Hlavní obsah

To nejlepší z designu slavné automobilky Lancia

Foto: RM Sotheby's

Pokud nějaké auto ztělesňuje design Lancie, je to alespoň pro mne úžasný Bertoneho koncept Stratos Zero (Stratos HF), který pak určoval směr designu vozů Lancia a značku ještě více proslavil

V uplynulém týdnu vydala společnost Stellantis, nyní vlastník práv na automobilku Lancia, zajímavou tiskovou zprávu. Téměř mrtvá automobilka zná jméno svého nového šéfdesignera. Nad nově vyvíjenými Lanciemi bude od nynějška stát známý francouzský designer, tvůrce mimo jiného i Citroënu C6, Jean-Pierre Ploué. Lancia potřebuje zbrusu nové auto jako sůl a doufejme, že se tentokrát už zadaří.

Článek

Francie a Itálie se spolu střetly ve výrobě a vývoji automobilů už mnohokrát v historii. V dobách, kdy Citroën vlastnil většinový podíl v Maserati, vznikla zajímavá díla, ať už Maserati Merak nebo extravagantní luxusní Citroën SM. Skupina Stellantis dnes sdružuje značky někdejšího PSA, kam patří právě i Citroën, jeho luxusní odnož DS, Peugeot, ale třeba i Opel, britský Vauxhall a relativně nově právě i značky sdružené v rámci korporace Fiat Chrysler Automobiles. Zatímco v dobách FCA přežívala Lancia jen silou vůle s jedním jediným (navíc zastaralým) modelem Ypsilon, v rámci nové a transformované společnosti se to má šanci změnit.

Foto: Stellantis media

Jean-Pierre Ploué (vlevo) spolu s šéfem Lancie Lucou Napolitanem

Na první koncept novodobé Lancie pod křídly Stellantisu se opravdu moc těším. Značka má svou nesmírně bohatou historii a v dějinách automobilismu své jasně definované místo. Vždyť nese mnohá konstruktérská prvenství, znamenala v dobách své největší slávy technologický pokrok a kupovali si ji zejména movití klienti s citem pro detail a hezké věci. Napadlo mne vrátit se při této příležitosti trochu do minulosti a zapátrat, které skutečně nejlepší designové skvosty Lancia světu ukázala.

Foto: RM Sotheby's

Lancia Dilambda byla v roce 1932 jedním z nejluxusnějších vozů Itálie

Lancia Dilambda byla jedním z nejluxusnějších vozů světa

Vincenzo Lancia a jeho tým skvělých konstruktérů dokázali v meziválečném období stavět úžasná auta. Model Lambda byl vůbec prvním automobilem se samonosnou karoserií, nezávislým systémem odpružení posuvnými teleskopickými sloupky tlumičů a vinutými pružinami vpředu.

Pod kapotou byl unikátní motor s vačkou v hlavě válců. Ta byla společná pro všechny čtyři válce, které však v bloku svíraly malý úhel. Motor byl tedy de-facto koncepcí V4. Pokud máte dojem, že popisuji čtyřválec Lancie Fulvia, máte pravdu, ta také měla pod přední kapotou v úhlu skloněný motor V4. Zajímavostí zůstává, že velmi podobnou konstrukci používala Lambda již ve dvacátých letech.

Vyobrazená Dilambda byla luxusnější verze, tentokrát už postavena na samostatném šasi a s osmiválcovým motorem. Design předválečných luxusních Lancií je dodnes fascinující. Konkrétní vůz, Dilambda Dual Cowl Phaeton, vznikl v roce 1932 a prodal se na aukci RM Sotheby’s před šestnácti lety za tehdy vysokou sumu přesahující čtvrt milionu dolarů. Kdoví jakou hodnotu má tento unikát nyní. Od té doby žádný podobný v prodeji nebyl.

Lancia Astura Cabriolet Series III „Tipo Bocca“ by Pinin Farina

Jedno z nejkrásnějších aut všech dob se před čtyřmi lety prodalo na aukci při Concours d'elegance Amelia Island na Floridě za šílených 2,1 milionu dolarů. Lancia Astura spojovala noblesu předchozí Dilambdy, ale díky rámové konstrukci byla určena pro individuální stavby karoserií. Tím pádem platilo, že co kousek, to originál. Konkrétní kabriolet karosován Pininfarinou byl ústředním vozem stánku Lancia na veletrhu v Miláne v roce 1936.

Astura byla konstruktérskou perlou s třílitrovým osmiválcovým motorem OHC o nezvykle malém, sedmnáctistupňovém rozevření řad válců. Ten ale s dvojitým karburátorem Zenith 30 DVI dosahoval skvělého výkonu 82 koní. Lancia Astura byla také na svou luxusní automobilovou třídu lehká. Se standardní karoserií typu berlina, kterou vyráběla přímo Lancia sama, vážila zhruba patnáct set kilogramů a byla jedním z nejrychlejších italských cestovních vozů své doby.

Lancia Aurelia B24S Spider America by Pininfarina

Dalším průlomovým designem byla Aurelia, kterou karosoval kromě samotné automobilky i Felice Boano (kupé) a Pininfarina ve verzi otevřeného Spideru. V roce 1950 představovala rovněž obrovský pokrok se svou samonosnou karoserií, nezávislým předním odpružením a zadní nápravou typu De Dion s Panhardovou tyčí. Aurelia dostala pod kapotu dvou a půl litrový šestiválec s rozevřením válců 60°, který pro Lancii vyvíjel geniální italský konstruktér maďarského původu Vittorio Jano. Je známý projekty motorů pro Alfu Romeo i Ferrari. Aurelia, pojmenovaná po slavné římské silnici vedoucí do Pisy, byla ve své době nesmírně rychlá.

