Článek
Silné motorky a invalidní křesla. Tuto nevšední a silnou kombinaci pocitů si z Vlašimska odnáší každý, kdo se kdy zúčastnil dobročinné akce Keep Respect v areálu Rehabilitačního ústavu Kladruby. Akci od roku 2008 pořádá stejnojmenný spolek, jehož zakladatelé a organizátoři – Štěpánka a Lumír Kovářovi – chtěli udělat něco pro ty, kteří se v Kladrubech léčí, ale i pro ty, kteří by rádi takovým lidem pomohli.
Pozvání na rozhovor přijal Lumír Kovář, vystudovaný kamenosochař, ale také motocyklový závodník, který v rehabilitačním zařízení vede hrnčířskou dílnu. Ti, kteří se zde léčí, si tak mohou procvičovat jemnou motoriku a zároveň na chvíli zapomenout na svůj smutný osud.
Pro ty, kteří o akci Keep Respect nikdy neslyšeli, jak byste jim projekt popsal?
Keep Respect je spolek, který jsme založili, abychom mohli oficiálně pořádat stejnojmennou akci v Rehabilitačním ústavu Kladruby. Jedná se sice jen o jednodenní akci, která se koná jednou ročně vždy na konci července, ale s její přípravou a organizací začínáme již na začátku roku. Je třeba dát dohromady program, zamluvit nejen kapely, pódium, kaskadéry nebo „TOIky“, včas zajistit občerstvení, zapůjčení stanů, stolů a lavic k sezení, ale co hlavně – získat sponzory, bez kterých by tuhle akci nebylo možné uspořádat. Trochu paradoxem je, že většina velkých společností a firem, které jsme si dovolili požádat o podporu, nás odmítla. Takže našimi sponzory jsou převážně naši přátelé a kamarádi, drobní podnikatelé, často i bývalí pacienti RÚ Kladruby.
A co je smyslem tohoto setkání? Vídám na autech i motorkách nálepky Keep Respect, takže jde spíš o osvětu, aby řidiči brali na motorkáře na silnicích ohled, nebo jde o ten jeden konkrétní den, během kterého se vybírají peníze pro zraněné?
Posláním je určitě osvěta, aby k sobě lidé v silničním provozu byli ohleduplnější. Nejen řidiči aut k motorkářům, ale i naopak. Aby si obě dvě skupiny uvědomily, jak moc je člověk na motorce zranitelný, a na silnicích spolu nesoupeřily. Samotná akce má ale ještě několik dalších aspektů. Na Keep Respect do Kladrub přijíždějí i lidé, kteří na mašině sami nejezdí, rodiny s malými dětmi, což se na jiných motorkářských srazech nevidí.
Setkávají se zde zdraví lidé s handicapovanými po nehodě, často právě na motocyklu – ani k tomu nemáme jinak v našem běžném životě moc příležitostí. No a v neposlední řadě se zde mají možnost potkat současní pacienti, kteří se po nehodě dostali na invalidní vozík a kladou si otázku „Co bude dál?“, s těmi, kteří jsou na vozíku třeba už deset, dvacet let. Sami jsme mnohokrát byli svědky, jak právě tato setkání pomohla mladým bikerům překonat velkou životní krizi a probudila v nich sílu začít znovu žít, i když jinak, než jak pro ně bylo běžné před úrazem.
Pro zraněné ale vybíráte i peníze, to funguje jak? Na vašich stránkách jsou každoročně tři příběhy lidí, kteří zažili na motorce těžký úraz a kteří od vás dostali peníze.
Vybrat tři z několika desítek, kteří měli v uplynulé sezóně nehodu, je vždy hodně těžké. Ale stanovili jsme určité podmínky, které musejí vybraní splňovat. Tou hlavní je, že si nehodu nezpůsobili vlastní vinou – porušením dopravních předpisů, rychlou jízdou, jízdou pod vlivem alkoholu nebo drog, bez řidičáku apod. Výběr se tedy zužuje na nešťastnou náhodu, technickou závadu nebo cizí zavinění, což bývá nejčastější příčinou.
