Hlavní obsah

Velox není Velorex. Jeho vozy vyjížděly z Negrelliho viaduktu!

Foto: Tomáš Hyan

Dochovaný Velox z pražského Karlína je autodrožka tzv. ruského typu, protože se tyto vozy vyvážely do carského Ruska

úterý 12:00

Před 115 lety začala sice krátká, ale přece jen zajímavá historie Pražské továrny automobilů Velox, společnosti s ručením omezeným. Tak zněl oficiální název firmy, usazené pod oblouky dnes právě rekonstruovaného železničního Negrelliho viaduktu v Karlíně, tehdy jen nejstaršího pražského předměstí.

Článek

Karlín, významná a průmyslová lokalita, byl totiž k Praze připojen až v roce 1920. Pod oblouky viaduktu se už tehdy objevily různé firmy, z nichž byl Velox asi nejdůležitější. Kromě toho v těsné blízkosti sídlila stavební společnost Václava Nekvasila, významného pražského stavitele, kde také přes deset let působil můj dědeček Dr. techn. Ing. Jan Hyan. Komu jméno Nekvasil nic neříká, pak vězte, že mezi stovkami jeho různých staveb je třeba pražský palác Koruna, porodnice v Podolí, ledárny i pivovar v Braníku, tovární haly ČKD Praha včetně automobilky Praga, ale také spolupráce na Thomayerově nemocnici v pražské Krči.

Rodí se pražská taxislužba

V roce 1906 došlo v Karlíně ke dvěma významným událostem. Po smrti zakladatele Václava Nekvasila se ujal vedení stavitelské společnosti jeho syn Otakar, který později vystavěl kancelářskou budovu v těsné blízkosti Negrelliho viaduktu, kde v roce 1906 zahájila svoji činnost Pražská továrna automobilů Velox, jež kromě výroby vlastních čtyřkolových vozidel zřídila největší garáže v Rakousko-Uhersku, koncipované pro padesát automobilů a sto motocyklů.

Činnost zahájila ve dvanácti obloukových místnostech pod viaduktem, zprvu coby dílny na vozy taxislužby, později i autoservis a velkokapacitní garáže. Její historie není zcela zdokumentovaná, nicméně jedno je jisté, firma Velox se stala třetí automobilkou hlavního města. Další byly PAT (Pražská automobilová továrna), později známá jako Praga, a Josef Walter. Společnost Velox zahájila nedlouho po založení provoz taxislužby, nejprve s vozy Laurin & Klement, ale od října 1907 s vlastními automobily Velox.

Nejznámější byly autodrožky

Podle dostupných informací se nová automobilka uvedla zveřejňováním nápadných inzerátů v denním i odborném tisku, v nichž sdělovala, že provádí veškeré opravy automobilů i motocyklů, a to včetně výroby náhradních dílů. Za pouhých pět měsíců od založení otevřela firma Velox zmíněné velké garáže a nabízela servis, opravy i čištění garážovaných vozidel. Po zavedení taxislužby vyjela s automobily Velox vlastní konstrukce, podle neúplných informací to byly dvouválce 12–14 HP a čtyřválce 25–30 HP, nicméně jediným dochovaným exemplářem Velox je jednoválec 8–10 HP jednoduššího typu, jaké se vyvážely do Moskvy.

Foto: Tomáš Hyan

Jednoválcový automobil Velox 8–10 HP na kresbě se staženou střechou

V roce 1909 vystavovala na Pražském autosalonu v rozsáhlé expozici, jenže odbyt vozů ani taxislužba nevynášely dost prostředků, takže společnost záhy tiše zmizela, když jí nepomohla ani nová objednávka autodrožek pro Petrohrad. Značka Velox se na autosalonu v Praze objevila ještě o rok později v oddělení aviatickém (letectví) a nakonec se pokusila o spolupráci s německým Opelem, než definitivně zanikla ještě před vypuknutím první světové války.

Taxislužba pokračuje

Původní záměr autodrožek s nájemnými řidiči však nevyšel podle představ majitelů Veloxu, a proto z přímé účasti na taxislužbě odstoupil jak konkurenční Laurin & Klement, tak Velox. Jeho taxislužbu převzala První pražská společnost pro automobilovou dopravu. Větší zájem nevzbudilo ani snížení ceny jízdného v roce 1909 na 45 haléřů za kilometr. Touto úpravou údajně přišla jízda třeba z Prahy do Chuchle a zpět na osm tehdejších korun a 55 haléřů, na Zbraslav se jelo za 13 K 50 h, do Liboce za 9 K, do Brandýsa nad Labem za 21 K 60 h a tak podobně. Pro představu, Velox 8–10HP stál tehdy 6 tisíc korun.

Zprvu úspěšná firma Velox zápolila s nedostatkem kapitálu, odbyt vozů nebyl takový, jaký si majitelé přáli, a výnosy z jiných činností nemohly firmu uživit. Nakonec měla jepičí život a v roce 1910 o ní zprávy končí.

Vzácný exponát

Jediným dochovaným automobilem Velox je autodrožka tzv. ruského typu, kterou si dodnes můžete prohlédnout v Národním technickém muzeu v Praze. U tohoto typu Velox 8–10 HP se uvádí rok výroby 1908–1909. Nástavba kočárového typu má čtyři až pět míst, vpředu sedí řidič a případně jedna osoba v otevřeném prostoru jen s nouzovým zastřešením, skleněná přepážka odděluje kabinu až pro tři cestující vzadu, osvětlení je dvojicí automobilových petrolejových svítilen (v NTM na přídi dnes chybí) a dvěma kočárovými pozičními lampami na bocích.

Uprostřed rámu pod sedadlem řidiče je zabudován zážehový svislý jednoválec SV o objemu 1 020 kubických centimetrů (vrtání x zdvih 100 × 130 mm) a největším výkonu 10 koní (7,4 kW), který nese na klikové skříni hrdý nápis VELOX PRAGUE, a pohání zadní nápravu řetězem přes třístupňovou převodovku patentované konstrukce se stálým záběrem ozubených kol a aktivací kovovými třecími spojkami, ovšem vzadu má nápravu už s diferenciálem!

Klasický rám Veloxu ze dvou podélníků a příček nese tuhé nápravy, odpružené podélnými listovými pery. Nožní brzda působí na převodovku, ruční na řetězové kolo hnací nápravy. Nádrž paliva na 22 litrů je před řidičem, zcela vpředu je vodní chladič. Dochovaný Velox má rozvor náprav 2 050 mm a rozchod kol 1 200 mm, na pneumatikách Michelin dosahoval rychlosti 45 až 50 km/h a spotřeby paliva 10,0 l/100 km. Je dalším důkazem rané výroby motorových vozidel v našich zemích, ovšem s poválečnou tříkolkou Velorex nemá samozřejmě nic společného.

Reklama

Sdílejte článek
Související témata: