaly celé tři roky. Výsledkem byla Tatra 815 6x6 s šestnáctilitrovým motorem V10. Na podvozku byla obří obytná nástavba z firmy Vagónka Studénka, kvůli které měla Tatra opravdu dlouhý zadní převis. Celkově bylo auto dlouhé 10 metrů a muselo posádce zajistit ubytování na další 3 roky. Řešily se i drobnosti, například aby se schůdky sklápěly, ale současně udržely i dva dospělé lidi.

Foto: Archiv Garáž.cz

Výška auta byla 3,85 metru, z členů posádky v ní měl každý místo k sezení po směru jízdy a lůžko na spaní. Limitem se výška stala jen v Brazílii pod jedním mostem, ale stačilo upustit kola a bylo vše v pořádku. Ve vybavení auta nechyběla kuchyně, toaleta a sprcha. Kromě filmařského vybavení se do úložných prostor vměstnal i nafukovací člun, motorové rogalo z JZD Červenka a moped Babeta. Celková hmotnost obytného speciálu se vyšplhala na 22 tun. Obytnou kabinu expedice zdobil obrázek velké zeměkoule s trasou výpravy.

Foto: Archiv Garáž.cz

Posádku tvořili vedoucí výpravy a kameraman Stöhr (už dříve se účastnil expedice Lambarene s Tatrou 138), Bárta, novinář a jaderný fyzik Stanislav Synek, navigátor, tlumočník výpravy, geolog a potápěč František Jeniš, který uměl pilotovat rogalo a také filmovat při seskocích padákem. Až do Brazílie Tatru řídil mechanik automobilky Dalibor Petr, který byl i kuchařem výpravy. Další dva roky za volantem pak strávil motorář Karel Valchář. V Číně se k posádce přidal tatrovák Aleš Novák. Kupodivu byla expedice i v tehdejších poměrech apolitická.

Foto: Archiv Garáž.cz

Slavnostní start se odehrál 18. března 1987 na Staroměstském náměstí v Praze, které bylo přeplněné lidmi. Tatra vyjela nejprve do západní Evropy, pak na sever do Sovětského svazu a Polska, poté do Hamburku, kde se nalodila a vyrazila do USA. Už tady se setkávala s mnohem větším ohlasem, než očekávala. Zájem o expedici ovšem neměli jen fanoušci, ale také agenti CIA. Odtamtud zamířila na jih, v Guatemale byla posádka dokonce zadržena a obviněna ze špionáže po natáčení u mayských pyramid, a to během přestávky na spaní. Bylo to na den přesně první výročí expedice. Vyšetřovatelům vadilo nejspíše skládací letadlo a filmařské vybavení.

Foto: Archiv Garáž.cz

Po devíti dnech byla z vězení po dlouhých jednáních posádka propuštěna, auto našli ale rozházené, zdemolované a částečně vykradené. Chybělo například rádio, takže neměli pravidelné informace ze zpráv, později například o Sametové revoluci. Výprava dostala 8 hodin na opuštění země zpět do Mexika, kde musela nahradit zničené a chybějící vybavení a pak zamířila do Jižní Ameriky. Nejvíce posádce vadily tamní velmi hrbolaté cesty a serpentýny v Andách, kde si dlouhý karavan musel najíždět dokonce naosmkrát.  

Foto: Archiv Garáž.cz

Následovala cesta do Austrálie. Tam se ale Tatra projela jen málo, brzdy byla naložena a putovala lodí do Číny, zatímco posádka cestovala po Austrálii. Během cesty měla posádka i nárok na návštěvy příbuzných, zejména manželek, které pak třeba část cesty absolvovaly také. Trasa následně pokračovala do Afriky (kde výprava nakonec kvůli nepokojům projela méně zemí, než bylo původně v plánu) a Asie. Tam narazili na problémy v Číně, kde se odehrávaly studentské nepokoje, celou cestu tak měla expedice doprovod. Zbavila se jej až za hranicemi s Pákistánem. Také tamní mostní konstrukce byly většinou dělané na deset tun, ne na dvojnásobek Tatry, ale velké GTC vše zvládlo. Tragédie však posádku zastihla v Pákistánu, kde při sjíždění řeky Hunzy zemřel po převrhnutí gumového člunu František Jeniš. Jeho tělo se nikdy nenašlo, kolegu Aleše Nováka se zbytku posádky podařilo zachránit.

Foto: Archiv Garáž.cz

Výprava se z cesty vrátila až v květnu 1990 (hranice překročila 30. dubna u Mikulova) přesně po třech letech, měsíci a 15 dnech. Tehdy ukazovalo počítadlo ujetou vzdálenost 140 tisíc km, přitom ale tachometr část cesty nefungoval. Během cesty musela posádka třikrát měnit sjeté pneumatiky a seřídit motor ve vyšších nadmořských výškách, žádná větší závada nebo porucha ale obytný speciál nepotkala.

Foto: Archiv Garáž.cz

Mezitím se však změnila situace a Československo se konečně stalo demokratickým státem. Na změnu státních poměrů mají ostatně štěstí všechny expedice s Tatrou – Dr. Baum vyrazil kolem světa ve třicátých letech a vrátil se do období vzniku Protektorátu, Hanzelka a Zikmund se z cesty vrátili až po únoru 48 a expedice Lambarene „prošvihla“ události Pražského jara. Výprava se o revoluci dozvěděla až 23. prosince na velvyslanectví v Zambii, pak teprve sledovala revoluční dění nepřetržitě. Naopak tomu ale bylo u nás, kde se o expedici postupně přestávalo informovat. Štěstí celého národa bylo vykoupeno smůlou výpravy, jejíž výsledky byly vlastně považovány za bezcenné. Navíc byli členově výpravy neprávem osočováni z vyzvědačství. Nic z toho se nepotvrdilo, a tak se mohli vrátit ke svým životům. 

Foto: Archiv Garáž.cz

Plánovalo se i natočení dvou celovečerních filmů, seriálu s 56 díly a vydání řady knih. K ničemu z toho však nedošlo, několik členů expedice sice vydalo své knihy a vzniklo i pár hraček a modelů, v televizi se však objevily jen krátké reportáže a většina obrazového materiálu (přes 100 hodin) tak přišla vniveč. Tehdejší vedení České televize nemělo o materiál žádný zájem. Až v cyklu ČT Zapomenuté výpravy máte šanci vidět více obrazového materiálu z této úžasné expedice. Filmový materiál sestříhaný do dvou celovečerních filmů ale existuje a třeba se jej někdy dočkáme. Nejvíce informací tak mátě šanci se dozvědět ze stránek TatraKolemSveta.cz, které spravuje fanoušek Martin Zikmund. K autu se hlásí alespoň automobilka, která speciál GTC vystavuje ve svém muzeu. A na poličku si můžete postavit její kovový nebo papírový model.

Za laskavé svolení k použití fotek děkujeme webu Tatrakolemsveta.cz

autowebAUTOWEBaUtOwEb

Reklama

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.