Hlavní obsah
záhlaví
Hlavní obsah

Nejošklivější auto: Co jsme dnes našli na internetu? Díl XXIV. – Chrysler Neon

Foto: Dodge
17. 4. 2020

Brouzdat bezcílně po internetu, to je jako poznávat svět z pohodlí vyhřátého bytu a rozvalený v kancelářské židli. Můžete navštívit nádherná místa, seznámit se s úžasnými lidmi, poznat dosud nepoznané… Ale jindy, jindy narazíte jen na samé fake news, internetové diskutéry, porno nebo třeba ošklivý laciný krám jménem Chrysler Neon. Vítejte v dalším díle našeho seriálu o nejošklivějších autech.

Článek

Bývaly časy, kdy americký automobilový průmysl vládl světu – právě za oceánem se vyráběly ty nejmodernější, nejkrásnější a nejopulentnější koráby silnic, o kterých se zbytku světa mohlo jen zdát. Jenže v 70. letech přišla ropná krize a po ní řada tragických rozhodnutí, která americký autoprůmysl dostala na přelomu tisíciletí až na dno. Chrysler Neon je tím nejhorším příkladem – byl lacině navržený, mizerně postavený, nespolehlivý, zcela bezcharakterní a ke všemu vizuálně absolutně fádní.

Dvě kulatá čelní světla – to je jediná známka kreativity na designu celého auta. Zbytek pravděpodobně vytvořil náhodný generátor kompaktních amerických sedanů, protože na celé ploše zbytku vozu není ani náznak pokusu o nápad, odlišnost nebo originální řešení.

Nebýt těch předních světel, byl by tak zoufale anonymní, že byste na něj mohli nalepit znak jakékoliv automobilky – což přesně Chrysler udělal a prodával stejné auto i s logem Dodge a Plymouth (další tragický omyl té doby). O to pitoresknější je jméno Neon nalepené na autě, které se snadno ztratí v šedi provozu a chodci o něj brkají, protože ho přehlédli. Prostě designérská ostuda.

Foto: Dodge

Policie: „A jak vypadalo to auto?“ Svědek: „Nooo...“

Jednoduchost designu Neonu však měla svůj důvod – úspora nákladů. Stejně jako to dnes dělá Dacia, i Chrysler se tehdy v roce 1994 rozhodl jít cestou laciné výroby a šetřil, kde se dalo. Prostý design bez kudrlinek, interiér plný tvrdých, lesklých plastů, kupa úsporných řešení (vzadu okna pouze na kličky, viditelné šrouby spojů, víko kufru bez čalounění a s odhaleným mechanismem zámku atd.) a k tomu jednoduchá konstrukce s ověřenými (čti obstarožními) pohonnými ústrojími.

Výsledkem bylo slušně prostorné auto s obstojnou výbavou, které však nejezdilo nijak dobře, neřídilo se nijak příjemně, nepřinášelo mnoho komfortu ani radosti z vlastnictví, navíc se na něj nedalo moc dívat. To se přeci nemohlo moc prodávat, že? Chyba!

Neon měl totiž jednu zásadní výhodu – byl levný. Opravdu hodně levný. Za velkou louží začínal na 9 475 dolarech, v Evropě to bylo těsně pod 11 tisíci librami (což bylo tehdy kolem 300 tisíc korun). Proto se prodával jako na běžicím páse, za třináct let a dvě generace vzniklo lehce přes 2 miliony aut. Přiznejme si však, že jeho úspěchu také hodně pomohlo to, že mnohem lepší importovaná japonská auta byla kvůli silnému jenu drahá a jeho největší domácí soupeř, Ford Escort, byl podobně příšerný krám…

Reklama

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.