Hlavní obsah

Vracíme lesk zašlému autu: Renovace laku je účinná, ale taky složitá a časově náročná

Foto: Lukáš Volšický

Podívejte se na umyté auto na slunci. Pěkně k němu přistupte a zahleďte se zblízka do laku. Vnímáte ten hluboký lesk a svůj vlastní nezčeřený obraz? Ne? Že váš lak vypadá, jak kdyby ho někdo hobloval v kruzích drátěnkou? Tak to není nic nového. Zašlých a bez pořádného lesku je totiž velká spousta aut. Existuje ovšem způsob, jak navrátit laku jeho (doslova) zašlou slávu.

Článek

Už před pár týdny jsem ve článku o opravách karoserie metodou PDR odstartoval projekt, jak udělat z celkem hezkého, ale tak trochu zanedbaného auta – prostě z toho auta, které je „z pěti metrů OK“ – auto vyloženě pěkné. Tak pěkné, aby se o něm dalo říct, že je „leštěnka“. A právě o leštění, potažmo rozlešťování, to tentokrát bude.

Opět si vezmeme do parády redakční BMW. Auto hezké, o jehož laku by se dalo říci, že je bez škrábance. Tedy pokud bychom brali v potaz jen ty opravdu pořádné škrábance, co jdou až na plech. Těch vlasových škrábanců je totiž auto doslova plné. Stačí se podívat proti slunci nebo si posvítit silným světlem a lak začne před očima kreslit takzvané hologramy.

Foto: Lukáš Volšický

Přestože je auto bílé, a bílá v tomto ohledu odpustí úplně nejvíc, je poškrábání vidět extrémně

Foto: Renove Cars

Ještě víc je pak poškrábání vidět na různých lištách a dekorech

Je poměrně evidentní, že auto nikdy nevidělo ruční mytí a prakticky po celou dobu dostával lak zabrat kartáči automatické myčky, které ho drhnuly „do bezvědomí“. A pochopitelně bez toho, aby jej alespoň částečně chránil vosk. I když je stav skutečně mizerný a lak je zašlý a plný vlasových škrábanců, které před očima tvoří právě ony hologramy, žádný z těchto škrábanců nejde skutečně hluboko, reálně se nachází jen v prvních pár mikronech bezbarvé (tedy nejsilnější) vrstvy laku. Nicméně nic není ztraceno – je čas na renovaci nebo chcete-li „rozleštění“ laku!

Je laku dostatek? A není ho naopak příliš?

„Ještě než se pustíme do samotného leštění, je potřeba udělat a zjistit pár věcí. Tak zaprvé, leštění je v principu broušení, takže při něm odebíráme materiál – v tomto případě vrchní vrstvu laku. Je tedy potřeba změřit kolik, a jestli vůbec, můžeme z laku ubírat.“ říká Vladimír Poláček z dílny Renove Cars, se kterou na projektu spolupracujeme. Ke změření slouží měřič laku, jehož sonda se přiloží na lakovaný povrch, a která měří v mikronech svou reálnou vzdálenost od povrchu plechu.

Originální laky mohou mít prakticky cokoliv do nějakých 200 μm, zpravidla se objevují hodnoty mezi 110 – 170 μm, i když třeba japonská Mazda je známá svými extrémně tenkými laky pod 100 μm. Cokoliv nad zhruba 250 μm značí, že byl povrch v minulosti přelakován, hodně tady záleží na kvalitě lakování. Jakmile se na displeji měřicího přístroje začnou objevovat hodnoty přes 500 μm, je pod lakem i karosářský tmel. Mimochodem síla laku sama o sobě je moc pěkné téma a její měřič je perfektní nástroj při nákupu ojetiny. Právě takové měření, zejména na sloupcích a dalších nosných částech karoserie, pak umí odhalit nemilou pravdu o čerstvě zakoupené ojetině, která podle prodejce nikdy neměla být bouraná… Ale o tom podrobněji třeba někdy příště.

Foto: Lukáš Volšický

Vzorový čtrnáct let starý bavorák prošel měřením laku na výbornou. Je vlastně až pozoruhodné, že je na celém autě lakovaná v minulosti pouze kapota s nárazníkem a vrchní část zadního víka kufru. Žádný z dalších ukazatelů ale neukazuje na to, že by se na některém z konců auta odehrála nehoda významnějšího rozsahu – konkrétně přední část auta se běžně lakuje i kvůli „osekání“ od kamínků od vpředu jedoucích aut

Při přípravách na leštění laku nám jde však primárně o to, aby vrstva laku nebyla naopak příliš malá. Lak totiž postupně „vyšisovává“ a vrstva ubývá. Pokud má starší auto originální lak, a stálo často venku například v jižních zemích, kde slunce v létě více pálí, může typicky na střeše, která je slunečnímu svitu nejvíce exponovaná, vrstva laku „zhubnout“ natolik, že by při strojním leštění hrozilo probroušení vrchní bezbarvé vrstvy.

Ne pouze umýt, ale skutečně očistit

Můžeme se tedy pustit do další fáze příprav, a tou je velmi důkladná očista. A tady mám na mysli skutečně nefalšovanou očistu.

