CFMoto 300NK je motorka na výlet i do ruchu města. Bude vyhovovat i úplnému začátečníkovi

Rád vyprávím, že jsem na první hodině autoškoly zahodil motorku. Pravda to není, motorka zahodila mě. Nakonec se z nás ale stali přátelé. A to myslím jak s instruktorem, který mi začal říkat „bouráku“, tak i se světem jednostopých vozidel. Papíry jsem kvůli covidovým opatřením dělal rok, inkoust na nich jen tak tak uschl a já stojím před CFMoto 300NK v nenápadné, ale elegantní černo-šedé barevné kombinaci s pár oranžovými detaily. Čínský výrobce zde využil služeb rakouského studia Kiska a výsledkem je nepřeplácaný stroj, který osloví svou střídmostí. Kdo chce být viděn, může sáhnout po tyrkysové variantě.

Je tohle ideální motorka pro úplného začátečníka? Všechno, co o ní zatím vím, tomu nasvědčuje. A kdo by to posoudil lépe než já – úplný začátečník. Není těžká, váží 151 kilo. Není drahá. Papírově má nízkou spotřebu a s motorem o výkonu 20,5 kW na ni stačí řidičák A2. Není malá, ale ani obří. A prý, pokud rád řadím, tak si budeme rozumět. Inu uvidíme.

Se svými 186 centimetry přehazuju nohu přes sedlo, sedám si a hned vím, že s pozicí za řidítky problém nebude. Dosáhnu v pohodě na zem, ale když si dám nohy do stupaček, nemám kolena u brady, jako kdyby mě bolelo břicho. Po otočení klíčem nabíhá displej, krátká animace a už vidím nulovou rychlost, zařazený neutrál a celkem 28 najetých kilometrů. „Voní novotou“, dalo by se napsat, ale na to není čas. Zapnu helmu, naposledy zkontroluji svatou trojici – mobil, klíče a peněženku po kapsách – nastavím zrcátka, tlačítkem nastartuji a neobratně se rozjíždím.

A zatímco první metry působí nejistě, nechce se mi věřit, jak rychle se sžíváme. Občas mi tam pravda skočí místo dvojky neutrál a motor zakřičí, ale jinak je první část cesty domů vlastně hrozně příjemná. Ta totiž ještě vede po okreskách, kde se dá na pětku jet svižným tempem, aniž bych ztrácel kontrolu nad situací. A že příležitostí k tomu je. Bahno na silnici od traktorů z polí, rozjetá shnilá jablka pod stromy, štěrk a tradiční bílá dodávka, která má potřebu jet 2 metry za vámi.

Ale já projíždím zatáčku za zatáčkou a je mi fajn. Myslím na všechny ty poučky z autoškoly, ale i od tchána či Dominika, a tak mám na stupačkách jen přední část chodidla, abych „nejezdil na lachtana“ a při přílišném naklonění neškrtl nohou o zem. Správně se naklánět na motorce je tedy kapitola sama o sobě, ale však já se to naučím. Spojku i brzdy obstarává ukazovák s prostředníčkem, koukám se tam, kam chci jet, snažím se zatáčet přenesením váhy více než řidítky… Ale hlavně si cestu užívám. Mám odbočit už tady, nebo až dál? Vždyť je to jedno. V nejhorším si trochu zajedu, možná najdu zajímavý kus cesty, kde budu sám, podřadím a nechám jednoválcový motor, aby mě kvapem vytáhl do mírného kopce, což on udělá jedině rád.

Jenže všechno krásné jednou končí a já se z ranní projížďky vracím do dopoledního opravdového světa. Světa pražských kolon, rozkopaných silnic, řidičů začátečníků, kteří nesedí na motorce jako já, ale ve dvoutunovém SUV, a také světa povinností a uzávěrek článků. A co na to náš naháč? Bez řečí přijme změnu poměrů. Z motorky, která umí zabrat a za hranicí obce jí na 90 km/h stačí pár sekund, je spolehlivý a snadno ovladatelný stroj, který se prosmýkne kolem kolony a všude se vejde.

Brzdy od španělské společnosti J.Juan se do kotoučů zakusují plynule a ABS to v případě krize jistí, rozjezdy od červené jsou svižné a nejsou ucukané. Ve městě si sice všímám pár drobností, které mi nevyhovují, hůř dosáhnu na blinkr, na přímém slunci není z displeje moc vidět, ale jinak se z hračky na okresky CFMoto proměnilo na pracovní nástroj člověka, který potřebuje někde být a nemá čas se kochat ulicemi. Až když se dostanu domů, můžu si prohlédnout všechna ovládací tlačítka a podaří se mi změnit zobrazení na displeji, čitelnost na slunci to ale o mnoho nezlepší.

Je tohle tedy ideální motorka pro někoho, kdo má třeba čerstvě hotový řidičák, chce se tu a tam o víkendu projet a přes týden si vyřídit tady úřad, tady vyzvednout něco z obchodu, ale má k jedné stopě přeci jen respekt? Rozhodně. Jednoválcový motor CFMoto 300NK má rád otáčky, a když to jezdec chce, tak se nebojí zabrat. Ať si lidé zvyklí na násobně silnější stroje říkají, co chtějí, je to tak.

Nečekejte velká přetížení při přidání plynu či řev, který připomíná dinosaury, na to stejně není nikdo zvědavý. Ale ani dálniční rychlost problém není. Při vracení motocyklu po našem týdenním soužití jsem špatně odbočil, na navigaci do sluchátka jsem si teprve zvykal, a kvůli tomu ztratil čas, který jsem měl připravený na pohodovou cestu zpátky k prodejci. Kvůli tomu jsem musel zastavit, sundat rukavici, zorientovat se a pak nastavit nejkratší možnou cestu, abych nedorazil později, než jsem slíbil. Až pak jsem konečně vyjel z Prahy a přede mnou bylo asi patnáct kilometrů dálnice, na kterých tahle třístovka nasadila rychlost 130 kilometrů v hodině a tempo na šestku bez problémů držela. Tedy ne, že by to byl příjemný způsob cestování, protože motorka na dálnici, to prostě není ono.

Při vracení mě vlastně zamrzelo, že 300NK bylo jenom půjčené. Příjemně se zvyká na to rychlé proplétání ulicemi města. Na nízkou spotřebu asi 3,2 litru na sto kilometrů, kdy 12,5litrová nádrž dokáže návštěvu čerpací stanice odkládat dostatečně dlouho. Na tu pohodu za řidítky a zábavu za hranicí města. A s radostí by se zvykalo i na pořizovací cenu. Již to bylo naznačeno v úvodu, ale v Česku se jen s obtížemi hledá levnější nová třístovka. Za CFMoto (verzi z roku 2022) tak zájemce zaplatí bez desetikoruny 100 000 Kč, v době starších cen, kdy si prodejce účtoval 92 990 Kč, byla tato motorka dokonce nejlevnější mezi 300 cm3 dostupnými v Česku podle článku Nejlevnější motorky. Ale stačilo. Sesedám z motorky, na displeji svítí nájezd 290 kilometrů. Pořád voní novotou, dalo by se napsat, ale na to není čas.