Hlavní obsah

Kdo je mistr světa Jan Kopecký? Příběh šampiona!

Foto: Škoda Motorsport

Takhle si dojel Jan Kopecký se svým spolujezdcem Pavlem Dreslerem pro titul mistra světa WRC2

13. 11. 2018

V prosinci 2002 jel Honza Kopecký svůj poslední závod s Fordem Focus WRC a na sedadle spolujezdce seděl vyděšený autor tohoto článku. O pět měsíců později musel Kopecký se závoděním málem skončit. V rychlosti okolo 200 km/h praskla v levé zatáčce pneumatika jeho Octavie WRC a po nárazu do sloupu skončilo zdemolované auto daleko v poli. Posádku transportovali vrtulníkem do nemocnice a zdrcený táta volal domů svojí ženě, že Honza žije, ale že už si nepřeje, aby ještě v rallye dál závodil…

Článek

Nedivte se mu. Běhal po nemocnici s tělem bezvládného syna v náručí, na rukou krev. Nakonec to byl jen těžký otřes mozku a pár šrámů, Honza se hojil jako kočka, ale otec Josef Kopecký měl jasno. „Řekl jsem mu, jen co se dal trochu dohromady, že už si nepřeju, aby dál v rallye pokračoval,“ přiznává bez rozpaků. „Jenže pak k nám domů přijel Vratislav Kulhánek, tehdejší šéf Škodovky, který Honzu hodně podporoval, a nabídl nám, že Honza může testovat tovární auto specifikace WRC. Nechtěl jsem, řekl jsem mu, že s rallye je konec. O pár dní později ale Honza seděl v Octavii WRC na autodromu ve Vysokém Mýtě a za necelé dva měsíce startoval s Filipem Schovánkem na Castrol Rallye v Rakousku…“

Foto: Škoda Motorsport

Přemýšlivý a cílevědomý. Týmový trenér o něm říká, že Honzu nemusí kontrolovat, protože on sám ví, že kdyby něco ošidil, ošidil by tím hlavně sám sebe

Teď, o patnáct let později, se stal šestatřicetiletý Jan Kopecký mistrem světa v kategorii WRC2. A navrch získal i titul mistra republiky, už šestý. Se svojí Fabií R5 vyhrál pět ze šesti světových soutěží, v té poslední skončil za prvním o 8,5 vteřiny – špatně zvolil pneumatiky. V republice vyhrál každý podnik, tedy šest vítězství v šesti závodech. „Český jezdec v českém týmu a s českým autem, to prostě nemohlo být lepší,“ těší se z úspěchu Michal Hrabánek, šéf továrního týmu Škoda Motorsport. Jan Kopecký, dlouholetý tovární pilot Škody Motorsport, se stal druhým Čechem se světovým titulem v rallye – v roce 2009 se to povedlo Martinu Prokopovi, ale v juniorské kategorii. Jeho úspěch je vyvrcholením desetileté spolupráce s továrním týmem a stojí za ním spousta dřiny. Kopecký byl u vývoje Fabie S2000 i Fabie R5, je pověstný chutí pro testování, ročně dává v závodním autě okolo pěti tisíc ostrých kilometrů. Maká sám na sobě, díky spolupráci s týmovým trenérem a lékařem Jaromírem Jiříkem je v perfektní kondici. A podle všeho se mu daří i v osobním životě, byť zrovna o tomhle se nerad baví…

Foto: youtube

Takhle vypadala Octavia WRC po něhodě v Rallye Tatry. Honza Kopecký skončil s otřesem mozku, spolujezdec měl jen zlomený kotník

