Článek
Vincenzo Lancia (*1881) byl nadšený řidič a rychle se propracoval na zkušeného testovacího jezdce u Fiatu a velmi talentovaného závodníka. K vytvoření vlastní automobilky, která by stavěla auta podle jeho gusta, tak bylo velmi blízko – stalo se tak v roce 1906.
A značka nesoucí jeho jméno se v Evropě rychle stala proslulou svými technickými inovacemi: Theta (1913) bylo první auto s elektrickým startérem, Lambda (1922) zase představila první samonosnou karoserii a nezávislé přední zavěšení, Ardea (1948) rozšířila pětirychlostní manuál a Aurelia (1950) motor V6.
Kvůli opravdu krásné a povedené Lancii, jako je třeba tahle 2000 Berlina i.e., byste se museli ponořit hodně hluboko do minulosti.
Její auta byla navíc nejen na technologické špičce, ale také byla designově sexy stylem, jakým umějí vozy navrhovat jen Italové – pojízdné sochy tak rafinovaných tvarů, až se z toho dospělým mužům rozklepou kolena. A rovněž při vzpomínce na divoké speciály, které si podmanily svět rallye: Stratos, 037, Delta Integrale…
Rallye monstra udělala Lancii jméno. Ale vzpomenou si na ně už jen nadšenci, běžní zákazníci pro nový elektrický model nejspíš ne. A pokud přece jen ano, moc podobností v něm stejně nenajdou.
Jenže zatímco sláva značky v závodním světě rostla, její silniční auta po převzetí Fiatem v roce 1969 šla kvalitativně dolů – hlavně proto, že šlo jen o průměrnou koncernovou techniku převlečenou do trochu víc fešného kabátku. Prodeje tak svištěly dolů jako po skluzavce (300 tisíc v roce 1990 a polovina o dekádu později), a když se v roce 2012 marketingoví géniové z Fiatu rozhodli přilepit logo Lancie na americké modely Chrysler 300, 200 kabrio a Voyager, aniž by se jejich zámořský původ snažili vůbec nějak maskovat, byli jsme vlastně docela rádi, že to automobilka vzdala a stáhla se do ústraní v domácím italském prostředí, kde živořila s prodeji jediného zoufale zastaralého modelu.
Nepokrytě přeznačkované zámořské modely Chrysleru byly poslední fackou Lancie svým oddaným zákazníkům.
Nyní je ale po dekádě ve vyhnanství Lancia zpátky! A jde na to docela chytře, protože začíná nástupcem jediného oblíbeného modelu (Ypsilon) a vkusnými designovými odkazy na slavnou historii (a že je z čeho čerpat!), aniž by byla trapně retro. S moderním elektrickým pohonem (a možnou zástavbou malých a úsporných spalovacích motorů, které budou jistě brzy následovat), má velkou naději na úspěšný návrat. Tedy pokud si Lancie vůbec někdo všimne…
V zadních světlech byste měli vidět inspiraci Stratosem. Pokud si tedy ještě vzpomenete, jaké auto závodící před půl stoletím mělo vlastně zadní světla…
Poslední tři dekády jsou totiž v historii Lancie plné aut, na která by značka a většina jejích zákazníků raději zapomněla (Thesis nebo Lybra byly sice krásnými vozy, ale nikdo je nekupoval), a nebýt Delty, ani osmdesátky a začátek devadesátek by nebylo vyloženě pamětihodné období (Dedra nebo Thema měly hodně blízko k tehdejším fiatům a alfám). Skuteční pamětníci zašlé slávy Lancie jsou dnes již v důchodovém věku a pro moderní elektrický hatchback si tak nejspíš nepoběží.
Jako je to hezké auto… Ale proč byste si měli utíkat zrovna pro něj?
Příklad DS vs. Cupra
Dva aktuální případy vzniku nových prémiových značek představují francouzské DS a španělská Cupra. Citroën i Seat vsadily u nových značek na osvědčenou koncernovou techniku, ale zatímco DS hledí do minulosti a snaží se vytvořit neexistující paralelu s jedním z nejkrásnějších a technicky nejpokročilejších aut své doby (tedy před sedmdesáti lety), progresivní Cupra zase oslovuje mladé lidi svými jednoduše krásnými vozy a neotřelým stylem komunikace. A zatímco Cupra úspěšně profituje, DS se od počátku pohybuje na hraně přežití. A Lancia má svým plánem k DS hodně blízko…
Ve finále záleží hlavně na tom, kdo postaví líbivější a kvalitnější auto. To se lépe daří Cupře. A ani v tom nás Lancia zatím moc nepřesvědčila.
A ostatním bude nějaká Lancia i s jejím historickým odkazem celkem ukradená – zvlášť proto, že všichni moc dobře vědí, že jde zase jen o sdílenou koncernovou techniku docela průměrné úrovně, akorát oblečené do docela stylového hávu. Čili přesně ten samý recept, který Lancii před lety pohřbil.
Alfa Romeo má v modelu Tonale vymodlený prodejní hit, ale Giulia a Stelvio jsou už hodně zastaralá auta, která ani v době, kdy byla nová, netrhala žádné prodejní rekordy. Tahle italská kráska by si spolu s Maserati zasloužila mnohem víc podpory.
Kdyby Lancia dostala skutečně pokrokovou platformu, na které by rovnou ukázala tři nádherná auta, z nichž by si lidé sedli na zadek, tak bych jejímu návratu dával větší šance. Takhle si ale myslím, že by Stellantis udělal lépe, kdyby ty hromady peněz, které návrat Lancie spolkne, investoval raději do nadějnější Alfy Romeo nebo Maserati, což jsou mnohem slavnější jména s povedenějšími vozy. Lancia? Koho to zajímá…