Článek
Úvodní scénu filmu The Italian Job z roku 1969 prostě musíte milovat. Nádherné oranžové Lamborghini Miura se za slunečného dne projíždí po točitých alpských silničkách, motor V12 burácí pod plynem a štěká při jeho ubrání a na podkresu v uvolněném rytmu Matt Monro zpívá příhodné „Questi giorni quando vieni il belle sole“. Pro takové dny prostě stojí za to žít.
Tedy jen do chvíle, než na konci tunelu Miura skončí v plamenech na radlici pásového buldozeru, v tu chvíli máte chuť brečet. Ale nemusíte, pro tuhle scénu byly totiž použity dvě Miury – tahle druhá byla pořízena už jako nepoužitelný vrak, takže její shození do rokle zase tolik nebolelo (i když i podobné vraky dnes stojí majlant). Nám však jde o tu první, pojízdnou Miuru.
Takhle se natáčely onboard záběry, když ještě nebyly GoPro kamery
Šlo konkrétně o Miuru P400 v oranžovém laku „Arancio Miura“, kterou při natáčení na silnicích Velkého Svatobernardského průsmyku vodil herec Rossano Brazzi a tovární řidič Lamborghini Enzo Moruzzi. Jenže ta po filmování na pět dekád prostě zmizela…
V roce 2016, když Lamborghini slavilo 50. výročí vzniku automobilky, připomněli i slávu filmu The Italian Job. U Miury zapózovali její tvůrci – inženýři Gian Paolo Dallara a Paolo Stanzani, mezi nimi pak designér Marcello Gandini z Carrozzeria Bertone. Škoda, že tehdy ještě neměli to SPRÁVNÉ auto...
Tedy spíš nikdo přesně nevěděl, jaké konkrétní auto se stalo hvězdou stříbrného plátna. Dlouhé pátrání historiků, sběratelů a fanoušků nakonec ukončili specialisté z historického oddělení Polo Storico automobilky Lamborghini. Tajemná Miura se totiž našla v soukromé sbírce v Lichtenštejnsku, ale k potvrzení museli odborníci projít spoustu interních dokumentů Lamborghini a dokumentaci k vozu, fyzicky auto přezkoumat, a dokonce přizvat i samotného Enza Moruzziho na konzultaci, aby definitivně mohli potvrdit, že právě tenhle vůz je hledaným Svatým grálem.
Teď už tedy s naprostou jistotou víme, že šlo o Miuru s číslem šasi #3586. Ta byla pro účely filmování pouze zapůjčena z automobilky, proto se o ni staral Enzo Moruzzi, který auto na natáčení z automobilky dovezl, řídil ho před kamerou a pak s ním odjel i zpět, takže ho znal naprosto dokonale. „Na výrobní lince byla skoro hotová Miura P400 ve stejné specifikaci, jako měla ta havarovaná – stejná barva, pravostranné řízení. Proto jsme se rozhodli použít ji pro filmování,“ vzpomíná Moruzzi na celé dobrodružství. „Jediná věc, která nás trápila, byla elegantní bílá kožená sedadla, protože se auto muselo vrátit do Sant’Agaty v dokonalém stavu. Tak jsem navrhl, aby je vyměnili za běžná černá kožená, která jsme používali při testování.“ Jenže opěrky hlavy zůstaly původní, proto má auto ve filmu zvláštní kombinaci černých sedadel a bílých opěrek.
Po návratu do továrny byly do auta namontovány původní bílé sedačky a vůz byl připraven pro zákazníka z Říma. Pak se ale naprosto ztratil z radaru, vystřídal řadu majitelů a objevil se až nyní. Že se tak stalo při 50. výročí od natočení filmu, je už jen krásnou třešničkou na dortu.