Hlavní obsah

„Keramika“ chrání lak před trusem i polétavou rzí. Oproti klasickým voskům umí spoustu věcí lépe

Foto: Lukáš Volšický

Karoserie auta je chráněná lakem, jenže co chrání lak? Auto – a tedy i jeho lak – je prakticky pořád vystaveno nějakým vnějším vlivům. Kyselé deště, pyl, ptačí trus, hmyz, asfalt, polétavá rez, prach z brzdových destiček… To všechno bičuje laky aut dnes a denně. A když má člověk pěkný lak (a chce, aby pěkný zůstal) je na čase se zamyslet se nad nějakou „nadstavbovou ochranou“ laku samotného.

Článek

V minulém díle našeho malého seriálu, v němž děláme z „docela pěkného auta“ leštěnku krásnou na pohled, jsme se zabývali renovací laku. Ta zahrnovala kromě samotného leštění, při kterém jsme vrchní bezbarvou vrstvu laku zbavili všech drobných škrábanců z myčky, taky celkovou dekontaminaci laku. Lak je tedy rozleštěný, zbavený všech částic, které v něm mohou utkvět, a v zásadě v perfektním stavu. A byla by proto obrovská škoda, kdyby se tenhle stav za pár let zase zhoršil.

Před kartáči automatické myčky ochráníme lak celkem jednoduše – prostě do té myčky nepojedeme. Jenže s těmi ostatními vlivy to nebude taková sranda. Před ptačím trusem nejde kličkovat donekonečna, o pylu a prachu nemluvě. Na laku je tedy potřeba vytvořit ochrannou vrstvu, která schytá za lak všechno, co se na něj přiřítí.

Od přírodního vosku po keramiku

Snad každý se alespoň jednou setkal s termínem „voskování auta“. Jakýmsi základem v péči o lak je totiž právě přírodní vosk – potažmo konkrétně vosk karnaubský. Ten se (s různými příměsmi podle konkrétního produktu) prodává v podobě past, které se roztírají po karoserii, čímž se vytvoří ochranný povlak.

Zažitý termín „vosk“ se pak překlopil i pro další produkty – existují syntetické „vosky“ (takzvané sealanty), ale liší se i způsob nanášení. Vyrábí se tedy vosky tekuté či pro nejsnadnější a nejrychlejší nanášení dokonce vosky ve spreji. Vše je ovšem podřízeno výdrži – době, po kterou vydrží vosk na laku působit jako jeho ochrana. Zatímco u tuhých přírodních vosků výrobci často uvádí výdrž až rok (pochopitelně záleží na tom, jak s autem jezdíme a jak ho parkujeme), vosky ve spreji, které není problém nanést na konci každého mytí, vydrží na autě maximálně pár týdnů.

Foto: Lukáš Volšický

Po vyleštění vypadá lak skvěle, je ale potřeba ho něčím ochránit a „uzavřít“

Existuje však ještě jeden druh ochranného povlaku (zde je termín vosk už úplně pasé), a to povlak keramický. A pokud jde o to, jak dosáhnout maximální výdrže a zjednodušit si čištění a údržbu laku, předčí keramické povrchy všechny výše zmíněné. Výdrž keramické ochrany je vždycky přes rok, může jít až o několik let v závislosti na produktu. Vlastní ochranný povlak je taky nejtvrdší a nejodolnější i proti agresivní chemii nešetrných mycích prostředků.

Zároveň jsou ale keramické povlaky zdaleka nejdražší, mají nejkomplikovanější nanášení a v některých případech vyžadují údržbu samy o sobě. „Většina keramických povlaků je na bázi oxidů křemíku, produkty s delší životností jsou nanášeny ve více vrstvách a musí se v průběhu životnosti doplňovat. Dál jsou technologicky vyspělejší keramiky na bázi polymeru s grafenem. Zde se i sedmileté ochrany nanáší v jedné vrstvě a mimo průběžné kontroly celistvosti není potřeba se o povlak nijak zvlášť starat.“ uvádí Vladimír Poláček z dílny Renove Cars.

Nanést a zapéct

Před nanášením vosku či keramické ochrany je vždycky potřeba lak pořádně připravit. To znamená umýt, dekontaminovat, v případě některých produktů pak výrobce vyžaduje ještě odmaštění laku. Na našem autě jsme lak kompletně rozleštili, takže mytí a dekontaminaci máme za sebou. Odmaštění je však pro nanášení keramického povlaku nezbytné, využít můžeme i produkt pro „Graphene Leveling“, který srovná povrch laku, a usnadní tak aplikaci.

