Hlavní obsah

Volvo 262C – Když ve Švédsku ukázali, že na to mají

Foto: Archiv Garáž.cz
22. 12. 2017

S modelovou řadou 200 se ve Volvu chtěli odvázat. Řekli si, že je zase čas na kupé, když předchozí P1800 mělo takový úspěch. Nakonec se tedy zrodilo šestiválcové 262C, které se od základních modelů výrazněji odlišovalo.

Článek

Řediteli Volva Gyllenhammarovi dělalo ukončení výroby elegantního kupé P1800 a shooting-braku P1800 ES velké starosti. Oba modely byly nesmírně populární v USA a po ukončení výroby za ně Volvo nemělo adekvátní náhradu. Zbytečně se tak připravovalo o peníze. Proto byl hlavní designér Volva pověřen návrhem nového kupé odvozeného od řady 200, jejíž historii jsem se věnoval nedávno. Jan Wilsgaard si načrtnul jen pár skic na papír a pak se rozhodl vše vyzkoušet na svém soukromém Volvu 164. To převezl do Itálie k Sergiu Coggiolovi, který jej přestavěl na dvoudveřový automobil se sníženou střechou, která byla potažená vinylem. Auto dostalo masivní široké C-Sloupky, kam byly umístěny 3 korunky – tradiční symbol Švédska. Unikátní stříbrný prototyp si dnes můžete prohlédnout ve firemním muzeu v Göteborgu.

Foto: Archiv Garáž.cz

Premiéru sériového kupé 262C si Volvo nachystalo na ženevský autosalon 1977. O 6 cm nižší než klasické sedany, zaujalo novináře i laickou veřejnost. Už ale mělo jen jednu větší korunku na C-sloupku. Vzhled ovšem zůstal takřka nezměněn až na jiný design čtrnáctipalcových kol. Automobilka pak dojem luxusu navodila hlavně v interiéru, který byl plný kůže a dřeva. Výbava obsahovala vyhřívaná přední sedadla, klimatizaci, tempomat, elektrická okna, zrcátka i výsuv antény a centrální zamykání. Nechyběl nastavitelný volant, za příplatek jste mohli mít i rádio s přehrávačem kazet nebo samosvorný diferenciál.

Foto: Archiv Garáž.cz

Volvo nedávalo zákazníkům šanci vybírat si mezi více motorizacemi. Vidlicový šestiválec 2.6 OHC vyvinuli Švédové ve spolupráci s Peugeotem a Renaultem a vyráběl se na severu Francie. Stočtyřicetikoňový šestiválec jste si mohli pořídit i do ostatních karosářských variant, ale v kupé působil nejlépe.  Auto o hmotnosti 1425 kg dokázal dostat až na 190 km/h a stovky přitom auto dosáhlo za 10,5 sekundy. Tedy s manuálem, s automatovým měničem Borg-Warner byla akcelerace pomalejší, ale zase vás za něj nečekal žádný příplatek. Spotřeba se pohybovala mezi 11 a 16 litry, takže vám nádrž o objemu 66 litrů zas tak dlouho nevydržela.

Foto: Archiv Garáž.cz

Finální montáž exkluzivního modelu neprobíhala ve Švédsku ale v Carrozzeria Bertone, kam Švédové dodávali díly. S Italy měli Švédi dobré zkušenosti už z montáže modelu 264 TE. Bertone umístil na přední blatníky svůj znak, proto si řada lidí myslí, že jej i navrhl. A automobilka vám zpočátku nedala šanci vybrat si barvu, první kusy byly všechny stříbrné s černou vinylovou střechou. V roce 1979 přidala značka na četná přání do nabídky zlatou metalízu, později ještě černou a světle modrou, která nahradila původní stříbrnou. Ve stejném roce se změnil tvar víka kufru a zadních světel. O rok později dostalo auto jiné nárazníky a větší motor 2,8 l s výkonem 154 koní. Ve vzorníku se nejpopulárnější barvou stala kombinace zlaté a nugátové.

Foto: Archiv Garáž.cz

Prodeje kupé předčily očekávání, i když auto stálo dvojnásobek ceny běžného sedanu. Původně se hovořilo o 800 kusech ročně, nakonec ale bylo vyrobeno 6 622 aut a produkce na tři roky zastavila výrobu klasických dvoudveřových sedanů. Komerční úspěch byl zaručen a Volvo vědělo, že to s nástupcem zkusí znovu – ze sedanu řady 700 bylo odvozené kupé 780.

Foto: Archiv Garáž.cz

V roce 1981 představila svoje snažení karosárna Solaire z Kalifornie. Jednalo se o pět kabrioletů vzniklých pouhým odstraněním střechy švédského kupé. Severoamerická pobočka projekt posvětila a plánovala se výroba celkem padesáti aut, jenže mateřská automobilka si nebyla jistá, že kabriolet splní bezpečnostní limity, natož interní standardy sedanů garantované továrnou. Do toho přišel konec výroby, a tak zbylé exempláře nikdy nevznikly.

Foto: Archiv Garáž.cz

Jedním vyrobeným kusem jezdil i ředitel automobilky P.G. Gyllenhammar. Měl unikátní červený exemplář s červeným koženým interiérem a černou maskou bez chromovaných ozdob. Jeho 262 C navíc neměla šestiválec, ale poháněl jí přeplňovaný čtyřválec. A jak vidíte na obrázku výše, Volvo má tenhle kousek dodnes ve sbírce.

Reklama