Auta s nejvyššími nájezdy od našich čtenářů

Na výzvu, kterou jsme tady na Garáži poprvé představili 21. října, přišla velká spousta reakcí a rozhodně bylo z čeho vybírat, protože redakční schránka doslova přetéká auty s mnohdy až pozoruhodnými nájezdy. Občas to byla auta neotřelá, občas vcelku všední, nicméně mezi zaslanými modely jednoznačně vede Škoda Octavia – zejména pak první a druhá generace, ta třetí se ještě „nestihla“ pořádně ojet a čtvrtá je prakticky novinkou.

Právě s Octaviemi vy – naši čtenáři – najíždíte jednoznačně nejvíc kilometrů. Což není vlastně nic překvapivého a jednoznačně to vypovídá o bytelnosti a trvanlivosti mladoboleslavské stálice. Souhlasí s tím koneckonců i vaše zkušenosti a prakticky žádný majitel silně ojeté Octavie nepopisuje žádné závažnější problémy. Vše jsou pouze spotřební věci a potom zpravidla drobnosti, související více s věkem auta než s jeho nájezdem.

Jen o Octaviích to ovšem není. Máme tu taky ojeté Porsche z Ameriky, nebo třeba srdnatou lidovou Dacii s nájezdem přes půl milionu, o jejímž příběhu píše její majitel dokonce celý blog.

Auta zmíněná níže jsou pak pečlivým výběrem toho, co jste nám naposílali, a tento díl je pouze první z několika. Při tom, která auta sem dát, rozhodoval nejenom nájezd, ale i popis, zkušenosti nebo fotografie.

A že máte doma sami hodně ojeté auto, které by si zasloužilo trochu slávy právě zde? Pak neváhejte a podělte se – výzva pořád platí. Stačí na redakční e-mail redakce@garaz.cz poslat přinejmenším dvě fotografie – fotku celého auta a fotku budíků s počítadlem kilometrů (fotografie zdůrazňuji, neboť přišla velká spousta e-mailů, kde bylo auto pouze zvenku, nebo naopak pouze budíky), a přidat nějaký příběh kolem auta. Řekněte nám, co má auto za motor, kolik jste najeli vy sami, co všechno jste museli opravovat nebo za kolik jezdíte.

Teď už se ale pojďme ponořit do světa aut, která obrazně dojela na měsíc a někdy i zpátky!

Na milionovou metu pomalu aspiruje čtenář Petr. Je druhým majitelem jedničkové Octavie s motorem 1.9 TDI, se kterou jezdí denně. Při jeho nájezdu mění olej pětkrát za rok, každý rok a půl pak dělá rozvody. Z větších oprav se řešila jen spojka a turbo, obojí v cca půl milionu. Problémy se zadním stěračem a stahovačkou okna u řidiče pak souvisí spíš se stářím, nicméně ještě letos byl Petr na otočku ve Francii a dojel zcela bez obav – vlastně jako vždycky všude.

„Můj táta auto koupil od známého, když mělo nájezd kolem 280 000km s tím, že ho bude využívat k podnikání jako „pracanta“. Na autě je pořád spousta věcí původních, jak spojka tak turbo nebylo za celou dobu měněné,“ říká o své Octavii s motorem 1.9 TDI 66 kW čtenář Tomáš. A dodává, že kromě spotřebního materiálu se na autě nikdy nic neměnilo. A navíc prý umí jezdit i za 3,8 litru na sto.

Svou historii s levným rumunským pracantem mapuje Michal na svém blogu. Auto s motorem 1.5 dCi koupil v roce 2010 bez velkých očekávání, jenže po devíti letech ježdění hlavně po horách oslavil se svým vozem metu půl milionu kilometrů. Bohužel radost o mnoho déle nevydržela. „Lehký pocit ztráty výkonu. Silný pocit ztráty výkonu. Zde již tuším, že dnes to bude veselejší cesta pod kopec. Plachtím si na horizont, otáčky motoru stoupají, rychlost vozu klesá. Dostávám se nad 8 000 ot. /min.a poslechově dosahuji magických 20 000. Mikrobruska. Ale to není vše. Auto začíná kouřit.“ Ano, Michal skutečně se svou Dacií zažil noční můru dieselových motorů – takzvaný „diesel runaway“. Kdy začne motor neřízeně spotřebovávat vlastní olejovou náplň. Agregát Dacie se tak nadobro zastavil během dalšího výletu do hor při hodnotě 571 374 kilometrů na tachometru.

