Článek
Není tajemstvím, že mnohé týmy si na Dakar vozí svoje kuchaře, protože strava v místní jídelně je stejně pestrá jako poušť všude kolem. K snídani je vajíčková hmota, kuřecí párek, vařené fazole, croissant, jogurt, kukuřičné lupínky, med, nugeta a jablko. Na cestu do dalšího bivaku dostanete plechovku tuňáka se zeleninou, vodu, nějaké tyčinky, kousek sýra, další nugetu, oříšky a čipsy. A k večeři se to točí – těstoviny, kuře, skopové, to vše v různých variacích.
Takhle vypadá kantýna na Dakar Rally, kvůli covidu si většina lidí jídlo jen vyzvedla a snědla u sebe
Není to špatné a dá se to v pohodě zvládnout, ale za čtrnáct dní netoužíte po ničem jiném než po tatrance, kusu vepřového a točeném pivu. Ani jedno v Saúdské Arábii ale nepořídíte.
Není se čemu divit, že si některé týmy s sebou vozí i kuchaře. A český MP-Sport to tak dělá už celé roky. „V celkových nákladech to už není tak dramatická položka a je to jistota pro náš všechny, že budeme jíst dobře a že nikomu nebude zle,“ říká Quirin Müller, týmový manažer Martina Prokopa.
Libor Vaněk vaří pro MP-Sports už sedm let. A Martin Prokop rád s úsměvem říká, že pro něj je to nejdůležitější člen týmu. Křest ohněm si odbyl, když na svém prvním Dakaru vařil pro šedesát lidí – kromě MP-Sports se u nich stravovali ještě lidé z Buggyry. „A to bylo peklo, protože auta a kamiony, mechanici a řidiči, všichni chodili nějak jinak a já nevěděl, jestli mám dělat snídani, oběd nebo večeři,“ chytá se Libor Vaněk ještě dnes za hlavu.
Přitom ho ale nic nerozhází. Stačí mu tři hrnce, čtyři plotýnky, jedna elektrická pánev a ohřívací box a kouzlí taková jídla, jako je svíčková, bramboráky nebo slavnostní kachna na závěr. „Přípravy na Dakar začínají už někdy v listopadu. A na začátku není plán, ale jídelníček,“ říká Vaněk s úsměvem. „Ten když si odsouhlasíme, tak podle něj začnu připravovat polotovary, ale jedu s tím, že v MP-Sportu jsou na denním pořádku nějaké návštěvy a že mechanici často pracují do noci, takže jim jedna večeře stačit nebude.“
Pečlivě připravené polotovary jsou Vaňkovou specialitou. Konzervárna, kde pracuje, jich prodává tisíce měsíčně
Když Libor Vaněk zrovna nevaří na Dakaru, tak je šéfkuchař v rodinné konzervárně a to z něj, společně s dlouholetou praxí kuchaře pro nejrůznější české cestovky, dělá opravdového kouzelníka. „Vezu si s sebou zakonzervované polotovary, které pak na místě dodělávám. Snažím se maximum přípravy, tedy to nejpracnější, vyřešit co nejvíc dopředu, abych se tím na Dakaru nemusel zdržovat. Díky tomu, že si to připravuji sám, tak vím, co mám a jak s tím mám dál naložit.“
Společně s kamiony plnými nářadí a náhradních dílů cestovaly tedy z Evropy i dvě obytná auta, přičemž jedno z nich bylo takovou polní kuchyní. Bylo v něm víc než 150 kilo masových konzerv, metrák suchých surovin, tři litry olivového oleje, 120 housek na rozpečení a pět zamražených bochníků chleba, který si ale šetří pro speciální příležitosti. „Kdybych měl být úplně přesný, tak to bylo patnáct kilo kuřecího, pět a půl kila hovězího, devět kilo uzeného a třináct kilo krůtího masa,“ vypočítává Vaněk masné suroviny.
Snídaně jsou pořád stejné...
Spousta dalšího jako třeba vejce, brambory, zeleninu a ovoce řeší až na místě, ale třeba těstoviny si veze, pro jistotu, z domova. „Mám všechno připravené, ale stejně často improvizuji,“ říká. „Musím, nejde to jinak, věci se někdy mění za pochodu. Největším nepřítelem je déšť a vítr, protože mám venkovní kuchyň a musí mi stačit jen výsuvná markýza a dva rozkládací stoly.“
...o to víc se člověk těší na večeři! Bude smažák
Libor Vaněk je zábavný chlapík, kterého jeho práce baví a dělá ji s láskou. Říká, že největší odměnou je pro něj to, když mu mechanici po závodě hlásí, kolik za těch čtrnáct dní přibrali, přestože na rallye všichni ostatní většinou hubnou. „Co se mi u Martina Prokopa ale líbí nejvíc, že snídaně a hlavně večeře jsou svaté, celý tým jí vždy pohromadě, jako u maminky,“ uzavírá Vaněk naše povídání.
A já ještě dodávám, že moc díky za polívky!