Záchrana levných vozů přijíždí z Japonska: Mikroauta kei cars tam jsou hitem, ale vejdou se do nich Evropané?

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Segment nejmenších osobních automobilů se na evropských trzích značně zúžil. Kvůli stále přísnějším emisním i bezpečnostním normám se výroba takových vozidel prodražuje, spolu s tím roste i jejich cena. A tu zákazníci nejsou schopni akceptovat, proto raději zvolí o segment větší ojeté auto, které je dostupné s podobnou cenovkou. Hledá se však záchrana tohoto segmentu, jež se může inspirovat v Japonsku.

Řeč je samozřejmě o japonských kei cars, segmentu miniaturních automobilů, které jsou v Japonsku ve srovnání s velkými osobními vozy různými způsoby zvýhodněny. Současná japonská pravidla o kei cars se datují do roku 1998. Od té doby jsou na japonském trhu definovány jako automobily s délkou do 3,4 metru, šířkou maximálně 1,48 metru a maximální výškou 2 metry, o jejichž pohon se může starat motor nejvýše o objemu 670 cm3.

Dohoda mezi japonskými výrobci pak omezuje výkon pohonné jednotky na 47 kW (64 k). Maximální rychlost takových aut je stanovena na 140 km/h, a to i z důvodu bezpečnosti. Kvůli úzkým karoseriím kei cars nejsou ve vysokých rychlostech zrovna moc stabilní.

Výhodou jsou pak hlavně mnohem nižší provozní náklady ve srovnání s klasickými osobními auty. Kromě úspory paliva se na kei cars totiž především vztahují nižší daně i ceny pojištění. Hlavně ale nejsou tyto vozy omezeny pravidlem o povinném parkovacím místě v japonských metropolích, které se týká plnohodnotných automobilů.

Historie segmentu je však mnohem delší. Datuje se už do roku 1949, kdy cílem zvýhodnění malých aut byla snaha o motorizaci Japonska a zároveň rozjezd japonského automobilového průmyslu.

Původní pravidla stanovovala maximální délku dokonce jen 2,8 metru a šířku jeden metr! O pohon se pak mohl starat dvoudobý motor nejvýše o objemu 100 cm3 nebo čtyřtakt o objemu 150 cm3. V následujících letech se pravidla postupně uvolňovala až k dnešním normám.

Původní myšlenka udělat automobil japonským zákazníkům dostupnější se povedla. Kei cars dlouhodobě patří mezi nejprodávanější auta na japonském trhu vůbec. V přeplněných japonských velkoměstech zkrátka dávají velký smysl.

Loni se jich v Japonsku prodalo 1,2 milionu, o 10 % méně než předchozí rok. Tento segment tak v roce 2024 tvořil 38 % japonského trhu s novými automobily. I proto jsou v něm zastoupeni vlastně všichni japonští výrobci, včetně třeba Nissanu, Mazdy nebo Subaru, byť někteří nabízejí primárně přeznačkované modely jiných výrobců. Vedle osobních kei cars existují také pracovní modely, miniaturní dodávky a třeba i pick-upy.

Mimochodem loňský pokles byl způsoben hlavně meziročním propadem prodejů značky Daihatsu o 45 %. Ten souvisel se skandálem, kdy vyšlo najevo, že Daihatsu léta falšovalo výsledky crash testů některých modelů. Pro vozy nasazované v nárazových zkouškách značka používala jiné materiály než u sériových aut, u nichž využila levnějších (a méně kvalitních) materiálů kvůli snížení výrobních nákladů.

Nejsilnější zastoupení v segmentu má Suzuki, v předcházejících letech následované právě Daihatsu. Konkrétně jde např. o oblíbené modely Spacia, Hustler nebo Wagon R. Vůbec nejprodávanějším kei carem v Japonsku je nicméně Honda N-Box s 206 272 prodanými kusy za rok 2024. Pro srovnání nejžádanějším „klasickým“ osobním autem v Japonsku byla loni Toyota Corolla se 166 956 prodanými kusy.

Právě Honda přitom nyní chystá příchod svého kei caru i do Evropy. Na evropských trzích se má v roce 2026 začít oficiálně prodávat Honda N-One e:, maličký elektromobil, hatchback s délkou 3,4 metru.

Honda věří, že právě kei car pomůže udělat elektromobilitu dostupnější. N-One e: se tak má zařadit mezi nejlevnější elektromobily v Evropě.

Nemuselo by se přitom jednat o jediný takový automobil na evropských trzích. Evropští výrobci totiž také volají po „segmentu kei cars“. Už v roce 2023 Asociace evropských výrobců automobilů (ACEA) vyzvala Evropskou unii k zavedení zvýhodněných norem pro malé elektromobily do města. Myšlenkou je snížit u nich daně, zvýhodnit ceny mýtného nebo usnadnit vjezd do center měst.

Letos tuto myšlenku oživili manažeři Stellantisu a Renaultu. Ti volají po zavedení tzv. e-cars, kompaktní kategorii elektromobilů, na které by se vztahovalo méně regulí. Cílem je udělat elektromobily dostupnější a tím pomoci ekologii. Právě malá městská elektroauta dávají z ekologického pohledu největší smysl, dnes jsou ale pro zákazníky cenově nedostupná.

„Existuje příliš mnoho pravidel navržených pro větší a dražší auta, což znamená, že nemůžeme vyrábět menší vozy za přijatelných podmínek ziskovosti,“ říká bývalý šéf Renaultu Luca de Meo.

Přesná pravidla výrobci nenavrhují, dá se však předpokládat, že by v případě e-car bylo potřeba méně povinných jízdních asistentů. Ústupkem by naopak byl třeba limit kapacity baterie nebo výkonu.

Pokud se pravidla povede prosadit, znamenalo by to opětovný návrat miniaut na výsluní. Jejich evropské prodeje se kvůli rostoucím cenám a s tím souvisejícím omezením nabídky propadly z milionu ročně na zhruba 100 000 kusů. A třeba by to konečně znamenalo, že elektroauta budou opravdu dostupná pro každého.