Čím jezdí boxer George Foreman

V téhle rubrice se většinou snažíme vybírat opravdu velké a zároveň zámožné fanoušky aut, prostě petrolheady, kteří se řízením osudu stali pohádkově bohatými lidmi, a mohli si tedy splnit své automobilové sny. To automaticky vyřadí ze hry většinu sportovních celebrit, protože ty si často pořizují vozy jen coby symbol prestiže. I kvůli tomu utrpěla domácí pověst Aston Martinu a Bentley, když si je ve velkém začali pořizovat fotbalisté Premier League. A podobně ztratilo u petrolheadů kredit BMW X6, oblíbený to povoz "kopaček" a "hokejek" u nás.

Přiznáváme, že George Foreman patří spíš do té druhé skupiny. Dnes dvaasedmdesátiletý boxer byl olympijským vítězem a dvojnásobným šampionem těžké váhy. Druhý titul přitom obhájil v 45 letech, což z něj v téhle váze dělá s přehledem nejstaršího šampiona. Málem vyhrál titul i o tři roky později proti Lennoxu Lewisovi, ale nakonec chybělo pár bodíků od rozhodčích.

Foreman ale natrefil jinou zlatou žílu. Svůj úspěšný comeback v pětačtyřiceti připisoval zdravé stravě, a tak se stal tváří populárního grilu. George Foreman Grill se stal obrovským úspěchem a prodalo se ho dodnes přes 100 milionů kusů. A Foreman má z každého kusu pár dolarů, takže si to můžete spočítat. Pohádkové jmění ale nebylo samozřejmou součástí jeho života - pocházel z nuzných poměrů a početné rodiny, takže byl v mládí pěkný raubíř. Box ho z průšvihů vytáhnul a jeho zlaté ruce se proboxovaly k miliardovému majetku. Do toho patří i hangár s více než padesáti auty. Spíš než George je ale řídí Foreman Jr., mimochodem jedno z jeho dvanácti dětí (a celkem pěti synů). Hlava rodiny i kvůli svým psům jezdí nejčastěji se svými pick-upy a svoje osmdesátkové a devadesátkové modly nechává právě synům, kteří se o jeho majetek i vozový park starají.

Vybrali jsme jen pětici nejdůležitějších aut, ale při pohledu do Georgeovy garáže tu najdeme hned několik modelů Corvette, Vipera první generace, sem tam nějaký hot rod, ale také evropskou klasiku, často v tom duchu "tohle měla tenkrát každá celebrita, tak jsem si to koupil taky". Nemusíme dodávat, že většina těch aut obrovsky nabrala na ceně. Stane se to i dnešním Astonům a Bentley Continentalům? Těžko říct... i ve sběratelství platí, že za peníze si vkus nekoupíte a takové Porsche 911R, LaFerrari nebo Pagani Zonda F Roadster budou vždycky zrát lépe než "masová" produkce. V tomhle ohledu měl George Foreman docela šťastnou ruku.

Tenhle rudý roadster s 500 koňskými silami si Foreman pořídil jako dárek do důchodu. Po posledním zápase v roce 1997, který Foreman s Lewisem prohrál na body, si vyzvednul přímo v automobilce tuhle krásku s pohonem všech kol a odnímatelnou karbonovou střechou. Auto má najeto pouhých 3200 kilometrů a Foreman se ho dokonce pokusil loni prodat. Během aukce se ale nedosáhlo na rezervu (300 tisíc dolarů), a tak zůstává nadále v jeho majetku. Jistě k radosti jeho synů, kteří na něm mohou najet dalších pár stovek mil, aniž si toho tatínek všimne.

Další italská nádhera, tentokrát z osmdesátek. Foreman vlastní jednu z prvních amerických verzí, které měly mírně nižší výkon než ty evropské, ale stále mluvíme o 385 koních z náramně znějícího plochého dvanáctiválce. Testarossa byla v osmdesátých letech miláčkem celebrit, mezi boxery ji měl třeba i Mike Tyson. Její popularitu v USA samozřejmě později podpořil i televizní seriál Miami Vice.

Tohle je prý Georgeova impulzivní koupě. Co byste taky dělali jiného, kdybyste byli slavní, měli na kontě devět nul a Ford se rozhodnul oslavit kulaté jubileum návratem jednoho z nejslavnějších závodních vozů všech dob? Foreman si objednal auto mezi prvními a zaplatil za něj hodně přes oficiální cenovku, podle některých zdrojů cca čtvrt milionu dolarů. Fascinoval ho nejen návrat legendy, ale i moderní tvary a maximální rychlost 330 km/h. Pokud máte srdce z pruhů a hvězd, nemůžete takovému autu odolat, no ne?

V sedmdesátých letech si George koupil Rollse, protože mu všichni říkali, že Rolls je poznávací značkou báječných a bohatých. Typický krok celebrity z nuzných poměrů, která začala boxem vydělávat neuvěřitelné peníze. Foreman ke svému Silver Shadow I měl ale roztomilý podotek - "Nesnášel jsem to auto. Bylo pohodlné, ale děsně pomalé a úplně mimo to, co jsem od auta požadoval. Jenže jsem to nemohl nikomu říct. Přece si nekoupíte Rolls-Royce, abyste pak chodili a na potkání vyprávěli, jak moc jste ustřelili. To bych se společensky znemožnil." Možná byla potíž v tom, že George chtěl auto řídit a nikoliv se jen nechat vozit.

Jen jedno auto je v Georgeově sbírce nedotknutelné, a to platí i pro jeho syny. Je jím černý Brouk bez střechy. Jde o vůbec první Foremanovo auto, které si koupil za naspořené peníze. Je to osobní vzpomínka, jíž se nikdy nevzdá. Celé mládí totiž musel stopovat a často čekal dlouhé hodiny v dešti, protože v jeho prvním zaměstnání ho nikdy kolegové (běloši) nesvezli. Vždycky raději zaparkovali přes ulici a předstírali, že jdou domů pěšky, nebo prostě zůstali v práci déle než George, aby se vyhnuli žádosti o svezení. Foreman se proto nemohl dočkat chvíle, kdy si pořídí vlastní auto a považoval to za osamostatnění a symbolický nákup vlastní svobody.