Na akci se každoročně vybírá dobrovolné vstupné a právě tato vybraná částka se potom rozdělí mezi tři motocyklisty po nehodě. Aby bylo dělení spravedlivé, každý z návštěvníků, který přispěje, dostane anketní lístek, na němž jsou zveřejněny příběhy těchto tří lidí, a má možnost zaškrtnout jeden, kterému by věnoval svůj příspěvek. Na konci dne se potom všechny hlasy spočítají a celková částka se procentuálně rozdělí na tři díly, podle toho, kolik kdo dostal hlasů.
Peníze pak jdou na co?
Ti lidé ve většině případů nemají dobrou pojistku, často žádnou. A pokud mají, trvá hodně dlouho, než pojišťovna vše uzavře a vyplatí peníze, které ale právě v začátcích, při návratu do každodenní reality, oni nejvíc potřebují. Málokdo si pořizuje byt v přízemí nebo staví bezbariérový dům pro případ, že by někdy měl úraz a skončil na vozíku.
Lumír Kovář vítá další návštěvníky
Takže třeba právě stavební úpravy jsou první nevyhnutelnou investicí. Ani invalidní vozík nedostanou zadarmo, jak si možná většina lidí myslí. Nejen na vozíky, ale i na protézy a jiné kompenzační pomůcky pojišťovny pouze přispívají. Z větší části si je lidé po úrazu musí hradit sami. Jen pro vaši představu, cena invalidního vozíku se pohybuje okolo 100 000 Kč.
Říkáte, že vybrat tři zraněné z několika desítek je těžké, jak ale začínáte s výběrem?
Vždy vybíráme z příběhů, které se staly předchozí sezonu (ne před více lety), to znamená, že se jedná o čerstvé případy, kdy je finanční pomoc opravdu na místě. Půl roku od nehody je pro nás stále čerstvý případ, protože když se člověku stane úraz, následuje operace (často i více operací) a několik měsíců leží v nemocnici na spinální jednotce, což je oddělení se zvýšenou péčí pro pacienty po úrazu míchy. Když jsou schopni posadit se do vozíku, komunikovat a částečně se i obsloužit, to znamená napít a najíst, jsou přeloženi k nám, do rehabilitačního ústavu. Tady začíná jejich rehabilitace, která trvá zhruba půl roku.
Příběhy tedy získáváme jednak tady v Kladrubech a potom také od partnera Keep Respectu společnosti Votum, která se zabývá odškodněním lidí, kteří utrpěli újmu na zdraví při dopravní nehodě. A do třetice jsou to příběhy, které nám lidé napíší. V těchto případech ale musíme prověřovat i pravdivost toho, co nám napíší, protože už se nám nejednou stalo, že se snažili zkreslit skutečnosti, aby popřeli svoje zavinění. Není to jednoduché. Jak jsem říkal, je těžké vybrat tři, ale snažíme se rozhodovat co nejspravedlivěji. Hlavním kritériem pro nás tedy není ani tak vážnost postižení, jako podmínky (finanční i sociální), ve kterých se ten člověk momentálně nachází, a jak moc akutně finanční pomoc potřebuje.
Mluvíte o poranění páteře, to je nejčastější zranění, se kterým se u lidí po nehodě setkáváte?
