Článek
Vysoká, opálená, s tmavými vlasy, velkýma očima a širokým úsměvem. Na jejím Instagramu najdete pár polonahých fotek, kde není vlastně nic vidět. Na těch ostatních většinou sedí na motorce a má na hlavě helmu. Přesto má pětadvacet tisíc fanoušků, kteří ji bezmezně milují. Sara García, španělská motocyklová závodnice, není žádná influencerka. Dělá to, co jí baví. A že je to čirou náhodou sport pro velké kluky? No a co!
Na startu letošního Dakaru je šestnáct závodnic. Laia Sanz, Sara Jugla a Audrey Rossat jedou taky na motorce, ale jen Gárcia je v té nejtěžší kategorii.
Když večer procházím bivakem, akorát zvedá svoji Yamahu na stojan. V plechové bedně má kromě nářadí i pár fotek svojí rodiny. Jako námořníci. Motocykl jí chystá její táta Antonio, který už Yamahy čtyřicet let prodává. Je to její třetí ročník, ten první nedokončila po pádu, při kterém prorazila chladič. „V Peru to bylo extrémně těžké, pomalé tempo mě paradoxně hodně vyčerpávalo a ten pád byl skoro vysvobozením,“ přiznává se po chvíli, co spolu mluvíme. „Vloni v Saúdské Arábii se mi líbilo o trochu víc, byla jsem asi jedna z mála, co byla ráda, že se nejelo jen po písku a v dunách, a když jsem přijela do cíle soutěže, tak jsem brečela jak… No jak malá holka.“
Sama v poušti...
Sara García není žádná začátečnice. Trojnásobná šampionka Rally Spain TT je držitelkou poháru FIM v ženské kategorii a vítězkou Baja Aragón. Letos jela kvůli covidu jen dvě soutěže, ale o to víc se snažila připravit fyzicky. „Chtěla bych si to užít víc než vloni. Chtěla bych víc spát, mít víc času na jídlo. A taky se víc koukat kolem sebe, některá místa Arábie jsou překrásná.“
S tatínkem, s babičkou, s rodinou... Fotky zdobí plechovou bednu s jejími osobními věcmi
Ptám se jí, jestli to, že je žena, považuje za výhodu. Vrtí hlavou. „Vloni mě spousta přátel varovala, že Saúdská Arábie není vhodné místo pro ženy závodnice. Já se ale setkala jen s respektem a zvědavostí. A v bivaku cítím jen pohledy, ale to nebolí, spíš to potěší.“
Většinu věcí zvládá na motorce sama, na ty nejtěžší má parťáka
Společnost jí vloni i letos dělá její přítel Javier Vega Puerta, který jí akorát přináší zadní kolo z přezutí. „Jedeme spolu i na trati. Děláme společná rozhodnutí, pomáháme jeden druhému,“ říká García a usmívá se na něj. „V naší kategorii si můžeme pomáhat navzájem mezi sebou, využívá toho většina z nás, tady je ten duch Dakaru cítit pořád.“
Ptám se jí ještě, jak moc byla fyzicky zničená z loňské soutěže a jak je na tom letos. „Hodně trénuju, celý rok pořád něco dělám, závodím na motocyklu od mala, jsem zvyklá. Nevadí mi závodění v terénu, to spíš ty dlouhé přejezdy. Vloni mi stačilo pár dní a byla jsem OK, letos to snad bude stejné.“
Ne, tohle určitě není fotka z letošního Dakaru. Tady se spí ve stanu, někdo jen ve spacáku pod širým nebem
Do cíle Dakaru zbývá ještě čtyři tisíce ostrých kilometrů. Po dvou etapách už z kategorie Original by Motul pár lidí vypadlo. Doufám, že Sara dojede až do cíle. Protože by to mohla být inspirace i pro ostatní. Dakar ale už dávno není jen mužskou záležitostí, Němka Jutta Kleinschmidt ho dokázala dokonce vyhrát (v autě) a Češky Olga Roučková a Gabriela Novotná už reprezentovaly Česko. Tak kdo bude další?