Abych mohl vyprávět příběh Honzy Kopeckého, musíte mi odpustit výlet do minulosti. On totiž závodil už jeho dědeček. Vyučený mlynář a řidič z povolání závodil v padesátých letech minulého století na motokárách a přivedl k nim i syna Josefa. Talentovaný mladík hned ve svém prvním závodě v Polici nad Metují dojel třetí, druhý závod v České Třebové už vyhrál a nakonec opanoval i celý Český pohár. To se psal rok 1974. O tři roky později už jezdil v reprezentaci, dvakrát vyhrál tehdejší seriál Pohár míru a přátelství… Šlo mu to tak dobře, že mu nabídl spolupráci italský výrobce motokár. „Jenže jsem nebyl ve straně a soudruzi mě obvinili ze snahy emigrovat. Marně jsem se hájil, že jde o nesmysl. Vzali mi pas i závodní licenci a rok jsem nemohl na okruhy, zlepšilo se to až po revoluci.”

Aby ne, udělal si to totiž po svém. Vystál v Mototechně frontu na úplně nového Favorita, kterého pak doma se svým tátou kompletně rozřezali, dali do něj rám a postavili z něj závodní auto. Jezdil závody do vrchu, hlavně z finančních důvodů, ale v roce 1993 se stal vicemistrem Evropy a o rok později už dosáhl na evropský titul. Pak jezdil Superturismo, Octavia Cup a v roce 1999 už se potkal v jednom týmu ze svým synem…

Foto: Motorsport-Kopecký

Táta a syn se setkali v jednom týmu, byli parťáci i soupeři

„Honza přitom k závodění jako dítě neinklinoval a byl jsem za to vlastně rád,“ vzpomíná Josef Kopecký. „Byl výborný v atletice, skvěle házel. Tak skvěle, až se s kamarády vsadil, že přehodí kostel. Což se mu i povedlo, jenže na druhé straně kostela bylo auto a on mu rozbil čelní okno. O mém závodění samozřejmě věděl, ale nikdy ho to nijak zvlášť nebralo. Přišel na to až sám, to mu bylo jedenáct, když jel se svým kamarádem na motokáry. Vrátil se z očima navrch hlavy, že se mu to moc líbilo…“

Děda si vzal vnuka do parády a začal s ním s trénovat, mladý Kopecký nezapřel rodinné geny. Táta mu pak pomohl se startem v kdysi oblíbeném Fiesta Cupu – Honzovi Kopeckému tehdy bylo patnáct a na start musel dostat výjimku. Dařilo se mu, vyhrál Fiesty i Pick-upy. Dařilo se mu dokonce tak moc, že v roce 2001 vyhrál seriál Škoda Octavia Cup. Bylo mu devatenáct a porazil přitom i svého tátu, se kterým jel v jednom týmu. „To bylo jedinkrát, kdy jsem na něj měl opravdu vztek,“ přiznal od té doby Josef Kopecký několikrát. „Nešlo ale o pohár… V předposledním závodě v Mostě jsem ho v posledním kole pouštěl před sebe, protože Honza jel o celkové vítězství a vítěz kromě titulu bral i auto. Nepředjel mě, prý nechtěl takhle vyhrát! Jenže já to viděl tak, že bychom auto prodali a byly by peníze na další sezónu… V posledním závodě už ale Honza zvítězil a vyhrál i celý Octavia Cup. Naštěstí.“

Foto: Kopecký-motorsport

Napřed to vypadalo, že se syn nepotatí. Ale od jeho jedenácti let bylo všechno jinak. A v téhle rodině závodil i dědeček, který Honzu učil jezdit na motokárách

V té době už Jan Kopecký koketoval s rallye… „Jezdil jsem se dívat na rallye a říkal jsem si, že je to daleko větší zábava a adrenalin, než jezdit jen na okruzích,“ vzpomíná Honza. „Já v té době znal vlastně hlavně Brno a Most. Snil jsem o tom, že bych třeba jednou mohl závodit v DTM, ale když jsem pak zjistil, jaké tam jsou finanční požadavky, zase jsem vychladl. Chtěl jsem alespoň do Porsche Carrera Cupu, ale ani na to se nám nepovedlo sehnat peníze. A rallye byla cesta, i když to táta s mámou zpočátku nesli těžce.“

