Sen všech cestovatelů: Stovky kilometrů zvládne Mercedes-Benz GLC jako nic

Když jsem přemýšlel, jak pojmout redakční test nového Mercedesu GLC, rozhodování nebylo příliš složité. Toto SUV si s sebou totiž nese skvělou pověst věčně hladového polykače dálničních kilometrů, takže namířit ho směr Stuttgart a vystřelit na cestu byla jasná volba – nebo alespoň skvělá záminka pro návštěvu nádherného muzea Mercedesu, jehož report byste si neměli nechat ujít. Ale nyní již na cestu, zbytek si řekneme za jízdy.

Je něco po šesté hodině ranní, Praha je ještě zahalena tmou a provoz se teprve pomalu probírá do nového dne plného loudavých kolon, takže po Jižní spojce a přes Barranďák doslova prosvištím, pak se napojím na Pražský okruh a po D5 vystřelím po ose Plzeň-Rozvadov-Norimberk až do Stuttgartu. Hned po najetí na dálnici GLC prokáže své předpoklady – protáhne si svaly, zdvořile si odkašle a uvelebí se na 1 600 otáčkách při tachometrových 130 km/h (na devátý stupeň automatické převodovky), které dokáže držet prakticky celý den bez jakýchkoliv známek únavy.

Motor si pod kapotou jen tiše ševelí, klid na palubě neruší ani aerodynamický hluk nebo valení pneumatik, houpavý vzduchový podvozek AIRMATIC si po asfaltu jen tiše pluje a já se můžu za volantem pohodlně rozvalit, pustit si audioknihu a relaxovat. Zapnul jsem totiž adaptivní tempomat s vedením jízdy v pruhu, takže si můžu dovolit i malé nesoustředění. Třeba při obdivování jemného koženého čalounění volantu i sedaček, krásného náladového osvětlení kabiny nebo propracovaných ozdobných hliníkových mřížek reproduktorů hi-fi Burmester.

Ale na to, abych se plně ponořil do možností nejnovější generace infotainmentu MBUX s 12“ dotykovým displejem (doplňující další 12“ displej palubních přístrojů s možností rozšíření o barevný průhledový displej), bych měl raději zastavit. On vlastně celý systém není tak komplikovaný, ale zpočátku vyžaduje velkou pozornost se v něm zorientovat a naučit se ho ovládat – kromě dotyku můžete totiž používat i haptické plošky na volantu nebo hlas. Jakmile se s ním ale skamarádíte, objevíte v něm velmi schopného a spolehlivého společníka na cestách.

A hele, už jsme v Německu, ta cesta s GLC vážně příjemně ubíhá. A na Autobahnu ještě můžu zvýšit tempo, jenže ani to ho nerozhodí – 145 km/h odpovídá pořád nějakým 1 900 otáčkám a ani rychlost přes 160 km/h pro něj nepředstavuje nic náročného, pořád se tváří sebejistě, jako by se pro tento účel narodil. Což je u německých aut ve většině případů vlastně pravda. Z nádrže si tou dobou bere nějakých osm litrů, ale když zase zvolním, spotřeba padá k sedmi a s úseky okresek před Stuttgartem dokonce až k šesti (a umí to dokonce i pod šest!).

Dvoulitrový čtyřválcový nafťák byl úsporný už sám o sobě, v nejnovější generaci GLC mu však k ještě větší efektivitě pomáhá 48V mild-hybridní ústrojí. To průběžně sbírá kinetickou energii a využívá ji na pohon palubních systémů (proto často při plachtění dokáže zhasnout motor – všimnete si jen při pohledu na otáčkoměr na nule, protože restart je rychlý a naprosto tichý) nebo jako pomoc při akceleraci. Pokud byste si elektrické jízdy chtěli užívat víc, v nabídce jsou také plug-in hybridní jednotky s elektrickým dojezdem až 130 km spojené s buď benzinovým, nebo dieselovým motorem.

A už jsme ve Stuttgartu, navigace s fotografickými mapami mě dovedla přesně do cíle a líbí se mi, jak přehledně ukazovala jízdní pruhy a přesné odbočky díky rozšířené realitě, abych se po cestě neztratil. Teď ještě domanévruji v podzemních garážích – tady nejvíc vynikne další novinka v podobě aktivního natáčení zadní nápravy, které dělá GLC mnohem obratnějším, než jak byste při pohledu na něj zvenku hádali – zaparkuji a utíkám na prohlídku muzea. Můžete jít se mnou, nebo si zatím skočte udělat kafe, za pár hodin budu zpátky.