To ani ne. Do rehabilitačního ústavu se lidé dostávají i po vážných úrazech rukou a nohou. Mezi poměrně časté patří případy, kdy se ruka při pádu z motorky zachytí o strom nebo jinou překážku a dojde k vytržení pletence nervů z míchy. Zpravidla se většinou jedná o jednu ruku, která následkem tohoto úrazu ochrne a stane se nehybnou. Ti kluci ji potom nosí v závěsu nebo zasunutou v kapse mikiny, ale upřímně, je jim spíš na obtíž. Mohou si ji totiž snadno popálit nebo někam zaplést, protože ji většinou necítí. Ale málokdo má odvahu nechat si ruku amputovat. I když máme jednoho kamaráda, který právě po tomto úrazu řekl lékařům: „Škoda toho tetování, ale uřízněte mi ji, co bych s ní dělal.“
Poranění páteře jsou samozřejmě nejvážnější. Tady velmi záleží na místě, kde je mícha porušena. Jednoduše řečeno, čím blíže krku dojde k poranění, tím těžší bývá postižení. Takže v některých případech je následkem „pouze“ ochrnutí nohou, jindy jsou postiženy i ruce a svalstvo trupu – třeba břišní svaly, které ztratí svá nervová spojení a přestanou fungovat. Minulý rok jsme vybírali na třicetiletého kluka, který po nehodě na motorce, kdy mu řidička v autě nedala přednost, skončil na elektrickém vozíku. Je schopen jen mluvit, mrkat a prstem ruky ovládat vozík. Jiný pohyb neudělá, sám se nenají, nenapije a je naprosto odkázán na pomoc druhých. Mozek mu ale funguje naprosto normálně, takže je schopen bavit se o čemkoli, což v jeho stavu není žádná výhoda, protože si všechno naprosto jasně uvědomuje a vnímá. Nejsou to veselé příběhy.
A co když znám člověka, který se na motorce zranil a je odkázán na pomoc druhých. Můžu ho s vámi propojit?
Samozřejmě, napište nám, pošlete jeho příběh nebo přímo kontakt na něj. Jen se na nás, pokud je to možné, obracejte nejpozději do konce června, abychom ještě mohli příběh zařadit mezi ostatní a váš kamarád měl šanci, že mu budeme moci přispět.
Zpátky ke Keep Respect. Na akci míří rodiny s dětmi, při poslouchání kapel si člověk nemůže dát pivo, protože se točí jen nealko. Jak se k tomu staví klasičtí motorkáři?
Tuhle kladrubskou prohibici jsme nastolili už od prvního ročníku a to z čistě prozaických důvodů – alkohol prostě za volant a řídítka motorky nepatří. Je fajn, že bikeři, kteří k nám jezdí, to respektují. Přijíždějí často hlavně proto, aby přispěli do kasičky. Dají si pár vychlazených „nepiv“, něco dobrého k tomu, poslechnou si pořádnou rockovou muziku, mrknou na kaskadérskou show a navečer nasednou na své stroje, aby popojeli jinam, kde si před spaním mohou dát opravdové pivo.
Už řadu let vybíráte každým rokem více peněz, tento trend vám překazil až letošní rok, kdy se kvůli koronaviru akce neuskutečnila. Čím to ale je, že je o akci stále větší zájem?
Rok od roku přijíždí na Keep Respect více lidí. Svým způsobem je to zvláštní, protože neděláme akci žádnou reklamu, ale někdo z novinářů kdysi napsal, že „kdo jednou přijel, napřesrok se vrací s dalšími svými kamarády“ a tím to asi bude. V minulém roce se na fotbalovém hřišti pod rehabilitačním ústavem sešlo okolo dvou tisíc lidí a vybrala se zatím rekordní částka 172 000 Kč.
A příští léto se podle vás můžeme na sraz těšit?
Jaká bude situace příští léto, to se v tuto chvíli dá jen velmi těžko odhadnout, ale doufejme, že za nějaký čas opět bude lépe a my se v Kladrubech zase sejdeme. Jestli vám to, co děláme, přijde smysluplné a chtěli byste i vy nějak pomoci lidem po nehodě na motocyklu, přijměte naše pozvání na Keep Respect, kde můžete nejen strávit hezký den, ale zároveň i přispět na dobrou věc (aktuální informace se včas dozvíte na našem facebooku).
A pokud byste se chtěli stát partnery a sponzory dalšího ročníku, napište nám nebo zavolejte (kontakty najdete na webu keeprespect.cz). Díky!