Článek
Albánie umí řidiče vyděsit i nadchnout, někdy během jediné zatáčky. V rámci tradiční akce Mazda Epic Drive, v rámci které vás japonská automobilka vezme poznávat nejrůznější kouty světa, jsme ochutnali její silnice i atmosféru a vybrali pět věcí, na které budete po návratu domů vzpomínat.
1. Zdivočelá doprava
Dvě závory, před nimi šest neoficiálních pruhů. Auta se štosují na centimetry, troubí se, z okének létají ruce a my jsme svědky prvních drobných ťukanců. Vítejte v Tiraně! Ještě jsme ani pořádně neopustili letiště a už začínáme chápat, že řízení v Albánii bude chtít trochu jiný přístup než nedělní výlet na Kokořínsko.
Za městem provoz prořídne, ale klid za volantem to automaticky neznamená. Rychlostní limity někteří místní berou dost volně, podobně jako plnou čáru nebo skutečnost, že za horizont není vidět. Předjížděcí manévry tu občas sledujeme se zatajeným dechem. Místní jsou zkrátka střelci, jenže následky nejsou vždycky úsměvné - během jediného dne míjíme i několik nehezky vypadajících nehod.
Za městem už je klid a můžete se začít kochat krajinou.
2. Kvalita silnic jako na houpačce
Sotva si začnete užívat hladký asfalt, který vypadá jako zrovna položený, přijde změna. Během okamžiku se silnice promění v děravou cestu a vy jen kličkujete mezi výmoly. Někde bez přehánění nezbývá než jet krokem. Jinde je povrch slušný, ale silnička se tak poctivě kroutí mezi kopci, že dvacet kilometrů ukrajujete klidně hodinu.
Není proto divu, že na náš přibližně 547 kilometrů dlouhý okruh pořadatelé vyčlenili téměř devět hodin čisté jízdy. Se zastávkami je to program opravdu na celý den. A do plánování promlouvají i další účastníci provozu - krávy, ovce, ale třeba i lidé, kteří se jakoby nic pohybují i mezi dálničními svodidly.
Projeli jsme cestou necestou, přesto si vystačili bez čtyřkolky.
3. Úžasná příroda
Pak ale přijde výhled, kvůli němuž předchozí kodrcání rychle zapomenete. Albánie má nádherné hory a hlavně překvapivě proměnlivou krajinu. Z otevřených zemědělských rovin zamíříte do hlubokého říčního údolí, kolem vás vyrostou strmé svahy a o kus dál už jedete otevřenou krajinou s horskými hřebeny na obzoru. Na jihu země, kudy vedla naše trasa, se kulisy střídají tak často, že bychom na kochačku stavěli snad každých sto metrů.
Velkou část téhle podívané obstarává Vjosa. Řeka dlouhá přibližně 270 kilometrů přitéká z Řecka a patří k posledním velkým evropským řekám, které si uchovaly přirozený, převážně neregulovaný tok. Její albánská část se v roce 2023 stala základem národního parku. Na cestě směrem k řecké hranici pak vystřídají říční scenérie hory a úseky ve výšce přes tisíc metrů.
Možná máte Albánii spojenou hlavně s dovolenou u moře, vnitrozemí vám ale obzory pořádně rozšíří.
Stálice, která pořád baví: Mazda CX-30 2.5 e-Skyactiv G
Albánské kilometry jsme polykali s Mazdou CX-30. Atmosférický čtyřválec o objemu 2,5 litru, 140 koní, šestistupňový automat a pohon předních kol. Žádný expediční speciál, ale crossover, s nímž můžete druhý den úplně stejně vyrazit do práce.
CX-30 je na trhu už sedm let. Přesto (nebo právě proto) pořád příjemně jezdí a člověka za volantem se nesnaží vytočit. Má sympatický kulatý volant, přehledné pracoviště řidiče a ovládání, se kterým se rychle sžijete. Displej samozřejmě nechybí, ale kabina z něj nedělá hlavní atrakci. Na klikatých silnicích pak oceníte obratnost, čitelné reakce a ten známý mazďácký pocit, že vás řízení pořád může těšit i v docela obyčejném crossoveru.
Mazda CX-30 dnes startuje na částce 721 090 Kč za benzinovou dva-pětku se 140 koňmi a manuální převodovkou. „Naše“ provedení s automatem začíná na 784 090 Kč. Alternativou je dvoulitrový e-Skyactiv X se 186 koňmi (ano, taky nás překvapilo, že stále žije), který lze pořídit i s pohonem všech kol. Na výběr tak zůstává manuál i automat, předokolka i čtyřkolka.
Sednout a jet. Moc takto příjemných interiérů už v dnešní digidobě nezůstalo.
4. Benzinky, servisy, mercedesy
Kdybychom na albánských cestách měli vypíchnout tři poznávací znamení, budou na nich čerpačky (různého stáří i stavu), improvizované autoservisy a staré mercedesy. Ideálně éčko, které podle zbídačeného vzhledu už potřetí kroutí svých dvě stě tisíc kilometrů. Benzinky a dílny tu potkáváme s takovou pravidelností, až máme pocit, že automobilové zázemí musí být hlavním národním odvětvím.
Obliba trojcípé hvězdy má historické i praktické kořeny. Za komunistického režimu bylo soukromé vlastnictví aut zakázané; po jeho pádu se vůz stal symbolem nových možností. Mercedes k tomu přidal prestiž a pověst odolného auta do těžkých podmínek. Ojetiny přiváželi také Albánci pracující v zahraničí a postupně vzniklo prostředí, ve kterém místní mechanici mercedesy dobře znají a díly se snadno shánějí.
Kolem cest stojí i plno opuštěných kousků.
5. Kuchyně jako součást kultury
Albánský roadtrip se dá snadno poskládat jen z nádherných výhledů a míst pro hezkou fotku. Byla by ale škoda zapomenout na další nedílnou součást země - místní kuchyni. V Tiraně ji reprezentuje například restaurace Mullixhiu šéfkuchaře Bledara Koly, postavená na sezonních surovinách a tradičních postupech.
Říká se, že albánská kuchyně je křižovatkou středomořských, balkánských a orientálních vlivů. To ostatně podtrhuje i naše obědová zastávka v Melesin Distillery v horském Leskoviku u řeckých hranic, přibližně 910 metrů nad mořem. Malé městečko s obrovskou tradicí ve vinařství a výrobě rakije.
Víno a vyhlášenou domácí pálenku si řidič pochopitelně nechá až na večer. Jako odměnu za to, že cestu po divoké Albánii plné nejrůznějších dobrodružství - převážně těch, na které bude vzpomínat rád - zvládl bez újmy.
