Nový Top Gear je tu a plave proti proudu

Pokud jste poslední rok nebyli na jiné planetě, pravděpodobně jste si všimli, že v britské BBC došlo k zemětřesení. Jeremy Clarkson fyzicky napadnul jednoho z produkčních a byl na hodinu vyhozen, čímž si britská veřejnoprávní televize pravděpodobně vyrobila mnohamilionový průšvih, ačkoliv to v tu chvíli ještě netušila. Po sledovanosti prvního dílu nové sezóny ovšem tyhle prognózy začínají býti realitou. Meziročně přišel Top Gear u britského publika o milion diváků a skóroval jen 4,4 miliony duší. Jeden by čekal, že první díl se poskládá z kvalitnějšího materiálu, ale je jasné, že Chris Evans bojoval s časem a navíc první epizodu pojal jako seznamovačku s novým týmem, takže vlastně ani nemohl sestříhat materiály jinak.

Pro globální publikum je ovšem první epizoda spíš seznámením se samotným Evansem. Populární britský rozhlasák je totiž v Evropě i USA velkým otazníkem pro kohokoliv. Ryšavec s výraznými brýlemi byl k vidění v několika epizodách jako host, ale těžko si ho budete vyloženě pamatovat. Kritika ze strany domácích i zahraničních médií byla v měsících předcházejících premiéře nové sezóny tak brutální, že musel Evans překonat očekávání i bez výraznější snahy, ne? Omyl. Hned v prvním vstupu se nový moderátor tzv. střelil do nohy, když použil tucet Indů ze své oblíbené restaurace, aby prezentoval, jak vypadá metrická tuna. Sociální média ho za to roztrhala ještě než stačil doříct větu.

Následující reportáž, ve které se Sabine Schmitz a Chris Evans vydali do Top Gunu, aby na základně stíhacích es vyzkoušeli dvě asfaltové stíhačky se pak nesla v typickém Top Gearu duchu. Což je trochu průšvih, protože jednak se Chris Evans snaží dikcí a přehrávaným dramatem napodobit Jeremyho Clarksona (a vyzní jako každý imitátor trochu zoufale), jednak je celé nahánění po letištní ploše evidentně předem připravené. Jestli nás něco štvalo na Jeremyho Top Gearu, bylo to právě ono "hraní" - poslední sezóny vypadaly, že jedou podle scénáře. Nejen situace, ale i hlášky zněly trochu připraveně, takže se vytratila ona hravost a spontánnost. Tímhle nešvarem bohužel trpí i Evansův Top Gear a nejvíc to bolí v britsko-americkém souboji na trase Londýn-Blackpool, který by zasloužil prostříhat a zrychlit. Ale to opět narážíme na to, že asi nebylo dost materiálu.

Tím se také dostáváme k novému hlavnímu moderátorovi. Matt LeBlanc si svou novou roli užívá a výrazně ční nad Evansem. Jinak to ani být nemůže, protože LeBlanc hraje roli Američana, kterému někdo nabídnul štaci v Top Gearu - z téhle pozice může komentovat zákulisní dění, utahovat si z Britů jako takových, ale i z Evanse, plus sypat z rukávu americký styl humoru, který je v Top Gearu neokoukaný a působí mnohem svěžeji než Evansova snaha o Jeremyho. Dokonce i sólová LeBlancova recenze Arielu Nomad působí odlišně, snaží se úspěšně o hollywoodský styl, má největší budget z celé epizody a je divácky vděčná. Je logické, že se tým snažil LeBlanca uvést na scénu tak, aby ho publikum milovalo, ale jak chce tyhle sympatie následně vyvážit, když Evans působí nervózně a školácky, zatímco LeBlanc je prostě americky cool?

Kdo navíc sleduje dění kolem, ten asi ví, že Evans se po zveřejněných číslech sledovanosti rozohnil na svém Twitteru a snaží se slabší čísla, ale i technické chybičky (přepínání mikrofonů ve studiu způsobilo, že hlasitost skákala sem a tam) omlouvat z prstu vycucanými statistikami, velkými písmeny a vykřičníky. Jeho ego bude největší překážkou, ostatně i sázkaři už vypsali střízlivější kurzy na to, že se možná nedočká druhé sezóny. Že by zůstal před kamerou jen LeBlanc a slavný britský pořad měl amerického moderátora? Hmm...

Ona amerikanizace pokračovala i s příchodem hostů. Gordon Ramsay byl jistota jako host i jako řidič, Jesse Eisenberg si přišel zpropagovat svou tvorbu, ale byl celkem zábavný a víc lidí u stolu znamenalo přirozenější interakci, i když porovnávání aut a účesů bylo trochu strojené. Kroužení po běžném okruhu v levném autě nahradila rallycrossová trať (jako vystřižená z americké série GRX) s rychlým MINI - teď jenom čekáme, kdo první vyletí z trati a půjde přes boudu. Důvodem, proč jsme v předchozím Top Gearu viděli Kiu a ne třeba Octavii RS (uvažovalo se o ní), byla právě bezpečnost hostů. Tak schválně, jestli tohle nebude tikající bomba. Každopádně rozhodně vývoj k lepšímu.

A co bylo vlastně úplně nejlepší? Závěrečné titulky, protože po Top Gearu poprvé v historii přišel na řadu Extra Gear s Rory Reidem a... Chrisem Harrisem. Je těžké být objektivní, když Chrise sledujeme tak dlouho, ale Extra Gear byl opravdu o dost zábavnější. Dozvěděli jsme se, jak se stavěla zmíněná nová trať, Harris prohnal Ariel Nomad po letišti a používal slova jako Öhlins, která musela většině diváků připadat cizokrajná, a perlil i během novinkové sekce, která se z hlavního pořadu přestěhovala sem. Jeho špičkování s Reidem bylo přirozenější a pro petrolheady bude rozhodně tenhle pořad snesitelnější a zábavnější, ačkoliv je to jasný přídavek.

Nový Top Gear bude potřebovat chvilku času na to, aby se tzv. "našel". S tím americkým to bylo podobně - první série se snažila až příliš okatě napodobovat britskou předlohu a nefungovalo to. Pak Američani vyhodili rozhovory a novinky, protože to pro publikum prý byla nuda. Pak se zbavili i testů nových aut a nasadili jenom roadtripy. V dalších sezónách se pak hlavní trojice sehrála, a když teď koukám na nejnovější sezónu, která v USA začala běžet koncem dubna, mám pocit, že ten opravdový Top Gear, s duchem starých časů, se točí za mořem. A až přijde Clarkson a spol. se svým pořadem pro Amazon, bude to dvojnásobná pravda.

Přesto se na další díly Top Gearu mrknu. Koukat se na to rozhodně dá, Matt LeBlanc si zaslouží pozornost a stejně jako cokoliv jiného v bedně to bude jedna půlka chválit a druhá na to nadávat. Teď si jen rozmyslete, kam momentálně patříte.