Aby taky ne. Relativní bezpečí asfaltových závodních tratí s širokými únikovými zónami měly vystřídat úzké klikaté cesty lemované stromy, sloupy, srázy a skálami. „Moje úplně první soutěž byla Rallye Šumava v roce 2001. A vzpomínky jsou smíšené. Se žlutou Škodou Octavia jsme po pěti zkouškách vedli dvoukolky, na dva devatenáctileté kluky to byl docela mazec, všichni koukali. Jenže v poslední zkoušce jsme skončili v lese a bylo po závodění.“

Honza to ale nevzdal a překonal i již zmíněnou havárii v roce 2003 při Rallye Tatry. „Když jsem se probral v nemocnici k životu, zeptal jsem se táty, jestli stihneme připravit auto na další soutěž. Řekl mi, že s rallye je konec. Stejně ale věřím, že věděl, jak to dopadne…“

Foto: Motorsport-Kopecký

V patnácti si Jan Kopecký vyzkoušel Fiesta Cup, ostruhy pak získal v Octavii. Na velké peníze pro závodění a okruzích nebyly peníze, jeho to ale stejně táhlo spíš do rallye

A dopadlo to skvěle! Honza se svým spolujezdcem Filipem Schovánkem ještě v tom samém roce vyhráli dvě soutěže domácího šampionátu, což se ukázalou být vstupenkou k úzké spolupráci s továrním týmem Škoda. O dva roky později už podepsal s továrnou plnou smlouvu! Nebylo to ale na dlouho, mladoboleslavský tým svět rallye následně opustil… Přesto Honza Kopecký dál jezdil s Fabií WRC, byť pod hlavičkou týmu Czech Rally Team, který vedl jeho táta. V roce 2006 a 2007 startoval v mistrovství světa rallye. „Byl jsem u vzniku Fabie WRC, ale na vývoji nového vozu jsem se podílel jen málo. A byla to taková ta černá dřina, kdy jsme třeba na rovném úseku celé dopoledne dělali jeden start za druhým. Strašná řehole. Jsem ale rád, že jsme pak auto naučili alespoň trochu jezdit.“

Foto: Kopecký-motorsport

Škodovka provázela Jana Kopeckého od samého začátku jeho závodění. Teď se bude jednat o jeho další smlouvě

V té době už se ale v dílnách Mladé Boleslavi „vymalovalo“, do vedení Škoda Motorsport nastoupil Michal Hrabánek a začalo se znovu. Honza Kopecký byl jasnou volbou, tým potřeboval soutěžního i testovacího jezdce pro novou Fabii Super 2000. „Byl jsem už při prvních testovacích metrech a hned první dojmy byly fantastické. Ještě víc mě ale těšilo, že ve srovnání s předešlými dvěma soutěžními vozy byl hlavní důraz kladen na spolehlivost. Fabia S2000 měla pověst neuvěřitelně robustního vozu, za pět let za jejím volantem jsem měl jen jeden technický problém a ten šel ještě za dodavatelem jednoho z dílů – bez vědomí továrny změnil výrobní komponenty a součástka následně nevydržela," vzpomíná Kopecký. A že má na co – v roce 2013 získal titul mistra Evropy a vyrovnal se tak svému tátovi. „Táta ho má z vrchů, já z rallye. Ale to je fuk, šťastní jsme oba,“ chlubil se tehdy. O rok později přidal celkové vítězství v Asijsko-pacifickém šampionátu, kam šla Škodovka závodit hlavně z marketingových důvodů. A to už se i podílel na vývoji nového speciálu Fabie R5…

„Musel jsem se napřed koncentrovat na boj o titul v Evropě, pak taky na závody v Asii, do toho jsme vyvíjeli erpětku… Dělal jsem to tak, že jsem se snažil soustředit jen na práci v konkrétní den, jak s oblibou říkají tenisti, šel jsem od míčku k míčku. Prostě když jsem závodil v Malajsii, neřešil jsem Fabii R5. A pokud jsem testoval na sněhu v Norsku, vytěsnil jsem z hlavy boj o titul v Pacifiku," vzpomíná Kopecký.