Ještě jste tady? Výborně, tak jedeme zpátky. Čeká nás dalších 500 kilometrů dálnic – tentokrát vlastně ještě o trochu víc, protože směrem na Norimberk se odpoledne vytvořila poctivá „Stau“, která by mě stála hodinu života, proto mi navigace s online daty o dopravě nabídla sice delší, ale o půl hodiny rychlejší variantu přes Würzburg. Děkuju!

Tak co bych vám mohl ještě říct o novém Mercedesu GLC? Měli byste vědět třeba to, že oproti první generaci o 6 cm povyrostl, což poznáte na místě pro kolena vzadu a také na kufru, který se nafoukl o 70 litrů. Ti zkušenější si rovněž všimnou mírně oblejších tvarů s lepší aerodynamickou účinností (další důvod pro úspornější provoz). Kabina je pak nejen materiálově propracovanější, ale přináší i spoustu nové techniky podporující bezpečnost a komfort na palubě.

Akorát to nejsou ty haptické plošky na volantu, které jsou při používání spíš otravné – zvlášť při změně hlasitosti, již lze ovládat jen nepřesnými slidery. Ostatně ovladačů je na volantu také až dost, vždyť na ně spotřebovali hned čtyři ramena. A rovněž mě trochu štve, že GLC vám na dálnici při zapnutém tempomatu sice pomůže bezpečně přejet z pruhu do pruhu, ale musíte se přesně trefit do správného prstokladu (nejdřív blinkr, pak jemně naznačit volantem, aby se systém aktivoval, a pak dokončit manévr), což se podaří přibližně tak v polovině případů.

Jenže to je zároveň všechno, co můžu GLC vytknout – zbytek je prvotřídní kvalita, kterou by u Mercedesu mohli klidně vyučovat! Strašně se mi líbí výdechy klimatizace nebo zakomponování velkého tabletu do palubní desky, ambientní osvětlení dělá za tmy opravdu velkou parádu a dodává interiéru ještě hodnotnější dojem. Skvělá je přední kamera poskytující v křižovatce lepší výhled na semafor, hodí se i upozornění na značku STOP, přechod pro chodce a další věci nebo třeba varování na výmoly na silnici (fungující na bázi Car-to-X komunikace). V noci jsem také hodně ocenil LED světlomety s matrixovou funkcí (vážně neoslňují), a dokonce i digitální projekcí, která upozorňuje na nebezpečí nebo komunikuje s okolím.

Ale nejvíc se mi líbilo, jak GLC jezdí. Té techniky je možná až moc (respektive vyžaduje čas, abyste ji plně vstřebali a z žasnoucího objevitele se stali obyčejnými uživateli), ale samotný jízdní a řidičský zážitek je ryzí a ničím nerušený – neuvěřitelně pohodlný podvozek vyhlazující povrch, přirozené řízení, k tomu silný, ale přitom tichý, kultivovaný a úsporný čtyřválec (část zákazníků šestiválce obrečí, ale když je „čtyřhrnek“ takhle dobrý, asi to přežijí).

Jasně, za vším je zase ta zpropadená moderní technika, ale tady funguje tak nenuceně, že si jí ani nevšimnete. Pořád je to ten pravý pohodlný, uvolněný Mercedes, jenž vám dopřeje za volantem správný relax a doveze vás bezpečně do cíle v pohodlí, které byste nejspíš čekali o nějakou tu třídu výš. A hele, je devět večer a já jsem už zpátky v Praze, to je ideální načasování. Přiznávám, jsem unavený, ale rozhodně ne tak zničený, jak bych po celodenním cestování a toulání po muzeu měl být. Cesta zpátky mi utekla i proto, že mi ji GLC tak ulehčilo a zpříjemnilo. Je to vážně auto, které si libuje v dalekých cestách. Zkuste si to sami – zapíchněte prst do mapy a vyrazte na cestu! Třeba do Stuttgartu do muzea Mercedesu, tenhle výlet můžu jen a jen doporučit.

Základní cena Mercedesu GLC 220d 4MATIC činí 1 462 890 Kč, náročnější zákazníci si mohou připlatit za silnější GLC 300d 4MATIC (269 koní a 550 Nm) s cenovkou 1 771 440 Kč.