Hlavní obsah

Testy: Ford Ranger Wildtrak 3.2 TDCi – v Americe vědí, co dělají

Foto: Jiří Čermák

Ford Ranger Wildtrak 3.2 TDCi

28. 10. 2019

Pick-up je takový ten zvláštní typ auta, kterému jsme v Evropě (zatím) nepřišli pořádně na chuť. „SUV s ocasem“, stojící většinou na pomezí osobního auta a užitkové dodávky, je v Evropě na samém okraji trhu, zatímco v USA Ford nestačí svoji legendární a dlouhodobě nejprodávanější F-150 ani vyrábět. Takže jak to je? Jezdí Američané dlouhodobě úplně blbým typem auta, nebo na něco kápli?

Článek

Hned z úvodu – opravdu tu nehodlám srovnávat potřeby Evropy a Ameriky, kde se liší trh, legislativa, infrastruktura, a v neposlední době i mentalita zákazníků. Je to vidět i ve srovnání konkrétních pick-upů, určených pro evropský a americký trh.Zatímco F-150 pro USA měří se čtyřdveřovou kabinou a krátkou korbou 5,89 metru a na našich silnicích působí jako zjevení, Ranger ve stejné konfiguraci má jenom 5,36 metru…a stejně působí tak trochu jako zjevení. I „malý“ evropský pick-up je totiž oproti běžné velikosti aut na našich silnicích prostě obří a v koloně nebudete zachytávat pohledy řidičů osobáků, ale spíš řidičů kamionů.

Foto: Jiří Čermák

Majestátní, proti plnotučným „Amerikám“ však přesto poměrně kompaktní

Přes všechno a nade všemi

Otázka ale zní, budete se při tom i cítit jako řidič kamionu? Rozhodně ne – budete se totiž cítit jako řidič picku-upu, což má hned několik specifik. Jen co se vyšplháte do vysoké kabiny (dost přitom pomůže stupínek pode dveřmi), usadíte se do pohodlné kožené sedačky velkorysých tvarů. Interiér je zpracovaný slušně a třeba vrchní část palubky pošitá koženkou má až noblesní nádech, na druhou stranu je tu přirozeně vidět, že je pick-up prapůvodně pracovním autem. Tvary i ovládací prvky jsou robustní, volant má čtyři masivní ramena a vše je logicky poskládáno a při ruce.

Foto: Jiří Čermák

Sedím vysoko, vidím daleko — o přehled nad okolím není v Rangeru nouze

Tenhle pocit robustnosti, získaný při prohlídce a ohmatání interiéru, se ale pořádně prohloubí teprve při jízdě. Je to o způsobu, jakým se velký pick-up, jehož podvozek je tvořen žebřinovým rámem, pohybuje po silnici. Ranger neumí „žehlit“ nerovnosti vozovky a plout po ní s grácií velké limuzíny. O nerovnostech rozbité cesty víte, ovšem žádných ran od kol se nedočkáte. Každý výmol, propadlý kanál, ale klidně i malý příkop, se k vám donese jen ve formě gumového „zavrtění“, které se přenáší od obřích balónových pneumatik, přes masivní ramena přední nápravy a tuhou zadní nápravu, přes spoje karoserie až do sedačky. Ve výsledku je tedy Ranger na silnici hrozně pohodlný, byť trochu svérázným „vrtošivým“ způsobem.

Foto: Jiří Čermák

Je úplně jedno, jestli jdete zdolávat silnice nebo hory

Navíc působí naprosto nezničitelně. Znáte tu ošklivou ránu, která se ozve při přejetí ostré spáry, kdy dojdou tlumiče až na dorazy? Přesně tu, kdy „mechanicky citliví“ jedinci pocítí bolest za auto? V pick-upu na žebřinovém rámu žádná taková neexistuje. Už jen vysoké pneumatiky toho pochytají hromadu a dorazy tlumičů s dlouhými zdvihy jen tak nepoznáte. Krom toho, račte se podívat na jednotlivé díly podvozku – tuhle techniku propadlé pražské kanály nerozhodí a ten pocit svobody, kdy víte, že auto po městě neničíte, má prostě svoje kouzlo. Ačkoliv asi netřeba zdůrazňovat, že jízdní vlastnosti nejsou kdovíjak převratné.