Další Octavia, tentokrát dvojková a vybavená motorem 1.9 TDI 77 kW (kód BXE). Auto, který celý život pracovalo, začalo svou pouť v roce 2005 registrací ve španělské Barceloně, kde se stalo taxíkem. Po pár letech jej odkoupila česká spediční společnost a využívala jej na dopravu řidičů a od května loňského roku vlastní vůz čtenář Vlastimil, který už s ním stihl najet svých 138 000 kilometrů. Za celou dobu zažil jen jediný problém, a sice zkrat řídicí jednotky, který byl však způsoben drátem od vypojeného taxametru. Po výměně za jednotku z vrakoviště jezdí auto vesele dál.

Vzhledem k nájezdu působí Petrovo auto v této konkurenci jako „novotka“, ale je třeba brát v potaz, že se jedná o sporťák z osmdesátých let. Na budíku se skví hodnota lehce přes 226 tisíc, jenže ta je samozřejmě v mílích – Porsche totiž pochází z Ameriky a Petr si ho koupil v roce 2014 od dovozce z Holandska s tím, že bylo značně opotřebené a z USA lehce „zbastlené“. Většina věcí už je ale v kupě a v letech 2016 a 2018 se Petr dokonce vydal na LeMans Classic, kdy s autem jezdil po okruhu a na německých dálnicích zkoušel maximálku přes 240 km/h. Obě cesty proběhly bez problému, bez nutnosti servisu nebo odtahu, i tak ale auto postupně čeká repase motoru. Ačkoliv Porsche nekouří a má výkon, stará technika už bryndá olej a bez kompletního rozebrání ho bryndat nepřestane.

Maličké Citigo je velmi oblíbeným autem na vození jídla. A to, které nám poslal Tomáš, není výjimkou. Zajímavé je, že v kurýrním zápřahu, kdy s autem jezdí převážně mladíci, kteří techniku ani trochu nešetří, zvládlo Citigo bez větších problémů překonat půlmilionovou metu. Jedná se o variantu 1.0 MPI G-Tec na zemní plyn a auto má podle Tomáše pořád původní motor a převodovku. Nad rámec standardního servisu, který kromě oleje zahrnoval i čepy nebo tlumiče, se měnil akorát startér a alternátor.

Důsledně ježděnou Mazdu s dvoulitrovým turbodieselem o výkonu 89 kW koupil Jiří jako novou v roce 2005. Slouží prý pořád dobře a do motoru nebylo nikdy pořádně sáhnuto, což Jiří přisuzuje tomu, že mění olej každých 10 000 kilometrů. Jediná vada na kráse prý spočívá v antikorozní ochraně, a tedy v postupující korozi karoserie.

Octavie bychom tu měli, je tedy čas na něco více „retro“. Svou Felicii 1.3 z roku 1995 provozuje Miloš zhruba 200 dní v roce a za chvíli ho čeká magická hranice půl milionu. S vozem je prý maximálně spokojen, žádné rozsáhlejší opravy nejsou potřeba a cílem je zdolat metu 555 555 kilometrů.

Na našich silnicích poměrně málo vídaný pick-up byl původně v roce 1994 koupen u dealera Opelu jako Opel Campo. Z Opelu jsou ale na autě prakticky pouze znaky, neboť reálně se jedná o japonské Isuzu, které se po světě prodávalo pod nejrůznějšími značkami a názvy. U kovářské firmy z Plzně, která vůz koupila coby nový, dřelo Campo až do roku 2010, posléze jej měl dva roky jiný majitel a třetím majitelem je právě náš čtenář Alex. Dle dokumentace má Campo původní diesel 2.5 TD o výkonu 56 kW, a to včetně původního turba, které však už prolíná olej. Starý pick-up už zdaleka není bez much, ale s pomocí druhého „dárcovského“ auta si lze na jednoduché technice leccos opravit.

Poměrně rekordní porci vzhledem ke stáří auta najel Ivan, potažmo jeho manželka Monika, která dělá chiropraktika koní a jezdí po celé republice na Ceedu z roku 2013. K vozu dodal Ivan prakticky kompletní servisní historii a zajímavé je, že má Ceed s motorem 1.4 CVVT i při tomto nájezdu pořád původní spojku a do motoru nebylo nikdy pořádně sáhnuto. Olej se mění pravidelně po 15 tisících. Ve 120 tisících kilometrech byla však vyměněna hučící převodovka v rámci záruky. Dále se v 520 tisících měnil nefunkční alternátor, a při té příležitosti nechal Ivan preventivně vyměnit i rozvodový řetěz – ačkoliv vytahaný prý nebyl. Při 550 tisících odešel katalyzátor a zároveň se měnila přední světla, která začala mít problém se svítivostí. Za hranicí 600 tisíc kilometrů začaly postupně odcházet cívky, přičemž při druhé se rovnou preventivně vyměnily i zbývající dvě. Jinak je na autě kromě spotřebních věcí vše původní.

A co vy? Máte doma taky nějaké auto s mimořádně vysokým nájezdem? Podělte se s námi na redakční mail redakce@garaz.cz!