Foto: Lukáš Volšický

Jako samotný povlak využíváme Artdeshine Ayicon, keramickou ochranu na bázi grafenu, u které výrobce garantuje výdrž dva roky. Nenápadná namodralá tekutina se čpavým zápachem se z lahvičky kapátkem přenáší na aplikátor, malou houbičku s povrchem z mikrovlákna

Nanášení se provádí po jednotlivých panelech karoserie, a přestože vypadá celkem jednoduše, vyžaduje hlavně systematický přístup. Nikde nesmí zůstat vynechaná část a důležité je taky rozetřít povlak rovnoměrně. „Dvouletá ochrana má viskozitu skoro jako voda a hodně toho při nanášení odpustí, ale obecně platí, že čím delší ochranu produkt garantuje, tím víc se při nanášení chová jako med. I v tomto případě spotřebujeme tři a čtyři aplikátory na auto. Jakmile se totiž přípravek dostane z lahvičky, začne pracovat a tvrdnout, takže tvrdne i povrch aplikátoru,“ upřesňuje postup při nanášení technik z Renove Cars.

Foto: Lukáš Volšický

Stejně jako u renovace laku, i tady je potřeba postupovat systematicky, rovnoměrně a nic nevynechat. Postupuje se proto po jednotlivých panelech karoserie

Po necelé minutě se začnou na potřeném panelu vytvářet duhové skvrny. V tu chvíli je načase utřít zbytky laku mikrovláknovou útěrkou. „Keramika však stále pracuje a ještě není zatvrdlá. Sama od sebe bude tvrdnout několik hodin, pokud ale není čas nechávat auto v garáži a má rovnou odjet, je možné tvrdnutí urychlit UV lampou,“ dodává Poláček.

Foto: Lukáš Volšický

Už pro ilustraci tak zvolíme „zapékání“ a k autu je přivezen velký infrazářič. Ten několik minut střídavě svítí a pulzuje, a jakmile je hotovo, zůstane na autě hotová, zatvrdlá vrstva. Stačí poslední přejetí detailerem a je hotovo

Foto: Lukáš Volšický

Při leštění laku jsme vyleštili zároveň i hodně zašlé kryty světel. Od tohoto postupu se často odrazuje, protože při leštění přijde kryt o UV ochranu z výroby a znovu zajde o dost rychleji. V tomto případě však světlo také dostalo keramický povlak, který bude plnit stejnou funkci jako původní UV ochrana

Takže, co to umí?

To, že se auto po nanesení keramiky zase leskne o něco lépe, pozná spíše zkušené oko. Mnohem důležitější je, že je celé auto, potažmo jeho lak, pod neviditelným ochranným štítem. Ten na něj nenechá působit UV záření, kyselý déšť a ptačí trus, ochrání také před malými polétavými částicemi rzi nebo asfaltu, aby se do laku nezažraly. Lak se méně špiní, protože špína na hladkém povrchu hůř ulpívá a s tím souvisí, že se i lépe čistí. Značná část nečistot se dá bez větších komplikací opláchnout klidně jen čistou vodou.

A navíc dělá kapičky! Právě hydrofobita – tedy schopnost odpuzovat vodu – znamená i to, že na laku nezbydou zaschlé spoty po dešti a o dost snadněji se ztratí taky míza ze stromů

Foto: Lukáš Volšický

Test odpudivosti vody je zároveň dobrý způsob jak ověřit, že je lak ochráněn všude. Tam, kde je lak „holý“ a bez ochrany, vytváří při kontaktu s vodou „mapy“. Chráněný lak ale vytváří kapky vody, v tomto případě je navíc vidět, že se kapky uzavírají už ve spodní části a vypadají vlastně jako malé lentilky

Foto: Lukáš Volšický

Keramický povlak lze nanést ne jen na lakované části karoserie, ale třeba i na skla. Tohle je sice jen střešní okno, ale na to čelní budeme muset málokdy použít stěrače – dešťová voda po něm prostě steče

Další fáze tedy byla dokončena. Z auta, které bylo sice pěkné, ale po stránce mytí a údržby laku mnoho let zanedbávané, je nyní auto s důkladně rozleštěným lakem, ochráněným neviditelným štítem keramického povlaku. Z auta, které bylo před nedávnem „v pohodě na deset metrů“, je nyní auto, které je pěkné i při pohledu zblízka. Náš seriál se tak pomalu chýlí ke konci, ale ještě před koncem se příště podíváme na to, jak čistit a udržovat interiér auta a taky jeho exteriérové detaily. Zkrátka zabrouzdáme ještě o kousek dál do světa detailingu.

Reklama

Sdílejte článek
Související témata: