Hlavní obsah

Svatý grál - jaké auto si mám koupit za 200 tisíc?

Foto: Renault

Společně s Integrou Type-R jedna z předokolek, co bych zaparkoval v garáži

18. 7. 2018

Hledání svatého grálu aneb chci si koupit sportovní auto a mám 200 tisíc. Co mi poradíš? Skoncujme jednou provždy s otázkou, která vás zajímá nejvíc. Nebo alespoň na rok, za tu dobu se nic nezmění. Věřte mi. A berte to, prosím, jako hromadnou odpověď.

Článek

Když jsem si zakládal facebookový profil Jan Červenka - novinář, tak trochu jsem tušil, že se to na mě bude občas valit. Jaké auto… Co si myslíte… Rád bych si pořídil… Jenže jedna otázka zaznívá pekelně často: Jaké sportovní auto si mám koupit? A po obligátním dotazu na cenu se dozvím druhou půlku dotazu: Mám na to 200 tisíc.

Zdánlivě není jednoduché najít odpověď. Toho člověka jste nikdy neviděli, nevíte, jestli řídí skvěle, průměrně, nebo je to žena, případně jaké jsou jeho představy o sportovním autě. Turbodiesel s mocným zátahem ve středních otáčkách, něco bez střechy, nebo snad hledá točivý motor? Kam bude jezdit do servisu? A stačí mu dvě místa, nebo potřebuje minimálně čtyři a velký kufr jako bonus? Obvykle tedy následuje celá hromada dalších dotazů a víceméně vzájemně se vylučujících odpovědí. Ve finále zjistíte, že jste tím strávili tak hodinku a že vás čeká další kolo, kdy vám dotyčný hodlá posílat všechny možné odkazy na inzeráty, abyste mu se stoprocentní jistotou řekli, jestli toto konkrétní auto ano, či ne. A pointa?  Po měsíci se dotyčný připomene s dotazem typu „Dá se sehnat caterham za 200 tisíc?“, aby vám za další měsíc napsal, že všechno je jinak a že bude muset ještě chvíli šetřit. Než bych tedy podobné dotazy zodpovídal stále dokola, píšu tento blog…

Více či méně zaslepení fanoušci celosvětově oblíbené Mazdy MX-5 s oblibou používají okřídlené rčení, že Miata je odpověď na všechno a já jim samozřejmě dávám za pravdu. Částečně. Má pohon zadních kol, nízký posez, dvě sedačky a dá se na ni koupit tolik tuningových dílů, že v Pandoře mohou jen závidět. Že jí chybí výkon a tuhost karoserie, se dá maskovat tak, že výkon není všechno a že alespoň dobře cítíte, jak pod vámi auto pracuje. Nic proti gustu, taky jsem ji chvíli chtěl a pořád se mi líbí, ale trošku mně vadí ta masovost. Tím jinak nenarážím na fakt, že ji má hned několik českých motoristických novinářů. Ano, Honza Koubek taky.

Foto: Mazda

Mazda MX-5 jako odpověď na všechno

Dalším autem, které může jednoho napadnout (a vždycky napadne), je BMW. Skvělá volba. Silný benzínový šestiválec, pohon zadních kol a s trochou štěstí samosvor už ze série. Bohužel, tenhle nápad a nadšení z řízení sdílelo už několik lidí před vámi a sehnat pěkné trojkové kupé generace E36, případně E46 s nejsilnějším šestiválcem je stejně obtížné, jako vyplnit daňové přiznání. Umí to všichni, ale nikdo pořádně. Většina z nich jsou pasti, kterých se majitelé zbavují jen proto, aby nadále nezvětšovali svoje dluhy, nebo byla dlouhodobě odstavená a nyní se prodávají se zlověstným označením „projekt“. Neříkám, že zrovna vy nebudete mít štěstí, ale tohle je moje zkušenost.

Najít pěkné BMW 3 E46 Coupé je téměř nadlidský úkol

Než se dostanu ke svému favoritovi, vězte, že jsem záměrně vybral dvě auta, která jsou nejvíc profláklá, protože bude nejsnazší je udržet při životě. Za 200 tisíc se dá koupit i něco exotického, ale budete mít problémy s náhradními díly nebo s nalezením šikovného mechanika, nespíš však s obojím. A jedno si zapište za uši - u sportovního auta s touto cenovkou je servis důležitější položkou než cena pneumatik nebo spotřeba paliva.

No a na závěr tedy vůz, který se dá nazývat sportovním a který bych si za 200 tisíc koupil já. Má sice pohon předních kol, ale skvělý podvozek vám to kompenzuje. Jeho dvoulitrový motor je točivý a má charakter. Výkon 200 koní, no dobře, je to 197 koní přesně, dost na to, abyste s ním byli rychlí na okresce i závodním okruhu, ale zároveň se nemusí vaše maminka, manželka, přítelkyně bát, že se zabijete o první švestku. A charakteru má na rozdávání, stejně jako za ním stojí poměrně zajímavá historie. Ano, řeč je o posledním Renaultu Clio Sport s atmosférickým dvoulitrem. Tohle auto bych si klidně zaparkoval do své garáže, stejně jako jeho předchůdce. Sportovní modely Renaultu navrhují úplně jiní lidé než ty běžné a na těch autech je to znát. I Clio Sport sice trpí syndromem nepřirozeného naklonění volantu, ale i tak je radost ho řídit. Zkoušel jsem ho na oblíbených okreskách, byl jsem s ním v Alpách a řídil jsem ho i na Nordschleife a jeho nadšení je přímo nakažlivé. Abyste v něm byli rychlí, musíte se snažit.  Hodně vás naučí o řízení jako takovém. Můžete ho vyždímat jako mokrý hadr, ale nebudete mít pocit, že vás chce zabít. A určitě v něm budete mít pusu od ucha k uchu, což je podle mého názoru podstatně důležitější věc, než je hodnota zrychlení z nuly na sto.

A abych měl i nějakou pointu na konec… Pokud prodáváte Renault Clio Sport, pošlete mi, prosím, deset procent provize z prodeje. Právě teď totiž stoupla jeho cena. A to je dobře, tohle auto je totiž neprávem opomíjené.

autowebAUTOWEBaUtOwEb

Reklama