Foto: Jiří Čermák

Vidíte pod korbou tu masivní zadní nápravu? Ani nápravě samotné, ani jejímu uložení, jízdou po městských kostkách rozhodně neublížíte

Pick-up ale není bytelně postavený kvůli tomu, aby mohl jezdit po městě. Tohle auto je stvořené na práci, a to na práci v těžkém terénu. Dovnitř se v pohodě vejde i pět dospělých a to, co naložíte na korbu, je omezené hlavně jejím případným krytem. Oficiálně smíte vézt něco kolem jedné tuny a táhnout tři a půl tuny, reálně je ale nosnost korby, podepřené tuhou nápravou na listových perech, ještě o dost vyšší.

A ten terén? Minimální světlost podvozku je 232 milimetrů, nájezdové úhly na obou stranách 28 stupňů, středový diferenciál vůbec není, takže čtyřkolka se přiřazuje „natvrdo“, zadní diferenciál jde do terénu uzamknout, a když dojde na nejhorší, je tu i redukce. Shrnuto podtrženo – Ranger projede všechno, a to se ani nemusí jednat o vrcholnou zvýšenou verzi .

Foto: Jiří Čermák

Jen zlomek toho, co Ranger dokáže

Pět užitkových válců

Zmíněné pick-upy a další „rámová“ auta na americkém trhu mívají pod kapotou zpravidla benzinové osmiválce. Jenže ty by tady u nás v Evropě bohužel neprošly, a tak se u všech pick-upů pro evropský trh musíme smířit s naftou a zpravidla jen polovičním počtem válců. I Ranger nabízí standardně čtyřválec, ale pak má i jedno eso v rukávu – do některých verzí lze objednávat řadový naftový pětiválec o objemu 3,2 litru. Ten má dostatečných 200 koní výkonu a majestátních 470 Nm točivého momentu.

Foto: Jiří Čermák

Není těch 200 na rychloměru na 200 koní nějak málo? Ani ne - s pohotovostní hmotností přes 2 tuny není Ranger žádný velký závodník

Žádnou mohutnou dynamiku na silnicích ale nečekejte. Motor je svou náturou prostě užitkáč, za studena je pořádně hlučný a křivka točivého momentu je mimořádně plochá. Na druhou stranu na silnici Ranger pomalý není a nástup točivého momentu, přicházející už za hranicí 1 500 otáček za minutu, je hodně znát. Na většinu běžného zrychlování není ani potřeba, aby šestistupňová automatická převodovka podřazovala. Motor se zpravidla jen poklidně převaluje v otáčkách těsně nad tisícem, zatímco si to pick-up poklidně šine krajinou a občas se zavrtí na nějaké nerovnosti.

Holt co naplat – pick-up má svoje kouzlo a to i tehdy, když s ním zrovna nepracujete. Roli rodinného auta zastane naprosto v pohodě, jde s ním dojíždět denně do práce (a délka pořád není taková, abyste nezaparkovali) nebo řádit v tom nejobludnějším terénu, který najdete v okolí. Ten způsob, jakým se pohybuje na silnici, je unikátní a poměrně návykový, a z jeho řízení na vás dýchne až překvapivá pohoda. Nutno tedy uznat, že v té Americe na něco kápli a blbými auty rozhodně nejezdí.

Nebojím se říci, že by pick-up dával smysl pro dost lidí, jenže jeho pořízení bohužel není úplně levné. I ten úplně základní Ranger – tedy v základní výbavě XL, se čtyřválcem a manuální převodovkou, stojí s DPH 958 489 korun. A zatoužíte-li po honosně vybaveném Wildtraku s pětiválcem a automatem, připravte si rovnou 1 352 635 korun.

Technické údaje
Motorvznětový řadový pětiválec s turbem, uložený vpředu podélně
Zdvihový objem3 198 cm3
Výkon200 koní (147 kW při 3 000 ot./min.
Točivý moment470 Nm při 1 500 - 2 750 ot./min.
Převodovkašestistupňová automatická s terénní redukcí
Pohonzadních kol s přiřaditelnou přední nápravou, uzamykatelný zadní diferenciál
Pohotovostní hmotnost2 167 kilogramů
Akcelerace 0-100 km/h10,6 sekundy
Maximální rychlost175 km/h
Spotřeba (kombinace)10,2 litrů na 100 kilometrů
Objem palivové nádrže80 litrů
Kola a pneumatiky265/60 R18
Rozměry (délka/šířka/výška)5 362/1 860/1 815 milimetrů
Rozvor3 220 milimetrů
Rozměry korby (délka/šířka)1 549/1 560
autowebAUTOWEBaUtOwEb

Reklama