Motorka, kterou přes čtyřicet let nikdo nevybalil z krabice

Před delším časem jsem byl ve Velké Británii pro jeden automobilový veterán a jeho sympatický majitel měl v menší stodole za domem na půdě schovaný ještě úplně nový Triumph Spitfire. Byl sedmdesátkově okrový a zčásti rozebraný, aby se nahoru na půdu stodoly vůbec vešel. Otec tohoto prodejce s autem prý skoro vůbec nikdy nejezdil, jen bůh ví proč, a po několika letech ho uskladnil nahoru na půdu stodoly. Tohle auto pochopitelně tehdy na prodej nebylo, možná tam tak stojí rozebrané dodnes. Vlastně ani nevím, zda bych ho doopravdy chtěl. Stroj, který desítky let nejezdil, byť byl dobře uskladněn, vyžaduje stejně hromadu práce na jeho zprovoznění.

A podobně dopadla kuriózní sbírka motocyklů, které v roce 1975 (jiný zdroj však uvádí 1977) objednal u britského Nortonu belgický dealer motocyklů Podevijn motoshop z vlámského Aalstu. Jedna historka praví, že byl onen majitel hlavně vášnivým sběratelem motocyklů i starých motocyklových dílů, a když zemřel, zůstala po něm velmi zajímavá směsice artefaktů. Ale jedenáct motocyklů, které zůstaly vyrovnané ve skladu v originálních krabicích a nikdy nerozbaleny, to je prosím světový unikát.

Jiná verze historky vypráví, že majitel byl naopak dost komplikovanou osobností a špatně se s ním obchodovalo. Pravděpodobně na ty motorky nedokázal sehnat kupce, pak se na ně zapomnělo a po letech ho sběratelská vášeň přesvědčila si tyto kuriózní Nortony v bednách nechat už navždycky. Konec konců, každým rokem se sběratelsky zhodnocují. Jedna z těchto motorek se v průběhu času zatoulala až do Španělska, prošla rukama několika majitelů, kteří s ní raději nehýbali a nechali artefakt neporušený. A tahle motorka se nyní objevila na britské aukci společnosti H, kde neutekla pozornosti několika médií a ani my pochopitelně nechceme být pozadu.

V originálním balení je sada tří klíčů, veškerá dokumentace pro dealera včetně montážních instrukcí, uživatelská příručka, a dokonce i speciální olej ve spreji na řetěz s označením Norton. Jiný takový už asi na světě ani neexistuje. Odhad je, že by se mohla prodat až za nějaký v přepočtu jeden milion korun. Aukce proběhne během listopadu. Je to zajímavá suma za takový unikát, ale z druhého pohledu možná až příliš mnoho peněz za motorku, kterou bude nutno dlouho oživovat z jejího pětačtyřicetiletého spánku.

Nerozbalit ji by byla z mého pohledu velká škoda. Je to krásná motorka, měla by jezdit a rozdávat radost. Norton Commando 850 Interstate byla jedna z posledních verzí tohoto slavného motocyklu. Už byla vybavena elektrickým startérem a speciálně vylepšeným rámem, který odolával daleko lépe torzním kmitům. Systém nazvali Isolastic a hlavním vývojářem byl jistý Dr. Bauer, člověk přímo od Rolls Royce. Motorka díky tomu příliš nevibrovala a alespoň trošku se komfortem přiblížila velké rivalce, japonské Hondě CB750. Sedmdesátá léta, to byly pro britský motocyklový průmysl docela krušné časy. Zatímco Britové schůzovali na poradách s odboráři, na druhém konci světa, v Japonsku, začínala vznikat nová motocyklová velmoc, kterou už porazit nešlo.

Norton Commando byla ovšem moc povedená motorka. Na trh přišla v roce 1967 s výkonným, i když technicky tradičním paralelním čtyřtaktním dvouválcem o rozvodu OHV a objemem válců 745 cm3. Už v prvních verzích měla hodně slušný výkon 58 koní, což bylo na svou dobu něco. Ostatně, z vysokých rychlostí (uměla až 190 km/h) motorku krotily zpočátku výroby bubnové brzdy a řízení takového stroje vyžadovalo vážně už zkušeného motorkáře. Na konci šedesátých let získávalo Commando opakovaně prestižní titul „Motocykl roku“ podle britského časopisu MCN (Motorcycle news), který píše o motorkách dodnes.

V roce 1973 dostal Norton Commando kotoučovou brzdu dopředu, objem válců zvýšený na 828 cm3 a výkon se přehoupl přes šedesátikoňovou hranici. Dlužno dodat, že Honda i Kawasaki v té době uměly v této „královské“ objemové třídě dosahovat sedmdesát i více koní. Pro úplně poslední sérii, přesně onu z nerozbalených beden, se k motorům montoval i elektrický startér, ale poslední série se už příliš dobře neprodávala. Nastal skutečný masový nástup japonských motorek na světovém trhu.

Přesto si Commando rozhodně zaslouží svou pozornost. Je jednou z několika motorek, které by každý fanda do motocyklové historie chtěl rozhodně mít doma v garáži. Na prahu sedmdesátých let úspěšně závodila. Na upravených strojích Commando 750 v barvách cigaretového výrobce John Player Special i celkově zvítězila třídu na TT Isle of Man v roce 1973. Titul ve třídě do 750 cm3 s ní vyhrál Peter Williams.

Zkrátka a dobře, na Nortonu bude parádní a vzrušující svezení. Když se znovu dívám na ty fotky polootevřené bedny, vidím v ní pečlivě zabalené díly i neporušený chromový výfuk, mám děsnou chuť tu motorku koupit. Přes zimu bych ji smontoval, seřídil, vyměnil staré pryžové součástky, které budou za ta léta zpuchřelé, a od jara si užívat fungl nový Norton Commando 850 Interstate. Zrovna takový, na jakém jezdíval svého času i Steve McQueen. Upřímně jsem zvědav, co se s těmito konkrétními motorkami stane. Neslyšet je aspoň jednou vrčet by byl každopádně velký hřích.