Autonomní řízení: Pět kroků k autům bez řidiče

Zcela autonomní řízení má potenciál nejen výrazně zvýšit komfort individuálního cestování, kdy nebude třeba zasahovat do řízení nebo vůbec sledovat dění na silnici, ale i zvýšit bezpečnost dopravy, protože autonomní systémy se od řízení nenechají vyrušit povídáním spolujezdce, laděním rádia nebo prostým polevením v koncentraci z důvodu únavy. Auta bez řidiče by tak mohla zcela vymýtit dopravní nehody…

Technologie umožňující autonomní řízení se rychle vyvíjejí a jsou implantovány do moderních automobilů, jenže řídicí software nejdřív musí inženýři naučit opravdu dobře řídit a bleskově řešit krizové situace, také musí být definován legislativní rámec, v jehož rámci budou autonomní auta fungovat (především v přechodném období, kdy se budou na silnici potkávat auta s řidiči za volantem a auta samořiditelná).

I před roky intenzivního technologické pokroku vede ke zcela autonomním autům stále dlouhá vývojová cesta, jež má celkem 5 kroků podle úrovně technické vybavenosti a míry, do jaké řidič musí dohlížet na řízení. Definovala ji organizace SAE International (Society of Automotive Engineers), sdružující profesionály z leteckého, automobilového i dopravního průmyslu.

Člověk má plnou kontrolu nad řízením, vůz pouze dává upozornění či výstrahy – třeba že jste překročili povolenou rychlost v daném úseku nebo že jste vyjeli z jízdního pruhu (bez zásahu do řízení). Na této úrovni je většina starších aut, která není vyzbrojena žádnou technikou, která by dbala o bezpečnost nebo řidiči usnadňovala řízení.

Elektronika může v určitých případech zasahovat řízení, člověk má však stále plnou kontrolu a odpovědnost. Příkladem může být systém nouzového brzdění zabraňující drobným ťukancům, adaptivní tempomat přizpůsobující rychlost okolní dopravě nebo systém udržování jízdy v pruhu, který pomáhá řidiči zatáčet. Řidič tak stále musí mít ruce na volantu a sledovat dění kolem, ale automatizované systémy dbají o udržení bezpečnosti i při nižší koncentraci či chybě řidiče.

Palubní systémy již umí určité činnosti pokrýt samy, řidič však musí neustále dohlížet na jejich činnost. Jde tedy například o parkovací asistent, kterému jen určíte parkovací místo a on do něj vůz samočinně vmanévruje, případně asistent jízdy v dopravní zácpě, kdy auto samo zvládne poskakovat v provozu spolu s okolními auty. Řidič si tak v určitých situacích může na krátkou chvíli dovolit nevěnovat řízení a svačit nebo ladit rádio. Na této technologické úrovni se pohybuje řada moderních automobilů.

Tesla by si přála, abyste její systém Autopilot vnímali jako plně autonomní řízení, tak to však není – ani náhodou! Technicky jde spíš o úroveň 3, avšak úroveň zabezpečení tomu rozhodně neodpovídá. Vnímejte ho spíše jako sofistikovanou úroveň 2, tedy umožňující samočinné řízení pod dohledem. Dokonce ani funkce Smart Summon (přivolání zaparkovaného auta mobilní aplikací) není zcela bezpečná.

Auto již umožňuje plně samočinné řízení bez dohledu řidiče, avšak pouze na určitých úsecích nebo v některých situacích. Typicky jde o automatizovanou jízdu po dálnici (relativně přehledná situace díky několika širokým stejnosměrným pruhům, důkladnému dopravnímu značení, ustálené rychlosti a mírným obloukům), kdy vůz plně sleduje dopravu kolem sebe a dokáže měnit rychlost, zatáčet, a dokonce se vyhnout přepážce, a bezpečně tak dojet do cíle, řidič se přitom nemusí vůbec věnovat řízení. Některé současné luxusní modely (například Audi A8, Mercedes-Benz třídy S) již tuto úroveň technicky umožňují, překážkou jejich plnému nasazení je však nedořešená legislativa.

Člověk může řídit, avšak nebude to potřeba – vůz dokáže za všech podmínek automaticky dojet do zadaného cíle, přesto má stále volant a pedály a v určitých krizových situacích (extrémně nepříznivé počasí, výpadek systémů) může řidiče vyzvat, aby převzal kontrolu. Pokud tak neučiní, vůz samočinně bezpečně zastaví. Přechod od úrovně 3 k úrovni 4 by neměl být tak složitý, protože veškerá potřebná technika už bude na palubě a software by měl být také připravený – otázka je, jakou šíři použití dovolí zákony a pojišťovny.

Tato auta už nebudou vůbec vybavená volantem nebo pedály, a nebudou tak nejen vyžadovat, ale dokonce ani umožňovat zásah člověka do řízení – prostě jen nasednete, zadáte cílovou destinaci a uděláte si pohodlí (nebo naopak budete plni děsu a hrůzy sledovat jízdu, nad níž nemáte žádnou kontrolu), dokud samočinně nedojedete do cíle své cesty. Tou dobou auto již nebudete vlastnit, ale prostě si ho jen přivoláte mobilní aplikací a necháte se vozit.

Je pro vás plná autonomie, tedy volný pohyb aut bez řidiče lákavá představa, nebo děsivá noční můra? Můžeme vás uklidnit, k tomuto stavu nám ještě pár let (či možná dekád) zbývá…