Článek
Později TGM používal pragovky, od poloviny 20. let se v prezidentské garáži objevila Škoda Hispano-Suiza, stavěná v Plzni ve španělské licenci, nahrazená o dekádu později Tatrou 80.
Tatry využíval i Edvard Beneš, který měl ale raději individuálně postavenou Pragu Golden s pancéřovanou karoserií, jež ho vozila i po válce. Emil Hácha za protektorátu jezdil také mercedesem, který v roce 1942 dostal od Adolfa Hitlera. Po osvobození se ozdobami autoparku čs. hlavy státu staly britské daimlery, po Benešovi vozily i Klementa Gottwalda. První komunistický prezident ale v obavách o bezpečnost později raději využíval speciál Škoda VOS, nakonec ho ale nahradily vozy sovětské provenience.
Od 50. let hlavu státu vozily automobily značek GAZ a ZIL, které nedokázaly skrýt inspiraci designem amerických limuzín. Například Ludvík Svoboda měl elegantní GAZ-M13 Čajka, Gustáv Husák později hranaté ZILy 114 a 115, část autokolon tvořily i domácí Tatry 613. Václav Havel ale nechtěl auty spojenými s komunistickými „papaláši“ jezdit, krátce využíval poměrně obyčejný Renault 21 darovaný portugalským prezidentem, brzy ale přišla éra hradních BMW a mercedesů.
Václav Klaus a Miloš Zeman opět začali využívat domácí automobily, konkrétně vrcholné provedení Škody Superb. Klaus se ovšem časem zhlédl ve vozu o třídu větším Audi A8, zatímco za Zemana se v garážích objevilo také SUV Škoda Kodiaq. Současný prezident Petr Pavel má k dispozici BMW nejvyšší řady 7. Na služební cestu do německého příhraničí ale vyrazil na motorce stejné značky, která je jeho velký koníček.