Článek
Sedím na otevřené bočnici servisního kamionu a klátím nohama. Společnost mi dělá týmový manažer, inženýr, šéfmechanik a další dva kluci z týmu MP Sports. Jsme dva kilometry od cíle 420 kilometrů dlouhého měřeného úseku, koukáme do mobilů a očima tlačíme dopředu šipku, pod kterou je Shrek Martina Prokopa a Viktora Chytky. Do toho si překlikávám na kamiony, první motorky už jsou v cíli.
Mrkneme na minutu ke klukům do kanclu, jak to drtili v obávané jedenácté etapě Dakaru… 🪨🪨🚗🫨🫨🪨🪨
Posted by Martin Prokop on Thursday, January 18, 2024
Zatím to vypadá všechno dobře. Před chvílí se rozjel i Sébastien Loeb, kterému všichni fandíme. Sice nabral ztrátu a bavíme se o tom, kam se asi propadne a co by se asi tak muselo stát, aby to ten Sainz a hybridní Audi RS Q e-tron nevyhráli. Přitom kdyby Loeb skončil, byl by to posun vpřed pořadím pro naše kluky. A co si budeme, Sainz i Audi si to za to tříleté úsilí také zaslouží…
A najednou se zastavuje šipka, pod kterou je schovaný Mathieu Serradori, a o chvíli později Lucas Moraes, dva velcí soupeři Martina Prokopa. „Panebože, co se tam asi děje.“ Představujeme si ta kamenitá pole, kaňony, vyschlé řeky, navigační pasti, trnité keře, velbloudí trávu a občasné duny. „Nejtěžší etapa,“ rezonují nám v hlavě slova Davida Castery, ředitele soutěže.
A significant moment as Sébastien Loeb gestured to Carlos Sainz on Stage 1️⃣1️⃣ ✋ #Dakar2024
Posted by Dakar Rally on Thursday, January 18, 2024
Týmy nemají žádné informace a sledují stejně jako nadšení fanoušci livetiming a právě ty šipky na virtuální mapě. Posádky mají zapečetěné mobily, otevřít je mohou jen v případě nouze nebo až po projetí cílem, jinak je za to penalizace. Takže klátíme nohama dál a čekáme. Naše šipka se pořád hýbe, zastavila jen na chvíli.
„Potkali jsme je. Jeden z nich měl tlumič proražený přes kapotu až někam k nebi, druhý měl ulomené kolo. Jeli krokem a potáhnou to do cíle,“ dozvídáme se od Prokopa o hodinu později. Přijel do cíle, dva defekty, ale spokojený. „Vařilo se ve mně všechno, jak jel pomalu, ale dávalo to smysl,“ láteří naoko Viktor Chytka. O hodinu později už jsou v bivaku, den před cílem soutěže jim patří páté místo mezi auty. Páté místo! V konkurenci všech těch továrních týmů! Tři kosmické audi, dva fordy, snad devět toyot, pět BRX… Mám husí kůži, od rána jsem nervózní a teď tohle!
Ale dost, ještě je to všechno daleko. A kdo poslouchá podcasty na kanálu 1000 koní, ten ví, že tady se hraje na rituály a rozhodně se nepředbíhá!
Martin Macík senior, hlavní konstruktér a šedá eminence týmu. Zrovna ten vám také řekne, že slavit se má až v cíli.
„Zítra už to dojedeme, i kdybychom to měli donést na zádech,“ říká emotivně v cíli Martin Macík. Má dvě hodiny náskok na druhého Aleše Lopraise, který má zase přes dvě hodiny na třetího Nizozemce Martina van den Brinka. Češi na úspěch mezi kamiony čekají dlouhých třiadvacet let! Jestli se to povede, bude to velké. Co na tom, že chybí ruské kamazy a běloruské mazy, historie se neptá. A pamětníci si raději vzpomenou na rok 1988, kdy do cíle Dakaru u Růžového jezera dojel na prvním místě Karel Loprais, strýc Aleše, na druhém místě byl Jiří Moskal s Liazem.
Jenže ani u MM Technology, ani u Lopraisů také ještě nemá nikdo ruce nahoře. A neslaví se ani u MRG, kde Martin Michek dělá všechno proto, aby byl mezi motorkáři opět v nejlepší desítce. Dnes dojel devátý, čímž vyrovnal svoje vlastní nejlepší umístění českého jezdce mezi motorkami na Dakaru a do poslední etapy má náskok dvanáct minut. I tohle je daleko větší úspěch, než si spousta lidí v Čechách myslí. V motorkách totiž jede ještě víc továrních jezdců než v autech a rozestupy mezi jezdci jsou po pár stech kilometrech mnohdy jen pár vteřin.
Ale vždyť zítra už je to přece jen 175 ostrých kilometrů. A ta etapa je i podle organizátorů relativně jednoduchá. Jenže… Představte si, že jedete pod tím tlakem, že máte dobré umístění. Soupeři za vámi jsou od vás pár minut či sekund, nebo naopak chcete ještě zatlačit. Vzpomeňte si, jak byl Toby Price loni na startu 14. etapy dráždivě blízko své třetí trofeji, ale jeho dvanáctisekundový náskok nestačil na to, aby ho nedojel Kevin Benavides. A teď se vžijte třeba do role de Meviuse, kterému na záda funí Loeb s desetiminutovým mankem. A Loeb za to přece umí zatáhnout. A druhé místo je víc než třetí.
Pravda je taková, že čeští závodníci to mají rozjeté opravdu dobře. Se vší pravděpodobností se nemusíme bát řidičského selhání ani navigační chyby. Jejich jízdu na Dakaru 2024 by tedy mohlo zmařit jen selhání techniky nebo nehoda na přejezdu. Proto se teď všude pilně šroubuje, proto všichni mírní obavy. O pár stanů vedle nás je na vleku přikurtované ohořelé torzo jedné buginy třídy T3, snad jako vztyčený prst…
Určitě dejte chladit šampaňské a vyperte českou vlajku. Ale prosím, ještě neslavte!