Článek
Renault Fuego se poprvé ukázal na ženevském autosalonu v březnu 1980. Využíval techniku sedanu Renultu 18, který na trh přišel o dva roky dříve, a nabízel tedy vpředu uložený motor s pohonem přední nápravy. Na rozdíl od „osmnáctky“ se elegantní dvoudveřové kupé Fuego (ze španělštiny oheň) komerčně příliš neprosadil.
Za pět let výroby z pásů sjelo jenom 226 tisíc kusů, což byl patrně i důvod, proč nemělo žádného přímého následníka. Ovšem pozor, hned v několika zemích Jižní Ameriky se Fuego vyrábělo ještě počátkem devadesátých let.
Zajímavostí je, že Renault s modelem Fuego přestal používat číselné označení. Vyráběl se v široké škále (až to bylo trochu zmatené) modelových řad od základního TL, GTL, TS, TX, GTX po výkonový vrchol Turbo. Na druhou stranu nelze francouzské automobilce upřít, že i nabídka motorizací byla velká, včetně nepříliš populární dieselové verze.
Renault měl s přeplňováním turbodmychadlem bohaté zkušenosti z F1, využil je právě u výkonného modelu Fuego Turbo
Jednoznačně nejzajímavější je provedení Turbo, které mělo pod kapotou benzinový čtyřválec a kterému pomáhalo turbodmychadlo Garrett. Ze zdvihového objemu 1,6 litru motor ždímal 132 koní (točivý moment měl skvělých 200 Newtonmetrů), což zhruba 970 kilogramů těžké kupé katapultovalo k hranici rovných 200 km/h. Začátkem osmdesátých let? To bylo vynikající! V nabídce byl pětistupňový manuál, nebo třístupňový automat.
Od roku 1982 byl Renault Fuego na základě smlouvy mezi automobilkami Renault a AMC prodáván také ve Spojených státech. Americkou verzi poznáte podle jiných nárazníků či světel. Zajímavostí je i klimatizace, elektricky ovládané plátěné (!) střešní okno a špičkové kožené čalounění v interiéru.
Dneska zachovalé Fuego koupíte kolem 150 tisíc korun, což je zhruba dvojnásobek toho, kolik dáte za jeho čtyřdveřového bratra, tedy Renault 18. Na silnicích jsou ale vzácné obě verze.