Když zůstanu v osobní rovině, Lancia Aurelia pro mě představuje jeden ze zatím nesplněných automobilových snů. Drahé sportovní vozy z padesátých let mají v sobě mix zajímavých automobilových vůní, jaké jste mohli nalézt i ve vozech vyrobených před druhou světovou válkou, ale díky modernějším podvozkům a rychlejších motorům se s nimi i parádně svezete. A zažít zvuk vidlicového šestiválce Lancia o výkonu kolem 120 koní bude zážitek, který se jen tak z paměti nevymaže. Britská renovátorská dílna Thornley Kelham se dokonce před časem rozhodla Aurelii citlivě modifikovat a vytvořila pro specifickou a úzce zaměřenou klientelu svoji verzi „perfektní“ Lancie Aurelia. Psal jsem o ní už před nějakým časem.

Lancia Flaminia Sport by Zagato

Ugo Zagato karosoval vždy ta nejúžasnější italská auta. Ke stému výročí slavné karosárny jsme věnovali Zagatu kompletní článek. S Lancií Zagato spolupracoval velice úzce a vzniklo hned několik nádherných automobilů, z nichž asi nejdostupnějším dodnes zůstala Fulvia Zagato. Velké oválné čelní světlomety a oblá svažitá záď rozbitá velmi výraznou boční linkou, to jsou tvary, které mě nesmírně baví, rovněž tak zvonivý véčkový čtyřválec s úzkým rozevřením válců, jenž poháněl přední kola.

Tu pravou noblesu spojení Lancia a Zagato však nacházím ve větší Flaminii, která vznikla ještě na sklonku padesátých let a navazuje přímo na Aurelii. Pod kapotou je opět vidlicový šestiválec, převodovka je vzadu, vůz používá systém transaxle a má také kotoučové brzdy na všech čtyřech kolech. Vzniklo pouze 99 kupátek charakterizovaných čelními světlomety schovanými za krytkami z plexiskla, typickým módním doplňkem sportovních vozů třídy gran turismo přelomu padesátých a šedesátých let.

Lancia Stratos Zero (Bertone)

Slavný design vozů Lancia by nebyl kompletní bez klínovitého profilu futuristického Stratosu. O slavné historii rallye a trojici Stratos, 037 Rally, Delta S4 jsme psali už před časem. Jsou to fascinující čistě závodní stroje vyrobené s cílem vítězit. Jejich sériové homologační verze jsou dnes nesmírně vzácné a také na aukcích dosahují udivujících čísel. Dokonce už i daleko „sériovější“ Lancia Delta HF Integrale, která přišla spolu s vozy skupiny A poté, co byla „monstra“ skupiny B zakázána, se svou aktuální cenou na trhu stoupá strmě vzhůru. Pokud jste o ní kdy snili, lépe neotálet a koupit si ji co nejdříve.

Nový design vozů Lancia, předzvěst skvělého Stratosu, vytvořilo studio Bertone v roce 1970 s projektem Stratos Zero (Stratos HF). Vůz se představil v říjnu onoho roku na turínském autosalonu a všem doslova vyrazil dech. Dalo by se říci, že byl pokračováním série nového designu Marcella Gandiniho, který představil spolu s Bertone koncept Carabo (Alfa Romeo) na pařížském autosalonu 1968 a pak volně stylisticky navázal v následujícím roce 1971 s projektem Countach (Lamborghini). Nicméně Stratos neboli „Stratolimite“, jak jej původně po vzoru kosmického věku nazýval Nuccio Bertone, byl zcela průlomový.

Kooperace studia Bertone a Lancie včetně navázání na aktivity Lancie na poli motorsportu, tedy hlavně rallye, byla jistě klíčovou v dalším směřování a formování značky. Dnes si pod značkou Lancia většinou vybavíme právě nízký Stratos s klínovitým profilem karoserie, slavné jezdce za jeho volantem a jejich úspěchy ve světovém šampionátu. Stratos Zero, konkrétní vyobrazený exemplář používaný k testování, byl navíc plně funkčním prototypem se zavěšením přední nápravy pomocí vzpěr Macpherson a vzadu dvojicí lichoběžníkových ramen. Motor byl umístěn uprostřed a šlo o pohonnou jednotku V4 o objemu 1 600 cm3 původem z Fulvie HF Rally. Ze sbírek studia Bertone se před lety dostal k soukromému majiteli v rámci aukce RM Sotheby's a jeho cena se tehdy pohybovala okolo tři čtvrtě milionu eur.

Stratos byl nepochybně vrcholem designu spojovaným se značkou Lancia a, jak jsem předeslal již v úvodu, jsem opravdu zvědavý, jaké tvary přijdou v budoucnu. Je vůbec dobré, že Stellantis se značkou počítá, dá jí jistou dobu „hájení“ a my budeme mít šanci konečně po letech vidět opět nějakou zbrusu novou Lancii. Přejme týmu designerů pod vedením Jean-Pierra Ploué mnoho štěstí.

Reklama

Sdílejte článek
Související témata: