Tatra kolem světa se vrací!

Máme vyzkoušeno, že články o škodovkách, jawách a dalších českých produktech spolehlivě strhnou denní počítadla. V diskuzích pod nimi se najde pár rozumných názorů či vzpomínek, z většiny příspěvků je ale jednomu smutno. V případě článku Tatra kolem světa: Velkolepý projekt s hořkým koncem, to ale bylo jiné. Téměř všichni vzpomínali, s jakým nadšením hltali každou zmínku o téhle výpravě, jak sledovali jejich dobrodružství a samozřejmě, že nemohly chybět vzpomínky na plakáty nad postelí a na ty plechové modýlky. A právě přesně tyto čtyři věci, tedy dobrodružství, vzpomínky, plakát a model, jsou společné i Petra Holečka a Marka Havlíčka, dvě nejdůležitější postavy ve znovuvzkříšeném projektu.

Když jsem se s prvním z nich setkal, nevěděl jsem toho o moc víc, než že se někdo pokouší celou expedici zopakovat. Teď už vím, že ji ti dva zopakují. Už dlouho jsem se nesetkal s takovým elánem, tahem na branku a s jasnou vizí. Dva roky příprav, ale hlavně nesmírná spousta zkušeností. Když vše půjde podle plánu, vyrazí do světa příští rok v únoru!

Petr Holeček je chlápek, který odjel do Angoly učit místní, jak správně na zemědělství, konkrétně na zemědělskou mechanizaci a agrometeorologii. Ale když jeden místní zjistil, že je z „Czechoslovakia“, okamžitě ho zajímalo, jestli by uměl sehnat díl na traktor Zetor, který sice vrčí, ale nejede. Uměl. Z Česka přišel balík, pak druhý a nakonec celý kontejner dílů. Ale nejen na Zetory, ale i na Tatry. „Během dvanácti let jsem se stal v Angole automechanikem a dodavatelem dílů i celých tatrovek. Sám jsem s nimi najezdil pár stovek tisíc kilometrů a za tu dobu jsem se setkal se spoustou technických problémů, které jsem musel vyřešit selským rozumem, kladivem, izolepou a s minimem nářadí. Ještě víc pro mě ale znamenalo poznat úplně jiný lidský svět, mezilidskou komunikaci v mimoevropské kultuře,“ říká sám o sobě Petr Holeček.

Druhý z dvojice, Marek Havlíček, není ani učitel ani opravář. Kdyby měl vizitku, měl by na ní nejspíš napsáno: Profesionální dobrodruh. V letech 2016-2018 objel v expediční dodávce celý svět, v letech 2008-2010 objel jako první Čech celou Afriku a celkem má po světě najeto víc než 400 tisíc kilometrů. Kdekoliv, kdykoliv, v autě i na motorce. „Některá dobrodružství byla divoká, jiná povznášející, ale vždy to byla zkušenost,“ vzpomíná na svoje cestování. „Jestli mě něco naučila, pak postarat se o sebe, o ostatní i o techniku, a to za všech okolností a ve všech situacích.“

Nemůžete se tedy divit, že když se tihle dva podruhé setkali (poprvé to bylo právě v Angole, když tam jeden dělal učitele a automechanika a druhý náhodou zrovna projížděl), že si náramně rozuměli.

„Teď jsme o pár let starší a máme těch zkušeností ještě víc, ale to nadšení máme v sobě pořád. A nápad vzkřísit projekt Tatry kolem světa je dál, než by se mohlo zdát,“ vypráví Petr Holeček. „Máme auto, začali jsme stavět obytnou nástavbu, obcházíme partnery a na hithitu jsme rozjeli velkou akci, kde sháníme peníze na stavbu našeho domu na kolečkách.“

Ale nenabízí jen trička, pohledy nebo modýlek. Nabízí dokonce možnost se celé expedice zúčastnit! Plán je takový, že by se tohoto velkého dobrodružství mělo zúčastnit na 600 lidí, kteří by stálou posádku doplňovali v různých úsecích expedice. „Aktuálně máme vypsáno dvanáct úseků, od Kyrgyzstánu až po Mongolsko, z toho už je zhruba polovina vyprodaná, ale nabízíme i možnost absolvovat celou expedici!“

Nyní mají vybrány asi dvě třetiny peněz a doufají, že dorazí i ten zbytek. „Tyhle peníze nejsou v žádném případě rozhodující, ale jsou důležité,“ objasňuje Petr Holeček. „Rozhodnou o tom, jak bude nástavba vybavená a jaký komfort a vymoženosti nabídne. Auto jsme totiž pořídili už dávno a se zbytkem bychom rádi oslovili sponzory.“

Když ti dva vybírali auto, se kterým pojedou, měli jasno jen o jedné věci, a sice, že jím bude opět Tatra. Obešli lidi, kteří stavěli dakarské speciály, radili se s odborníky a v kopřivnickém muzeu prolezli původní speciál, který tam stojí. „Měli jsme chvíli chuť jet to zase v něm, ale rychle jsme tu myšlenku zavrhli,“ přiznává Petr Holeček. „Ať zůstane na svém místě, museli bychom ho předělat a spoustu věcí upravit, tohle by prostě byla slepá ulička.“

A tak, po měsících vybírání, po nekonečném uvažování, kdy bylo jasné, že to musí být osmiválec s jedním turbem, vzduchovým podvozkem a převodovkou želva zajíc, došlo na souboj, jestli zvolit 4 x 4 nebo raději 6 x 6. „Obojí má svoje výhody i nevýhody. Nakonec jsme se ale rozhodli pro jednodušší, ale i levnější řešení – šestikolka má vyšší spotřebu paliva, je náročnější na pneumatiky a taky se za ni platí víc na trajektech nebo na dálnicích… Ten rozdíl by byl nakonec kolem tří milionů korun, a to už je příliš,“ vypočítává Petr Holeček.

