Článek
V otevřeném rozhovoru mluví o tom, proč většina motorkářů přeceňuje své schopnosti, co je nejpodceňovanější dovednost na motorce a proč mu dnes víc adrenalinu přináší pokrok žáka než vlastní jízda na okruhu.
V čem vidíte největší rozdíl mezi okruhem a běžným provozem?
Na okruhu máte všechno tak nějak pod kontrolou – znáte trať, víte, co přijde za zatáčkou, kde brzdíte a kde zrychlujete. Všichni kolem vás jedou stejným směrem a víceméně dodržují pravidla okruhu. V běžném provozu je to naopak o neustálém vyhodnocování situací, které se můžou kdykoliv změnit. Vyběhne vám pes, auto odbočí bez blinkru, na silnici je písek nebo olej. Je to mnohem víc o předvídání než o samotné jízdě. Paradoxně dobrý jezdec v provozu není ten, kdo jede nejrychleji, ale ten, kdo dokáže číst situaci a být vždy o krok napřed.
Jaká je podle vás největší chyba běžných jezdců?
Přeceňování vlastních schopností. A to říkám bez jakékoliv nadsázky. Lidé se často pouští do věcí, ve kterých si nejsou úplně jistí, že je zvládnou, a nemají plán B. Jedou příliš rychle do zatáčky, kterou neznají. Předjíždějí tam, kde nemají přehled. Kopírují někoho, kdo jede před nimi, aniž by věděli, jestli na to mají. To je podle mě zásadní problém. Ego na motorce nemá co dělat – patří tam jen rozum a pokora. Protože na motorce se za chyby platí mnohem dráž než v autě.
Dá se na to připravit jinak než praxí?
Ano, právě proto mají smysl motoškoly. Člověk si tam v bezpečném prostředí uvědomí, co vlastně dělá, a dostane konkrétní návod, jak to zlepšit. Bez toho se často jen opakují stejné chyby – jezdec si je zautomatizuje a ani neví, že je dělá. To je právě to nebezpečné. Můžete jezdit deset let a mít deset let špatné návyky. Praxe bez zpětné vazby není praxe, to je jen opakování. A proto říkám, že trénink pod dohledem někoho zkušeného má obrovskou hodnotu, ať už jste začátečník, nebo jezdíte roky.
Jak důležité je vracet se k základům?
Zásadní. A to platí úplně pro každého. I sportovní jezdce někdy vracíme úplně na začátek, protože nemají dobře postavený základ. Oni možná jedou rychle, ale technicky to není čisté. A bez dobrého základu se nedá dlouhodobě posouvat – je to jako stavět dům bez pořádného fundamentu. Chvíli to drží, ale jednou se to sesype. Proto u nás začínáme vždy od jednoduchých věcí, i když má jezdec za sebou tisíce kilometrů. Občas to někoho překvapí, ale většinou pak sám uzná, že to dává smysl.
Lukáš Pešek je pořád nejradši v sedle, teď už ale v klidnějším tempu než před lety.
Co jezdce nejčastěji překvapí?
Na začátku je to většinou nepříjemné překvapení – zjistí, že toho moc neumí. Přijdou s pocitem, že jsou slušní jezdci, a po první hodině v hale si uvědomí, že mají obrovské mezery. Ale to není špatná zpráva, to je naopak ten nejlepší začátek. Protože pak přijde pozitivní moment, kdy pochopí principy, začnou na sobě pracovat a rychle se zlepšují. A ten pokrok je vidět – někdy doslova z hodiny na hodinu. To je přesně to, co mě na téhle práci baví nejvíc.
Která dovednost je nejvíc podceňovaná?
Balanc. Paradoxně na kole to řeší každý, ale na motorce na to hodně lidí zapomíná, protože jim to přijde jednodušší – motorka přece „jede sama“. Jenže balancování v nízké rychlosti, při manévrování, při couvání, při průjezdu městem – to je základ, bez kterého nemůžete být dobrý jezdec. Spousta pádů na parkovištích a křižovatkách je právě proto, že jezdci nemají dostatečný cit pro rovnováhu při pomalé jízdě. Na to se zapomíná, a přitom je to věc, kterou můžete trénovat kdykoliv.
Jak by měl motorkář přemýšlet o své jízdě?
