Legendy, polonahé dívky a svérázná atmosféra. Před 40 lety vstoupila formule 1 za železnou oponu

Poprvé se totiž Velká cena F1 na Hungaroringu odjela v létě roku 1986. Ale aby to nebylo tak jednoduché, v Maďarsku si letos připomenou ještě jedno kulaté výročí. Úplně první Grand Prix se tam totiž jela už mnohem dřív - 21. června roku 1936.

Tehdy ovšem závodní monoposty kroužily po více než 5 kilometrů dlouhém okruhu v budapešťském parku Népliget. Závod ovládl Ital Tazio Nuvolari s Alfou Romeou, druhá a třetí příčka patřila pilotům Auto Union, Němci Berndu Rosemeyerovi a Italu Achille Varzimu.

Pak ovšem i vinou druhé světové války a politické situace přišla dlouhá pauza, motorismus a závodění (nejen) v Maďarsku ovlivnila příslušnost k východnímu, socialistickému bloku.

A pak najednou začátkem roku 1986 přišla doslova bomba. Oznámení, že v létě téhož roku se v Maďarsku po 50 letech znovu pojede Velká cena, tentokrát na novém okruhu Hungaroring. Zpráva byla skoro až neuvěřitelná hlavně proto, že Maďarsko se samozřejmě stále nacházelo za železnou oponou. Formule 1 se tak poprvé měla představit v socialistické zemi.

Maďarská Grand Prix prý vznikla hlavně zásluhou mocného šéfa F1 Bernieho Ecclestona, který se nejprve snažil uspořádat závod v Moskvě, ale tam neprorazil. Údajně pak na radu brazilských přátel maďarského původu vzal za vděk Budapeští, nedaleko níž vznikal nový okruh. Závod byl naplánován na 10. srpna.

A byl to hned obrovský úspěch, na formule se dorazilo podívat asi 200 tisíc lidí z různých zemí, samozřejmě včetně Československa. Později byla nová maďarská velká cena dokonce vyhlášena nejlepším závodem roku 1986.

Od té doby se Velká cena F1 v Maďarsku jezdí každý rok, letos ji v kalendáři šampionátu najdeme 26. července. Hungaroring by měl formuli 1 hostit minimálně do roku 2032.

Ale vraťme se ještě o 40 let zpátky, do doby, kdy to všechno začalo. Nejprve připomeňme, že se na pódiu po závodě sešly pozdější legendy F1 - vítězství slavil Nelson Piquet (Williams), druhý dojel Ayrton Senna (Lotus) a třetí skončil Nigel Mansell (Williams).

A atmosféra? Ta samozřejmě byla specifická, daná dobou a politickou situací. Nejlepší obrázek o ní si uděláte z galerie, kterou jsme dali dohromady. Stojí opravdu za to, najdete v ní nejen tehdejší monoposty a jejich piloty, ale také pohled do zákulisí, na tribuny plné lidí, kteří evidentně bojovali s velkým horkem, nebo na velmi odvážně oblečené „grid-girls“, tedy hostesky na startovním roštu.