Roli hrálo i to, že o jednom autě s minimálním nájezdem věděli. „Přesné označení vozu je T815-21ER45 17 230 4×4.1/55T, kdyby to někoho zajímalo, jde o původně vojenský speciál vyrobený pro pouštní podmínky v Iráku. Má výkon 320 koní, točivý moment je 1 300 Nm, maximální rychlost je 110 km/h a brodivost je 1,2 metru.“

Je nasnadě, že se oba dobrodruzi vypravili na jednání i do Tatrovky. Ačkoliv všechno napřed vypadalo naprosto fantasticky a měli slíbenou tovární podporu, a hlavně nové auto, nakonec je všechno trochu jinak. „Původně jsme se bavili i o celém autě a velké podpoře, ale nakonec Tatra Trucks a. s. je oficiálním partnerem projektu, medializuje ho a poskytuje některé předměty na naši reklamní kampaň. A my jsme se vrátili k našemu autu, které jsme ještě předtím koupili ze svých vlastních zdrojů,“ krčí oba smířlivě rameny.

Nástavba, která vznikne na prodlouženém podvozku, bude z větší části vycházet z expedičního speciálu první výpravy, ale bude uzpůsobena pro pobyt více lidí. „Tohle všechno je v řešení, záleží na penězích, které vybereme. Na cestu jako takovou ale prostředky máme, hithit je jen jeden ze způsobů, jak o sobě dát vědět,“ vysvětluje Petr Holeček

První etapa je naplánována na devět měsíců, vede přes dvaadvacet zemí a její délka je 70 tisíc kilometrů. Z Prahy na jih Evropy a následně dlouhá cesta přes země bývalého Sovětského svazu až do Vladivostoku.

„První část expedice je jasně daná, zbytek má nahozené rysy a bude se upravovat podle aktuální bezpečnostní a politické situace, přece jen tohle není výlet pouze o nás dvou, ale i o lidech, kteří pojedou s námi,“ nastiňuje Petr Holeček. „Plán je ale takový, že z Vladivostoku pošleme auto do Jižní Ameriky, kde začne dlouhá cesta od jižního cípu Ameriky až po ten severní. No, a následně přijde Afrika…“

Trasa expedice povede z části po cestách, které si Marek Havlíček už takzvaně osahal, některé úseky trasy pak úmyslně kopírují cestu první Tatry kolem světa. „Ta Austrálii sice nevynechala, ale za těch třicet let se asi spousta věcí změnila, a hlavně vzhledem k tomu, jak přísnou karanténu Austrálie má, tak my tenhle světadíl vynecháváme. Dohromady předpokládáme, že ujedeme víc než 270 tisíc kilometrů.“

Cílem expedice je ukázat svět všem lidem z Česka i Slovenska. V samotném autě se sveze asi 600 dobrodruhů, kteří se přihlásili právě přes hithit, nebo jsou z řad sponzorů. Kromě posádky tak Tatra poveze dvanáct pasažérů. Stálou posádku bude tvořit Marek Havlíček a Petr Holeček, které budou doplňovat kameramani, fotografové a novináři.

„To, že budeme aktivní na sociálních sítích, je jasné, je to nejrychlejší komunikační kanál. Ale budeme i točit reportáže a zatím jednáme, co se s nasbíraným materiálem bude dít dál,“ přiznává Petr Holeček. „Je to neziskový a nekomerční projekt, náš rozpočet se pohybuje od devatenácti do pětadvaceti milionů, a předpokládáme, že podobně jako první expedice, tak i my pojedeme nějaké tři roky, včetně plánovaných zastávek.“

Jak už zaznělo, pevně daná je první asijská etapa, zbytek má jasné kontury. A podobné je to i s dalšími věcmi – oba organizátoři i aktéři moc dobře vědí, že podobné věci se do detailu naplánovat nedají. „Zažil jsem to na svých cestách mockrát: máte skvělý plán a najednou se stane něco, co vám ho úplně změní,“ směje se Marek Havlíček. „Důležité je, že máme start, cíl a jasnou myšlenku. Zbytek už nějak zvládneme.“

Stejně jako já a nejspíš i mnozí z vás, i Marek Havlíček a Petr Holeček měli doma plechový model Tatry kolem světa a plakát v dětském pokojíku. Právě tohle dobrodružství, stejně jako Rallye Dakar, v nich kdysi zasadilo semínko touhy cestovat a objevovat. Nezbývá tedy, než držet palce!