„Je to komplexní a vyzrálý jezdec, který je nejen rychlý, ale i spolehlivý, vždyť od závodu v Malajsii v roce 2014 dojel každou soutěž,“ chválí Honzu jeho šéf Michal Hrabánek. „Při vývoji obou aut dokázal, že perfektně funguje i jako testovací jezdec a díky všem těm kilometrům je se svým autem doslova srostlý. Není to jen o rychlosti, ale i o tom, jak zachází s neočekávanými událostmi a jak s Pavlem moc dobře ví, jaké zvolit tempo. V rámci týmu funguje soutěživost, přesto předává mladším kolegům know-how, neboť si uvědomuje, že se musí dařit celé značce. Titul pak představuje vyvrcholení desetileté spolupráce. Není výsledkem náhody, ale tvrdé práce Honzy, jeho navigátora Pavla Dreslera i všech mechaniků a vůbec lidí v týmu.“

Foto: Škoda Motorsport

Pavel Dresler je spolujezdcem Honzy Kopeckého od roku 2011. Jsou kamarádi i v osobním životě, vzájemně si naplno důvěřují. Dresler je přitom jen čtvrtým spolujezdcem, kterého Kopecký kdy měl

V odlescích poháru pro světového šampiona je snadné zapomenout na nehodu v Tatrách, na problémy se spolehlivostí Fabie WRC a člověk by mohl klidně i zapomenout, že letošní útok na titul mistra světa nebyl dlouhodobě nijak plánovaný a připravovaný. Zpočátku to totiž vypadlo, že se tým bude soustředit jen na další obhajobu titulu v mistrovství ČR a ve světě bude startovat jen příležitostně – mluvilo se o jednom až dvou závodech ve WRC2. „Domluvili jsme se se Škodovkou, že zkusíme sehnat peníze a startovat případně i jako soukromý tým, ale pak se ty plány začaly měnit. Na telefonát s panem Hrabánkem, že budeme startovat v Monte Carlu a pak se uvidí, na ten nezapomenu do konce života. A když jsme Monte Carlo vyhráli, věděli jsme, že musíme udělat další výsledky, abychom mohli odjet celé mistrovství.“

A ono se to opravdu povedlo… Tatínek Josef je s Honzou na každém závodě, dělá totiž šéfa týmu. Sleduje úspěchy syna a jako správný táta z něj má obrovskou radost. „Nepotřebuje, abych mu stál za zadkem, říkám mu jen ty důležité věci. Mojí hlavní starostí je, aby měl Honza čistou hlavu a mohl se soustředit jen na závod jako takový.“ A protože bude jeho synovi v lednu už 37 let, občas ho napadnou myšlenky na vnouče. „Hlavně žena o tom mluví,“ culí se Josef Kopecký. A na otázku, zda by si přál, aby se jméno Kopecký dál objevovalo ve světě automobilového sportu, vyhrkne jednoduchou odpověď: „Ano!“ Určitě už se těší, až jednou s juniorem poprvé vyrazí na motokáry.

PS: Posádka Jan Kopecký a Pavel Dresler by měla v továrním týmu Škodovky pokračovat dál. Kopecký sice přiznává, že by se mu líbilo startovat s „plnotučným“ vozem WRC, ale ten Škodovka nemá a otec i syn Kopečtí stojí nohama pevně na zemi. „Koho by to nelákalo, ale je to téměř nereálné, vždyť tady se bavíme o milionech euro za sezónu. A byla by škoda bourat spolupráci se Škodovkou – baví nás to a jde nám to, chceme dál vyhrávat!“

autowebAUTOWEBaUtOwEb

Reklama