Foto: Lukáš Volšický

Důkladné umytí sice zbaví auto nečistot, ale v laku zůstanou částečky polétavé rzi, prachu z brzdových destiček a asfaltu. Stačí po lakovaných dílech přejet holou rukou a lak působí, jako by na něm všude byly drobné „otřepy“

Foto: Lukáš Volšický

Pod držákem SPZ se drží velká spousta nečistot, při běžném provozu moc není jak tahle místa vyčistit. I tady se ale bude leštit, takže SPZ musí dolů. Podle potřeby se pak demontují i různé mřížky, znaky, kliky a další komponenty

Foto: Lukáš Volšický

Umyté auto se postříká chemickou dekontaminací. Stačí malá chvilka a celé auto zfialoví. To jsou mikročástice reagující s chemií, které se rozpouští a opouští lak

Foto: Lukáš Volšický

Následuje opětovný oplach a mytí. V jedné ruce houba, druhá ruka přejíždí po karoserii a pohmatem ověřuje, zda někde v laku něco nezůstalo

Chemická dekontaminace stačí na většinu karoserie, ale zejména spodní část dveří, prahy a prostor kolem kol jsou exponovanější. Zde musí přijít na řadu mechanická dekontaminace a takzvaný „clay“.

Foto: Lukáš Volšický

Clay je čisticí hmota podobná modelíně, kterou se přejíždí po laku. Do claye se tak z povrchu laku zachytávají mikročástice

Foto: Lukáš Volšický

Dekontaminace je znát na dotek, jedno přejetí rukou po laku odhalí, že je lak najednou absolutně hladký

„Kdybychom začali s leštěním laku před jeho důslednou dekontaminací, ostré částečky by akorát trhaly pěnové povrchy lešticích kotoučů, vázly v nich a způsobovaly další škrábance v průběhu leštění,“ doplňuje problematiku Poláček z dílny Renove Cars.

Čas na vlastní leštění

Teprve když je karoserie dokonale čistá, dekontaminovaná a suchá, můžeme přejít k samotnému leštění. V závislosti na tom, jak zašlý a poškrábaný je lak ve výchozím stavu, volíme v jednotlivých fázích hrubosti lešticích past, ale taky tuhost lešticího kotouče a dokonce i typ elektrické leštičky – používají se klasické rotační nebo orbitální.

Foto: Lukáš Volšický

Při leštění postupujeme systematicky, karoserii si maskovací páskou dělíme na menší „sektory“ a postupujeme kousek po kousku, fázi za fází

Foto: Lukáš Volšický

Po hrubších pastách následují ty jemnější, finišuje se orbitální leštičkou a leštěnkou

Foto: Lukáš Volšický

Po odstranění maskovací pásky je vidět obrovský skokový rozdíl v tom, co je v laku vidět proti světlu. Kruhové hologramy definitivně zmizely

Foto: Lukáš Volšický

Celé auto se po rozleštění najednou leskne úplně jinak, hluboce a nevrhá matné odlesky

Leštění dílů s velkou pravidelnou plochou, jako je třeba kapota nebo blatníky, samozřejmě není takový problém. Leští se ale i lišty, křivky nárazníků nebo třeba vnitřní prostor klik dveří, kde se objevují škrábance od nehtů. Do takových míst se musí buď ručně, nebo speciálními kuželovými nástavci na leštičku.

Foto: Lukáš Volšický

Lišta, která je o několik obrázků výše, je najednou k nepoznání

Foto: Lukáš Volšický

Samozřejmě že se proti světlu ještě škrábance najdou – jsou sice pořád jen vlasové, ale dost hluboké na to, aby je standardní leštění nerozleštilo

„Abychom se zbavili i hlubších škrábanců, museli bychom mnohem hlouběji. V takovém případě se musí lak nejprve kompletně zbrousit, čímž se celé auto zmatní, a pak se teprve znovu rozleští,“ doplňuje jeden z techniků dílny Renove Cars. Taková metoda je však mnohem invazivnější a znamená, že se z vrchní krycí vrstvy sejme mnohem více. Lak se celkově o hodně ztenčí a na případné další leštění, například při opravách škrábanců, už nezbývá příliš prostoru. Proto se takový postup aplikuje třeba u veteránů, jejichž lak vyžaduje hodně pozornosti, ale zároveň se nejedná o auta, s nimiž by se jezdilo denně. Mimochodem je to taky jediný způsob, jak se zbavit „pomerančového laku“. Mnohé to možná překvapí, ale efekt pomerančové kůry se objevuje prakticky u všech aut. Bez něj jsou nová auta až v cenové relaci Ferrari a výše…

Foto: Lukáš Volšický

My se naprosto perfektně spokojíme s klasickým leštěním a s bílou, která po letech vypadá opět tak, jak ji v Mnichově zamýšleli

Mimochodem jak z celého popisu vyplývá, kompletní rozleštění laku auta je velmi komplexní a časově náročný proces. Dost času zabere už samotná příprava, kterou nelze zanedbat, a samotné leštění je pak zdlouhavá sofistikovaná práce, která se musí provádět pomalu a systematicky a vyžaduje plnou pozornost. Celkový časový náklad může daleko přesáhnout 20 hodin čistého času, samozřejmě závisí na náročnosti práce a stavu laku – odtud se pochopitelně odvíjí i cena leštění. Zároveň to dává hrubý odhad toho, jak asi dopadne „rychloleštění“, které stojí pár tisícovek a zabere tři hodiny…

Celé auto se tedy konečně leskne tak, jak by se lesknout mělo – vlastně se leskne lépe než nové. Je čas zamyslet se nad tím, jak zajistit, aby to tak zůstalo. V příštím díle našeho malého seriálu se tedy podíváme na vosky, potažmo na keramické povlaky, a na to, jak lak „uzavřít“, dát mu schopnost odpuzovat vodu a ochránit jej před všemi různými nechtěnými vlivy.

Reklama

Sdílejte článek