Chevrolet Lumina APV je americké MPV. Koroze se nebojí, vypadá jak kus raketoplánu

V roce 1984 zareagoval koncern General Motors na úspěchy konkurenčních minivanů od Chrysleru a uvedl vlastní modely na platformě osobních sedanů. Ty měly specifický design Dicka Rozzina a Chevrolet Lumina APV byl vlastně základním a často nejhůře vybaveným modelem. Se sedanem Lumina navíc neměl vlastně nic moc společného. Nad ním byli sourozenci Pontiac Trans Sport a nejluxusnější Oldsmobile Silhouette. Sice už tu dříve byl Chevrolet Astro a GMC Safari, malé dodávky odvozené od těch klasických, ale to prostě nebyla skutečná MPV.

V roce 1986 se tak představil koncept Pontiac s radikálním netradičním designem, který mi připomíná uřízlý kokpit z raketoplánu. Svou šikmou přídí s velkým čelním sklem a rovnou linií střechy naznačuje, že u GM rozhodně věděli, jak vypadá tehdy první evropské MPV Renault Espace. Přesto je pojetí Luminy tak nějak americké na první pohled. Kompozitní díly často dvoubarevné karoserie (SMC) jsou ze stejného materiálu jako ty na Pontiacu Fiero. Namontovány jsou na rámu z galvanizované oceli. Po modernizaci se sice tvar přední části změnil, ale Lumina byla od té doby ošklivější, pořád ale originální. Vzhled hezky podtrhují originální kola, ale třeba zadní blinkry jsou dodělávané dle evropských standardů a stěrače namířené proti sobě trochu překvapí.

Mimochodem, ta zkratka APV znamená All Purpose Vehicle, tedy auto pro každou příležitost. Lumina se nabízela ve dvou stupních výbavy – základní a této lepší CL, Chevrolet prodával i dvoumístnou dodávku Cargo Van a v Číně se montovala licenční verze Nushen JB6500. Za příplatek se dokonce nabízelo elektrické otevírání zadních posuvných dveří, ale majitel tohoto kousku z roku 1990 bohužel šetřil a nepřiplatil si ani za elektrická přední okna. Ta zadní se dají otevřít vyklopením. Ovšem o auto se staral dobře, takže se dochovalo v původním stavu. Zase úplný škrt nebyl, budíky jsou příplatkové s otáčkoměrem.

Interiér těží z větších rozměrů karoserie a nabízí dostatek místa. V článku vidíte pětimístné provedení, ale Chevrolet se dělal i sedmimístný. Právě ten netradiční tvar přední části ale vedl mnoho řidičů ke kritice, že se jim špatně odhaduje, kde předek auta končí, a dokonce jsem našel názor, že je to jak řídit ze zadní sedačky. No, já tohle potvrdit nemohu, podobné pocity jsem v Lumině neměl, i když ta nezvykle dlouhá palubka před sebou by k tomu mohla přispívat. Spíš mi vadil lehce vyosený volant doprava. V interiéru samozřejmě nesmí chybět nezbytná ozdoba – plyšové kostky. Sedadla jsou pohodlná, měkká a s velkými hlavovými opěrkami. Rádio mě překvapilo, je na něm snad milion tlačítek a muselo být něco, než si na něj člověk zvyknul a naučil se ho ovládat po paměti. Solidně velký je u Luminy APV také zavazadlový prostor.

Čtyřdveřové MPV má vidlicový šestiválec vpředu napříč a poháněná jsou přední kola. Jde o platformu GMT199. Já si vyzkouším základní motor LG6, tedy vidlicový šestiválec o objemu 3,1 litru s jednobodovým vstřikováním paliva. Ten pohání přední kola silou 120 koní a 235 Nm a dokázal Luminu dostat na 165 km/h. Výkonové parametry si tedy neidealizujte, leckomu by Lumina mohla připadat i docela líná. Pár koní navíc by jí neuškodilo. Brumlavý soundtrack motoru se ovšem poslouchá hezky. Minivan váží kolem 1,7 tuny, má nezávisle zavěšená přední kola a tuhou zadní nápravu. Ta má systém nivelace, který se ovšem nabízel za příplatek.

K motoru je připojený třístupňový automat 3T40 s voličem pod malým volantem, manuální převodovku Chevrolet vůbec nenabízel. Možná je to i vina automatu, že Lumina APV nemá zrovna malou spotřebu. Systém ABS brání blokování předních větraných kotoučů a zadních bubnů. Podvozek je vpředu řešen MacPhersonem a vzadu vlečnými rameny, takže jízdní komfort je příkladný (ještě lépe jsou na tom modely po roce 1992). Od povrchu silnice jste jakoby odtrženi, v zatáčkách se toho také z řízení moc nedozvíte. Ale zase z minivanu i po pár stovkách kilometrů vystoupíte úžasně odpočatí. Snad jen hluku by v autě mohlo být ještě o trochu méně, ale zase je to starší MPV a ta nikdy nebývala úplně tichá. Spotřeba se průměrně pohybuje kolem 13,5 litru na 100 kilometrů.

Nástupce Luminy APV byl Chevrolet Venture, relativně neoriginální a tuctově vypadající auto. Jenže takový byl i konkurenční Chrysler Voyager, který se prodával lépe, takže to možná byl chytrý tah. Naopak Lumina je velmi originální a dělalo by mi radost potkávat ji na cestách častěji, škoda že to zákazníci tehdy neviděli stejně. Ostatně díly jsou dostupné, vše je v autě dobře přístupné, a tak není zas takový problém udržet ji při životě.

Ze závad se nejčastěji zmiňuje zlobící palivové čerpadlo, spotřeba oleje, průsaky z chladicího systému nebo oleje z převodovky, stávkující centrální zamykání nebo alarm. Zaujalo mne, že žádná recenze nezmiňuje korozi kterékoliv kovové části. Problém bude ale nějakou Luminu APV sehnat, moc jich na prodej není. Pokud ano, tak ale zatím nestojí moc a „pane“ vám může říkat už za ceny kolem padesáti tisíc korun. Ale pozor, někdo tahle auta nesnáší, jiný jejich kouzlu zcela propadne. Třeba o tomto konkrétním majitel láskyplně hovoří jako o „americké dvanácettrojce“, ale přitom to nemyslí nijak špatně.