Hlavní obsah
záhlaví
Hlavní obsah

Citroën Dyane 6 – O dost lepší kachna

Foto: Martin Tolar
28. 2. 2021

Na první pohled se Dyane tváří jako kachna 2CV. Ale nenechte se mýlit, tohle je přeci jen o trochu jiné auto a má svoje kouzlo, i když pohodlná jízda a mechanická jednoduchost mu zůstaly. Čtěte dál a přesvědčte se sami

Článek

V roce 1967 uvedla francouzská automobilka Citroën nový model Dyane. Na první pohled sice vypadá jako kachna 2CV, ale jde o jiný model. Poznáte to i na karoserii, protože Dyane je pětidveřový hatchback, takže nabízí lepší přístup do zavazadlového prostoru. Podle některých mělo jít o nástupce 2CV, podle některých ne a jde o model nad ním, který ale neměl konkurovat ještě většímu typu Ami.

Jde jen o to, kterému zdroji uvěříte. Pravdou ale je, že kromě osobní verze se vyráběla užitková varianta Acadiane, která nahradila 2CV Furgonette. A také je pravdou, že se k vývoji nachomýtla i značka Panhard (zdroje se ale různí v tom, zda jen pomáhala, nebo vývoj zcela vedla, a zda to bylo pro sebe, nebo rovnou pro Citroën).

Dyane navíc mohla lépe konkurovat Renaultu 4. Modernější vzhled navrhnul původně Louis Bioner, autor všech automobilů Panhard, a později byl přepracován ještě pod vedením Roberta Oprona. Ostatně i jméno Dyane původně patřilo Panhardu. V lednu 1968 byl v Bruselu představen model Dyane 6 se silnějším motorem M4 z modelu Ami. A právě Dyane 6 v barvě slonovinové kosti z roku 1978 si dnes vyzkouším i já.

Foto: Martin Tolar

Dyane nabidla praktičtější výklopnou záď

Vzhledem k vnějším rozměrům je uvnitř Dyane až překvapivě prostorná. Její podlaha je krásně rovná. Řidič má před sebou jednoduchý jednoramenný volant, za ním starý rychloměr a sedí na krásně pohodlném sedadle. Pouze vpředu jsou bezpečnostní pásy. Sedadla se stále dají snadno vyjmout, když si chcete po cestě udělat piknik (to uměla i kachna).

Jednoduché výplně dveří musely v době výroby vypadat moderně, ale dnes tyto kusy plastu tolik neoslní. Klika se v nich ukrývá ale velmi dobře. Okna jsou posunovací, což bylo lepší řešení než vyklápěcí části u 2CV. Přesto se nejlépe vyvětrá otevírací střechou. Z Dyane je ale rozhodně lépe vidět do všech stran než z kachny. Nevýhodou ale může být za deště jediná rychlost stěračů.

Malý motor se skromným výkonem není zas taková nevýhoda

Malý motůrek pod přední kapotou pohání přední kola. První modely používaly vzduchem chlazenou dvouválcovou čtyřstovku boxer z 2CV, ale Dyane 6 dostala dvouválec o objemu 602 cm3 s výkonem 28 koní. To je o celých 7 koní více, a tak se malý Citroën dokázal rozjet až na 115 km/h. Charakteristický zvuk ale zůstal. V roce 1968 byl motor trochu vylepšen a posilněn na 32 koní v 5 750 otáčkách a nejvyšší rychlost byla 121 km/h. Akcelerace na stovku zabere přes 30 sekund, takže Dyane není žádný sprinter, ale dynamika tak akorát stačí na malé auto.

Spotřeba se průměrně pohybuje kolem šesti litrů, což je vzhledem k faktu, že je nádrž dost malá, dobře. Díky rozměrům se pod kapotu vejde i rezerva a hever. K motoru je připojena čtyřstupňová manuální převodovka se svou typickou kulisou a řazením na palubce. Pokud máte dobrou prostorovou představivost, zjistíte vlastně, že je to klasické H schéma. Vedle je pak páka ruční brzdy připomínající rukojeť deštníku.

Foto: Martin Tolar

Sice je tu málo místa, ale stejně se sem hodně vejde

Dyane je opravdu lehoučké auto, které váží jen 594 kilogramů. Používá platformu 2CV, a tak má stejný systém zavěšení a odpružení jako klasická kachna. A díky tomu i stejně houpavě jezdí a stejně mocně se naklání v zatáčkách. I když máte pocit, že bočním okénkem vidíte povrch silnice a už se prostě musíte převrátit, Dyane pořád sedí na všech kolech a poslušně vykružuje oblouk. Je to nehorázná legrace a zase jsem za jejím volantem začal potřebovat do garáže klasickou kachnu, kterou mi manželka pořád rozmlouvá. Obrovská míra pohodlí je ale u této konstrukce samozřejmostí. Zvuk je ovšem v malém Citroënu slyšet dost. Solidní jistotu jsem získal z brzd. Kotouče ale najdete až u převodovky, a ne hned za koly.

Jednoduché auto, co objede půl světa

Pokud nad koupí modelu Dyane uvažujete, může vás potrápit rez na podlahové plošině a kolem kol. Zkontrolujte také, zda nezatéká přes otevírací střechu. Díky velmi jednoduché konstrukci ale zvládne většinu oprav sám majitel. Třeba Otto si díky jednoduché mechanice a snadným servisním úkonům klidně troufne i na dlouhé cesty napříč Evropou a při té poslední najel kolem pěti tisíc kilometrů. Navštívil i dokonce francouzské městečko Ales, kde žila původní majitelka a kde také auto původně jezdilo.

Konec výroby malého hatchbacku přišel v roce 1983 a počítadlo vyrobených kusů se zastavilo skoro na 1,5 milionu. Auto totiž kromě Francie vznikalo i ve Španělsku, Iránu, Portugalsku a Jugoslávii (pod jménem Diana), kde běžela výroba nejdéle. A zatímco kachna 2CV zůstala na výrobních pásech dál (i když několikrát se jí ročně vyrobilo méně kusů než Dyane), nástupcem Dyane se stal nový typ Visa. Popularity kachny ale Dyane nikdy nedosáhla a také nemá tak kultovní postavení. Pokud si ji ale koupíte, získáte roztomilý úsporný veterán s netradičními jízdními vlastnostmi, ve kterém se nudit nebudete. A dost lidí si stejně bude myslet, že máte kachnu.

Reklama

Sdílejte článek