Měl by si uvědomovat, co dělá. Nejen jezdit automaticky, ale chápat jednotlivé kroky – proč brzdím tady, proč se nakláním takhle, proč volím tuhle stopu. To je jediná cesta, jak se zlepšovat. Jízda na motorce by měla být vědomá, nejen instinktivní. Samozřejmě, časem se spousta věcí zautomatizuje, ale i tak byste měli být schopni svou jízdu analyzovat a říct si, co jste udělali dobře a co ne. Tenhle přístup vás posouvá dál, a hlavně vás udržuje v bezpečí.
Jak velkou roli hraje technika motorky?
Základní přehled je nutný. Neříkám, že musíte být mechanik, ale měli byste vědět, v jakém stavu je váš stroj. Tlak v pneumatikách, stav řetězu, brzdy, olej, pravidelný servis – to jsou věci, které přímo ovlivňují bezpečnost i chování motorky. Překvapivě hodně jezdců to zanedbává. Přijdou na trénink s pneumatikami, které jsou na hraně životnosti, nebo s řetězem, který je na výměnu. A diví se, že motorka nereaguje tak, jak by měla. Starat se o techniku není otrava – je to součást odpovědnosti vůči sobě i ostatním na silnici.
Pešek patří dodnes k nejúspěšnějším motocyklovým závodníkům u nás.
Jaké situace jsou podle vás nejkritičtější?
Dlouhé slepé zatáčky a nečekané situace. Ve chvíli, kdy se něco změní proti vašemu plánu, musíte reagovat okamžitě. Třeba vjíždíte do zatáčky a najednou tam leží štěrk, nebo je protijedoucí auto ve vašem pruhu. Když nemáte natrénované správné reakce, panikaříte a děláte přesně to, co byste dělat neměli – ztuhnuté ruce, zablokovaná brzda, pohled na překážku místo na únikovou cestu. Proto je důležité tyhle situace trénovat v kontrolovaném prostředí, aby tělo vědělo, co dělat, i když hlava nestíhá.
Jedna rada, která by měla zůstat v hlavě každého jezdce?
Jezděte tak, abyste se vrátili domů. To je úplný základ, který by měl být nad vším ostatním. Žádný předjížděcí manévr, žádná zatáčka ani dokazování si čehokoliv na silnici nestojí za to, abyste riskovali víc, než je nutné. Motorka má být radost, ne hrozba. A tu radost si užijete jen tehdy, když jedete s hlavou a s respektem.
Jak vnímáte roli paliva u moderních motorek?
Kvalitu paliva spousta lidí podceňuje. Nejde jen o výkon, ale i o plynulost motoru a jeho dlouhodobé fungování. Dá se to přirovnat k jídlu – když dáte tělu nekvalitní stravu, nebude podávat nejlepší výkony. S motorem je to podobné. Kvalitní palivo ovlivňuje, jak motor běží, jak reaguje na plyn a hlavně v jaké kondici zůstává po tisících najetých kilometrech. Je to věc, která se neprojeví hned, ale z dlouhodobého pohledu je to znát.
Má smysl investovat do prémiového paliva?
Za mě jednoznačně ano. Já osobně tankuju vysokooktanový Shell V-Power Racing 100, protože je navržený tak, aby motor jezdil pořád jako nový. Nabízí větší výkon a lepší odezvu, když to potřebuju. Navíc je to jediné prémiové palivo doporučené Ducati, což pro mě jako příznivce téhle značky něco znamená. Ale není to tak, že by si každý musel tankovat Racing. Pro většinu strojů je klasický Shell V-Power 95 víc než dostačující. Podstatné je, že tohle palivo pomáhá čistit až 100 % usazenin, které snižují výkon, a tím pomáhá udržovat motor v nejlepší kondici. Když už člověk řeší techniku, údržbu, pneumatiky a servis, tak by měl logicky řešit i to, co do motorky tankuje. Je to součást celkové péče o stroj.
Povídali jsme si i o prémiových palivech.
Co vás dnes na motorkách ještě baví?
Upřímně, nejvíc práce s lidmi. Sám jsem si svoje odjezdil – závodil jsem na nejvyšší úrovni, zažil jsem pódia i pády, projel jsem okruhy po celém světě. Dneska mě ale víc naplňuje, když vidím, že se někdo zlepšuje. Když přijde jezdec, který se bál naklonit motorku do zatáčky, a za pár hodin to dělá s úsměvem – to je pro mě větší odměna než jakákoliv vlastní jízda. Posunul jsem se od toho, že jsem chtěl být nejlepší, k tomu, že chci pomoct ostatním být lepší. A v tom vidím smysl.