Hlavní obsah

Správné nastavení opěrky vás v případě nehody může zachránit

Foto: Shutterstock
21. 8. 2019

Zdánlivě malá nehoda, ťuknutí. Pomačkané plechy, nikomu se nic nestalo, zaplaťpánbu. Ačkoliv to tak na první pohled vypadá, nemusí to být pravda. I při nehodách v malých rychlostech může dojít k nepříjemnému poranění krční páteře zvanému opěrkový syndrom. Účastníka nehody netrápí hned bezprostředně, ale může způsobit nemalé potíže v budoucnu.

Článek

Pojišťovny moc dobře vědí, o čem je řeč. Ačkoliv škody na nabouraných vozech mohou být jen v řádech tisíců, následné léčebné výlohy se mohou vyšplhat až do milionů korun. A může za to opěrkový syndrom – zdravotní komplikace, o které se u nás příliš nemluví, ale může postihnout takřka kohokoliv.

Švihnutí bičem

Opěrkový syndrom, anglicky tzv. whiplash trauma, vzniká při nárazu a dokáže člověku pěkně zavařit. „Páteř se vlivem nárazu patologicky předkloní a zakloní, dojde tam k mikrotrhlinkám a k prodloužení míchy až o několik milimetrů,” vysvětluje zjednodušeně docent Aleš Hahn, který se opěrkovým syndromem a jeho léčbou zabývá. Anglický název poranění (whiplash) odkazuje na švihnutí bičem, kterému se pohyb hlavy během nehody podobá.

Úskalím je, že účastník nehody nemusí o problému zpočátku ani vědět, nic ho bezprostředně po nehodě nebolí a problémy se dostaví až s odstupem několika měsíců. Mezi nejčastější příznaky opěrkového syndromu patří bolesti hlavy, mravenčení a bolesti v končetinách, poruchy spánku, závratě, ušní šelesty, poruchy polykání, ale i poruchy pozornosti nebo deprese. To všechno zásadně ovlivňuje kvalitu života, a pokud se problémy zavčas neřeší, může jít i o doživotní následky. „Někteří končí s invalidním důchodem. Lehčí případy za mnou přijdou do ordinace o holi, ty těžší případy přijedou na invalidním vozíku,” shrnuje Aleš Hahn.

Jste simulant

Klíčovým problémem opěrkového syndromu je jeho diagnostika. Klasické zobrazovací metody, jako je rentgen nebo CT, ho totiž neodhalí. Lékař vás tak vyšetří, nic neodhalí a pošle vás domů. Vy se ale kvůli výše zmíněným obtížím vrátíte a nezřídkakdy jste pak označeni za simulanta či hypochondra. „Pokud jste neměl nic zlomeného, tak je neurologický nález negativní a lékař vám řekne, že vám nic není,” vysvětluje úskalí opěrkového syndromu Aleš Hahn.

Dlouhodobé zdravotní potíže, které vám nikdo nevěří, jsou velmi náročné i na psychiku. Takový ušní šelest už dohnal nemálo lidí k sebevraždě. Z tohoto pohledu je pak opěrkový syndrom velice nebezpečný. Přitom se dá léčit, pokud ho včas diagnostikujete.

Hlavně přijít včas

K diagnostice opěrkového syndromu zatím existuje jen jeden jediný přístroj. Jmenuje se Tetrax a vynalezl ho Izraelec českého původu Reuven Kohen-Raz, který z Čech utekl do Izraele před Hitlerem. V Česku jsou bohužel zatím jen dva kusy tohoto vysoce senzitivního přístroje – jeden najdete v ordinaci docenta Hahna a druhý v pražské Thomayerově nemocnici. Během vyšetření je pacient vyšetřován v osmi různých polohách a zkoumá se jeho stabilita a rovnováha.

Foto: Jakub Deml

Docent Aleš Hahn je u nás největším odborníkem přes tzv. opěrkový syndrom

Důležité je přijít včas. Vlastně je lepší nečekat na výše popsané příznaky a nechat se po nehodě vyšetřit preventivně. Pokud se totiž začne s léčbou krátce po nehodě, nehrozí trvalé následky, anebo jsou jen minimální. „Není na tom nic špatného se přijít po nehodě ujistit, že jsem v pořádku,” říká Aleš Hahn.

V první fázi léčby je důležité mít krk v klidu a zafixovaný, dostanete tedy na krk límec. „Kdybyste začali hned rehabilitovat, tak by to bylo kontraproduktivní,” varuje docent Hahn a dodává, že doba fixace by ale neměla přesáhnout tři týdny. Po této době je třeba začít s cílenou a opatrnou rehabilitací za současného podávání neuroprotektivních léků, které podporují reparaci nervové tkáně. Taková rehabilitace většinou trvá dva až tři měsíce, výjimečně i půl roku.

Nastavení sedadel a opěrky je základ

Předejít potížím se dá správným nastavením sedadla a hlavové opěrky v autě. Ačkoliv má řada řidičů svůj svébytný posez, je důležité (posté) zopakovat, že za volantem se zkrátka neleží. Opěradlo sedadla by mělo být téměř vzpřímené a vrchol opěrky by měl být na úrovni temene hlavy. Týl hlavy řidiče by pak od opěrky neměl být dál než 5 až 10 cm. „Když je to víc, tak než opěrka vykoná při nehodě svoji funkci, hlava urazí příliš dlouhou dráhu a opěrka ji pak ještě nakopne,” vysvětluje Aleš Hahn.

Minimalizovat riziko zranění jde podle Aleše Hahna také správnou reakcí, pokud stihneme předem vyhodnotit, že ke střetu dojde: „Když vidíte například ve zpětném zrcátku, že se na vás řítí vůz, který to již nemá šanci dobrzdit, tak předkloňte hlavu a zapasujte se co nejvíc do opěrky,” radí zkušený odborník a dodává, že některé automobilky vybavují své vozy aktivními opěrkami, které se v případě nehody vystřelí vpřed a riziko zranění tak snižují.

K opěrkovému syndromu můžete kromě autonehody přijít i při sportu nebo při jakémkoli pádu, třeba na schodech. Zhruba ze 75 % případů je ale na vině právě dopravní nehoda, a to včetně těch v malých rychlostech. K poškození krční páteře totiž může dojít i při nárazu v rychlosti kolem 20 nebo 30 km/h. Ze sportů jsou pak podle docenta Hahna rizikové především lyžování, snowboarding, lední hokej nebo míčové hry.

Rady na závěr máme dvě. Zaprvé mějte v autě správně nastavené sedadlo a opěrku hlavy. A zadruhé se nebojte navštívit odborníka v případě, že jste prodělali byť i jen banální dopravní nehodu a nic vás nebolí. Pomocí přístroje Tetrax se může přítomnost opěrkového syndromu zavčas zjistit, a pokud zahájíte léčbu včas, následky mohou být minimalizovány nebo i zcela eliminovány.

autowebAUTOWEBaUtOwEb